Kapitola 4

2.2K 103 4
                                    

Au! Hlasitě zařvu a škubnu sebou, když mi růžovo-vlasá žena jménem Katya rozplétává vlasy. Uskočila trochu dozadu, jak se lekla.

"Jejda!" pípla. "Musíš mít tak zamotané vlasy?" Pomalu skřípu zuby a věnuji jí svůj Nebojím-se-ti-ukousnout-hlavu pohled. Směje se a jemně se mi pročesává vlasy. Nesnáším zkrášlovací centrum. Je to tak... Uh. Ženy se oblékají jako cirkusoví klauni (Něco, o čem jsme se učili v hodinách dějepisu) a všichni muži nosí těsně punčocháče nebo legíny a dlouhé rukávy. Všechno dohromady je to nechutné. Proč by někdo chtěl přijít sem, aby ho zkrášlili, mi zůstává záhadou. Katya mě jednou naposledy pročísla a vesele si zatleskala.

"Všechno je hotovo!" zvolala. Kouknu se do zrcadla. Moje vlasy jsou dokonce pěkné. Nikdy jsem je neviděla takhle dobře propletené. Byly tak jemné a zářivě. Otočím se na Katyu a usměju se. "Díky. Nikdy jsem nemyslela, že někdy budu mít takhle úžasné vlasy." říkám jí. Katya se jemně uklonila. Poté jsem odvedena do jiné místnosti, kde mám potkat svého stylistu, Cinnu. Katya říká, že je ve své práci ten nejlepší. Podle toho, jak se Katya obléká, o tom hluboce pochybuji. Posadím se na malý pedestál a třesu se. V kapitolu je strašná zima. Dokonce ani v 12. kraji jsem nezažila takové nízké teploty. Dveře se najednou otevřou a z nich vystoupí mladý muž, o kom předpokládám, že je Cinna.

Cinna měří asi 180 centimetrů a má krátké hnědé vlasy. Zírá na mě svými nádhernýma zelenýma očima. Prozkoumávám jeho oblečení. Punčocháče a košile s dlouhými rukávy. Přesně tak, jak jsem čekala. Trhnu sebou v reakci na zimu. Cinna se usmívá.

„Zima se ti dostává pod kůži, co?" Přitakávám.

"Proč tu tolik mrzne?" ptám se, zatímco se snažím zahřát. Cinna se zamračil a kouká z okna, které nám dává výhled místa v Capitolu, kde žije prezident Snow." Zdejší lidé potřebují chladno, aby cokoliv svého umělého... No víš jak. Bojí se, že se jim v horku roztečou jejich umělá prsa, nosy nebo brady." říká. Pozvednu obočí. "Myslíš jako umělé věci vyrobené z vosku?" Zeptám se. Cinna zavrtí hlavou." Kdoví, z čeho to je." řekne, čímž končí konverzaci.

Krouží okolo mě, prozkoumávající mé tělo. Nikdy jsem se kvůli takovým věcem necítila blbě, na rozdíl od Katniss. Katniss si nikdy nepřestala stěžovat na nedostatky svého těla a byla kvůli tomu stydlivá. Před nikým se nemohla převlékat, dokonce ani přede mnou a naší matkou. Říkala, že budu úplně stejná, až mi bude čtrnáct, i když jsem o tom pochybovala. Cinna se přede mnou zastaví a přikyvuje. "Ok" říká. "Jsi přijatelná." Přijatelná? Nemohl vybrat víc neurčité slovo. Cinna si začal mnout svoji bradku a vzdychl. "Možná mám nápad." Povídá. Přemýšlím opět o Katniss, co by o tomhle všem řekla.

Příšerné. Prostě příšerné.

 Jako bych i slyšela jejích monotónní hlas, jak to říká. Ach, jak mi chybí. Doufám, že se jí a Hurikánovi nic nestalo. Doufám, že si rozmyslela útěk, uvědomila si, že je to blbost a vrátila se domů. Možná, že zjistila, že jsem ve hrách a chtěla se dívat. Možná, že ne.

"Jaký je tvůj nápad?" Ptám se. Cinna jenom stojí a usmívá se.

O hodinu nebo dvě později, stojím před ním v černém elastickém trikotu od hlavy až k pate. Podívám se na svoje oblečení a polknu. Cinna se usmívá a nasměruje mě k zrcadlu. Souhlasně přikyvuje. "Perfektní." Zašeptal.

Hodiny plynou. Peeta a já stojíme na našem kočáru a čekáme, než vyrazíme ven do města. Nervózně se držím okraje kočáru a sleduji ostatní splátce. Všichni vypadají ve svém outfitu nádherně. Nádherné barvy, září a tak všechno. My jsme jenom průměrní. Kočár prvního kraje se rozjede dopředu do města a já vím, že je to tady. Nervózně polknu a kočár se dá do pohybu. Moje tělo je jako zkamenělé. Cítím se, jako bych se nemohla pohnout. Peeta mě šťouchnul do ramene. Podívala jsem se na něj.

Hunger Games (Hladové hry)Kde žijí příběhy. Začni objevovat