Prisoner ( CZ Doctor Who)

Část třetí: Plán

"Jak dlouho už tady jsi?"

Zeptal se Doctor, zatímco se soustředěně snažil prokopat si cestu dál. Merci, které otázka patřila, se na něj otočila.

"Šest let."

On vykulil oči. Doopravdy si myslel, že je tu jen pár měsíců.

"Šest let? Jak to počítáš?"

"Nepočítám. Ale i tady se střídají roční období. Tohle je jaro šestého roku, což znamená, že je mi asi jednadvacet, pokud můžu hádat."

Doctor kývl a pokračoval v práci.

"Jak se ti daří přežívat tak dlouho?"

"Vyvinula jsem postup."

On hned pokračoval.

"Ty se doopravdy jmenuješ Merci Darknessová?"

"Jo. Rodiče byli trochu trhlí."

"Tak poslouchej, Merci. Chodím po tomto světě už dost dlouho na to, abych poznal, když mi někdo lže."

Dívka se pousmála.

"Máš pravdu. Nejmenuji se Darknessová."

"Tak jak se jmenuješ?"

"Nijak."

"Jak nijak? Musíš mít jméno."

"To říká ten pravý. Jestli ty se jmenuješ Doctor tak já nemám příjmení."

Na to nebylo co říct. Doctorovi se její přístup líbil.

"Tak se zeptám někoho jiného."

"Jenomže on to nikdo jiný neví. Nikdo tady nezná moje druhé jméno."

"Proč?"

"Je to jediná věc která mi zbyla po rodičích. Dáleci je zabili. Je to moje jediné spojení s nimi."

Pán Času kývl a radši změnil téma.

"Dostal se odsud někdy někdo?"

Merci vykulila oči.

"Ty chceš utéct?"

"A ty tu chceš strávit zbytek svého života? Já tedy ne."

"To je šílenství! Nikdo se odsud nikdy nedostal živý."

Položila krompáč a napřímila se, jak jen ti bylo v nízké chodbičce možné.

"Jsi blázen."

"To jsem. Tak mi pověz, proč se z tohohle místa nedá utéct?"

"Tak zaprvé: V ruce máš čip díky kterému tě mají neustále na očích. A taky ten kód na kůži. Chtěla bych vidět jak se toho zbavíš. Bude komické sledovat jak tu pak budeš běhat bez ruky a snažit se utéct."

S každým dalším slovem bouchla svým cepem do skály před sebou. Doctor na ni zíral a radši taky kutal, protože se za ním objevil jeden z dozorčích robolidí a v ruce měl bič. Neustále však mluvil.

"Nemusím si tu ruku nutně řezat."

"Tak řekněme, že se ti nějakým zázračným způsobem podařilo ten čip vyndat, aniž by sis musel amputovat ruku. Pořád je tu elektrický ohradník okolo celého tábora. A taky minové pole za ním, nemluvě o kamerách všude kolem."

"Tak už chápu, proč se říká, že se odsud nedá dostat."

"Protože se doopravdy nedá. Nikdy a nikomu se to nepodařilo."

"Všechno je jednou poprvé."

V hlavě se mu už rodil plán. Zato Merci pořád pozorovala muže vedle sebe.

"Už ti někdy někdo řekl, že jsi cvok?"

"Vlastně je to docela častý jev."

Protočila panenky.

"Tak fajn. Máš už nějaký plán, pane Geniální?"

Zeptala se trochu sarkasticky.

"Vlastně už ano."

"Nejsi tak trochu namyšlený? Chováš se jako bys byl něco víc, mluvíš jako bys nebyl člověk. Říkáš si Doctor, ale kdo doopravdy jsi?"

Doctor si povzdechl.

"Nemůžu ti to říct."

Ohlédl se a zkontroloval jestli za ním někdo není a pokračoval.

"Ne teď a tady, není to bezpečné. Ale slibuji ti, že až se odsud dostaneme povím ti to."

Merci na něj zírala.

"Jsi blázen, ale beru. Jestli se odsud chceš dostat a máš nějaký rozumný plán, tak do toho s tebou půjdu. Ale ne, že mě tu necháš."