Hunger Games (Hladové hry)

Kapitola 5

Probudím se za zvuků oblečení sbíraného z podlahy. Otevřu oči a vidím holku-pravděpodobně šestnáctiletou- jak sbírá mé oblečení. Ospale se na ní usměji.

"Omlouvám se za ten nepořádek." Povídám. Dívka zakroutí hlavou a dál sbírá oblečení. Seskočím z postele a snažím se si co nejlépe ustlat. Koukám na dívku očekávající pochvalu. Ona přikývne a usměje se, aniž by při tom ukázala zuby. Letmo pohlédnu na dveře. "Kdy bude snídaně?" Ptám se. Dívka chvíli stojí na místě, jako kdyby se rozhodovala, jak mi odpovědět. Nakonec jen pokrčí rameny. Svraštím obočí.

"Můžeš mluvit?" Zeptám se. Dívka smutně zakroutí hlavou a já se kousnu do rtu. "Jsi němá?" Dívka opět zakroutí hlavu. Nechápavě se podrbu na hlavě. "Tak jak to, že nemůžeš mluvit?" Vyzvídám. V duchu si vrazím facku za to, jak moc se ptám. Chudák holka nemůže mluvit a já se jí tu ptám milion otázek, jako kdyby dokázala zodpovědět všechny otázky světa. Chvílí váhá, než otevře zeširoka pusu a ukáže mi, že nemá jazyk. Rozšíří se mi zorničky a v šoku na ní koukám.

"Ty nemáš jazyk?" Ptám se, aniž bych se dál starala, jak moc se ptám. Protočí oči, jako kdyby říkala. "Duh, právě jsem ti to ukázala." Prohrábnu si vlasy.

"Jak se to stalo?" Holka se skloní a pokračuje ve sbírání oblečení. Chápu to tak, že naše konverzace skončila. Zrovna, když jsem se jí chystala pomoct, Effie klepe na mé dveře, informujíc mě, že snídaně je hotová. Zamávám dívce bez jazyka na rozloučenou a jdu do jídelní místnosti.

Vidím Peetu, který už sedí na své židli nervózně se vrtící, jak netrpělivě čeká na svojí snídani. Vezmu si židli a položila ruce na stůl. Effie se posadila naproti mě.

"Skvělé vychování, Prim." Povídá. "Pokračuj v tom a dostaneš mimořádné hodnocení od tvůrců her." Sleduji Peetu koutkem oka a vidím, jak se neklidně vrtí, jako kdyby měl něco v trenkách. Je přede mne naservírován talíř a já ani trochu neváhám začít s hltáním. Bílé vajíčko chutná tak lahodně, že se nemůžu nepodívat na služku a nezeptat, jak je kuchař udělal tak vynikající, což jsem opravdu dělat neměla. Málem jsem se udusila kašlem, když jsem zjistila, kdo mě obsluhuje.

"Panebože… To nemůže být pravda… To nemůže být… Katniss?" vyjeknu. Slyším cink! Peetovo vidličky, jak mu vypadla. Celý stůl ani nedutá. Dokonce i Haymitch přestal jít svojí omeletu, aby u toho mohl být.

Katniss se na mě tesklivě a smutně podívala a neřekla ani slovo. Nalévá mi sklenici oranžového džusu a potichu odchází směrem ke dveřím do kuchyně. Postavím se a snažím se jít za ní, než mě někdo stáhl zpátky.

"Katniss!" Ječím, zatímco mi slzy stékají po tváři. "Katniss počkej! Prosím!" Katniss se zastaví ve dveřích. Stojí tam dobrou minutu, než naštvaně strčí do dveří a vtrhne dovnitř. Jsem odvedena zpátky na svojí židli. Koukám na Peetu, aby mě uklidnil, ale ten má prázdný nepřítomný výraz, ruce má stále ve stejné pozici, jako když upustil vidličku na talíř. Otáčím se na Effie. Kroutí hlavou dívajíce se na dveře, kterými právě vešla Katniss. Postavím se a bouchnu rukama do stolu, jak nade mnou přebírá vládu vztek.

"Proč je tady?!" Křičím. Effie si vezme sousto svých vajíček. "Chytili ji." Vysvětluje Effie. "Tvoje takzvaně perfektní sestra byla chycena, když utíkala ze svého kraje. Vynechala sklizeň a byla chycena s nějakým chlapcem v desátém kraji. Kdoví kam měli namířeno, ale to už je teď jedno. Skřípu zuby.