Hunger Games (Hladové hry)

Kapitola 1

"Primrose Everdeen!" pisklavý a vzrušený hlas Effie Trinket se rozléhá náměstím v hlasité ozvěně. Publikum utichne a všichni obrátí svůj pohled ke mně. Pohlédnu na obrazovku, kde vidím svoji zvětšenou tvář, nepřirozeně bílou, skoro jako holubička. Zhluboka se nadechnu a vykročím směrem k podiu. Nikdo ani nedutá, když procházím okolo, na každém lze vyčíst pouze úlevu, že zrovna on vybrán nebyl. Nikdo se ze strachu z mírotvůrců neodváží špitnout ani "Hodně štěstí." Došla jsem k podiu a rozhlížím se po davu, zda někde uvidím moji matku. Je vedle Teajaie Lukense, hlasitě vzlykající na jeho ramenou. Hledám Katniss v zástupu šestnáctiletých, ale nikde ji nevidím. Je to trochu divné, protože tu byla, když jsme přišli. Aspoň myslím. Kam Katniss šla? Pohlédnu k oblasti za branou, směrem k lesu a povede se mi ji zahlédnout, jak se protíná z jednoho křoví do druhého, aby byla co nejméně vidět. Já jí bohužel vidím. Hluboce si povzdychnu, protože vím naprosto přesně, co se děje. Utíká pryč.

Katniss vždycky mluvila o útěku. O tom, jak nesnáší Capitol, o všem co nám provedli. Nesnášela naší chudobu a neschopnost nám dopřát vše, co bychom si přáli. Vždycky jsem jí říkávala, že je to v pohodě, že se mohu naučit lovit jako ona a starat se o sebe. Odpovídala mi, že "v pohodě" bylo to, co nám zabilo otce. Věřila, že to byla chyba někoho jiného, někoho mocnějšího, že se ta nehoda stala. Bylo mi tehdy pouze sedm a otec mi nebyl ani zdaleka tak blízký, jako Katniss. Byl její všechno. A tím myslím opravdu všechno. Když umřel, kousek Katniss umřel s ním. Jako by se změnila. Bývávala šťastná a veselá, a přestože měla za rok být poprvé v osudí sklizně, věděla, že má svého otce při svém boku, i kdyby byla bývala vybrána.

Katniss mi kdysi řekla, že poprvé s nápadem útěku přišel Hurikán. Že těsně před sklizní jednoduše 12. kraj opustí bez jakékoliv stopy. Katniss mu tehdy odpověděla, že by to bylo moc do očí bijící, kdyby se pokusili utéct těsně před sklizní. Bylo by bezpečnější přijít na sklizeň a utéct až poté.

Katniss se ani nezastavila, aby slyšela, čí jména byla vybrána. Pravděpodobně už mě nikdy neuvidí. Už teď jsem tak jako tak mrtvá. Nemám žádné zkušenosti ani trénink. Nejsem ani tak dobrá s lukem jako ona a ani nikdy být nemohu, Katniss je v tom dokonalá. Effie Trinket se na mě usmívá a já si všímám jejích vlasů, které má jemně uhlazené doprava a odhaluje tak své kudrny. Mávne rukou za sebe, čímž naznačuje, ať se usadím na židli za ní. "Zatleskejme našemu splátci! Primrose Everdeen!" Publikum tiše a nejistě zatleská, ale ke mně doléhají jen vzlyky mé matky. Bojuji se slzami, seč mi síly stačí. Je jich moc a jedna dvě mi proklouznou. "Buď silná Prim. Buď silná pro mamku. Buď silná pro taťku. Buď silná pro Katniss!" Má sestra mi vždycky říkala, že pokud brečíš při sklizni, ostatní splátci si budou myslet, že jsi slabá. A sejmou tě jako první. Effie se otočila zpátky ke kouli s miliony lístků se jmény a vybrala chlapeckého splátce. Pořádně si odkašlala, než opět promluvila.

"Peeta Mellark" sdělila publiku. Opět, zraky všech se otočili do sektoru šestnáctiletých a Peeta bez váhání a bez jediného slova vyrazil k podiu. Když konečně dorazil, jemně se uklonil a ihned se sesunul na židli vedle mě. Pozorně ho sleduji, jak se zhluboka nadechuje a kouká do kamery. Jeho pohled naznačuje, že by s tou kamerou nejraději práskl o zem. Poté starosta našeho kraje začne odříkávat příběh o strašlivé zradě, které jsme se dopustili a hymna Panemu začne hrát. Myslím na to, jak se většina rodin pravděpodobně doma šťastně raduje, že nebyly vybrány a vsázejí se, jak dlouho vydržím, než budu zabita. Jsou ti, kteří měli štěstí. Jsou v bezpečí. Neúčastní se Hladových her.

Z podia jsem odvedena do bílé místnosti s nádherným nábytkem a jemným kobercem. Dveře se za mnou zamkly a zpoza dveří slyším vysoký pisklavý smích Effie. Sleduji její stín, jak mizí pryč, do doby, než její silueta není vidět vůbec. Sednu si na křeslo a zabořím ruce do tkaniny, která je velmi jemná. Je to neskutečně přepychové, nikdy jsem něco takového neviděla. Možná kromě jedněch Katnissiných šatů, které jednou měla na sklizeň.

Katniss!

Moje matka, co si jen pomyslí, když zjistí, že je Katniss pryč? Už takhle tráví celé dny v slzách, kvůli mému otci, ale teď, když nebude mít ani Katniss, umře hladem, vzhledem k tomu, že Katniss byla jediná schopná obstarávat jídlo. Bude osamělá, bez jídla nebo vody. Všechny slzy, které jsem doteď zadržovala, nechávám vytrysknout z očí a rychle se snažím utřít mokré skvrny, které jsem tím na křesle udělala. Moje matka umře, nikdy už znova neuvidím Katniss a ke všemu jsem v Hladových Hrách.

Ne Effie Trinket, štěstěna mě dnes opravdu neprovází.

**

Díky za přečtení!(:

Je to můj první pokus o rozsáhlejší překlad a první kapitoly tím trochu trpí. Některé věty nezní moc česky, ale od takové páté, šesté kapitoly je to mnohem lepší a jsem si jist, že tento příběh za to stojí :)

Pokud byste měli zájem pomoct, uvítám to. Nejvíce bych uvítal pomoc s opravou kostrbatých vět tak, aby zněly daleko více česky. Při překladu zapomínám na anglický slovosled a tu a tam to může přeložené znít divně a nemám náladu to většinou číst. :) Kontakt mám kdyžtak v profilu, je tam facebook, nebo zpráva tady :)