Prisoner ( CZ Doctor Who)

Část devátá: Neříkej mi staříku

Merci postupovala dopředu a v ruce svírala zbraň. Doctor ji následoval a šroubovákem před sebou mával stejně jako ona svojí pistolkou. Dívka se zastavila a otočila se na něj.

"Co hodláš s tím šroubovákem dělat? Stavět skříň?"

"Je to sonický šroubovák, s tím se skříně nemontují. Můžu s tím dělat co se mi zachce. A když tak nad tím přemýšlím tak vlastně můžu tu skříň stavět."

Merci se zasmála.

"Tak pojď ty experte. Musíme přeci zachránit ty lidi v táboře."

"Musíme. Musíme."

Pozoroval jak otevírá jedny dveře a vchází dovnitř.

"Jak si je podvedla?"

"Když odemkneme všechny brány můžou ti lidé odejít. Pak už musíme jen vyzkratovat ty robolidi."

"Jak si je podvedla?"

Zopakoval Doctor víc nahlas a i trochu naštvaně. Dívka se otočila a zadívala se mu do očí.

"Nevím."

"Lžeš mi."

"Nelžu."

"Lžeš."

Merci sklopila pohled.

"Tak lžu. To v tuto chvíli není důležité! Musíme pomoct těm lidem!"

Natáhla ruku a začala mačkat nějaké tlačítka. Pán Času k ní přistoupil a chytil ji za obě ruce.

"Řekni mi to!"

"Nemůžu!"

Vytrhla se mu a pokračovala v činnosti. Doctor začal sonicovat a po několika vteřinách ho strčil zpět do kapsy.

"Hotovo. Všechny brány otevřeny, roboti vypnuti a ty mi to můžeš říct."

"Nemůžu, chápeš? Nikdo to nesmí vědět, slyšíš? Kdyby to někdo zjistil..."

Hlas se jí zlomil. Muž přestal tolik tlačit, ale nehodlal to vzdát.

"Víš kolik je v téhle hlavě tajemství? Vím toho tolik, že kdybych to všechno prozradil, tento vesmír by skončil."

Merci kývla.

"Připomínáš mi jednoho starého čaroděje z pohádek, které mi táta vyprávěl. Byla o čaroději, který žil tak dlouho, že zapomněl své jméno. Pomáhal dobrým a zlé zastavoval. Bydlel sám ve své věži a jeho hlava byla plná tajemství."

"Tvůj otec musel být moudrý muž. A víš co? Možná, že jsem to já. Vypráví se o mě tolik příběhů."

Doctor se otočil na místě a pak luskl.

"Tak mi alespoň prozraď své jméno."

"To ti taky neřeknu."

"A co mi tedy řekneš?"

"Ahoj."

Doctora její odvaha iritovala. A tak se k ní naklonil a políbil ji. Ona to nečekala ale i tak ho objala a prohloubila jeho polibek. Když se po několika vteřinách oddělili, Merci se pousmála.

"Ty jsi mě políbil?"

"Ne. Já jsem ti ostříhal vlasy. Samozřejmě že jsem tě políbil. Tak prozradíš mi své jméno?"

"Proč bych měla?"

"Chci vědět, jak se jmenuje osoba kterou jsem políbil." 

"A já snad vím, jak se jmenuješ?"

Doctor protočil panenky.

"Prosím."

"Ale, ale. Stařík poprosil."

"Neříkej mi staříku."

"Tak ne."

Merci sklopila zrak.

"Nenarodila jsem se na Zemi. Moji rodiče se ještě před mým narozením odstěhovali na planetu v sektoru..."

"Tuhle část přeskoč."

"Můj otec pracoval jako policista, detektiv. Máma byla lékařka."

Pán Času si povzdechl.

"Ještě chvíli to budeš odkládat a něco po tobě hodím."

"Není to jen tak. Ztratila jsem je."

"Já jsem ztratil všechny. Jsem poslední svého druhu."

Merci se usmála a nadechla.

"Jmenuji se Merci Harknessová."

Heč. Tak to jste nečekali :D Co vy na to? :D