Hunger Games (Hladové hry)

Kapitola 15

Pomalu otevírám oči a vím, že mám štěstí, že vůbec žiji. Nevidím nic, než jen kouř. Kašlu a snažím se vstát. Jsem si jistá, že se mi zlomilo další žebro a cítím, jak mi stéká krev z mého zranění na čele. Poblíž zaslechnu tiché sténání.

"Peeto!" Vykřiknu. Prodírám se kouřem a horečně se ho snažím najít. Zahlédnu pramínek blonďatých vlasů a běžím k němu. Vedle něj je malý plamen a tak se ho snažím táhnout dál, protože doufám, že se dostanu z kouře. Slyším v dálce stále dopadat ohnivé koule a pomoci sluchového smyslu se snažím zjistit, kde jsou. Jsem už skoro venku z toho nejhoršího kouře, když zaslechnu Kelinův hlas.

"Prim?" šeptá. Hledím skrz oheň, ale vůbec ani netuším, kde by mohl být."Prim?" Zavolá znova chraplavým a zastřeným hlasem.

"Keline, kde jsi?" Ptám se. "Prim, prosím, pomoz mi." Volám stále dokola jeho jméno, ale nemohu ho najít. Peeta je stále vedle mě, sotva dýchá a ani se nehne. Nemohu Kelinova slova dostat z hlavy. "Prosím, pomoz mi." Nikdy nic podobného neřekl. Musí být v nějaké obrovské strašlivé bolesti.

Sevřu si ruce a znova zařvu jeho jméno. Zaslechnu hlasitý vzlyk a uvědomím si, že je pouhých pár metrů přede mnou. Přitáhnu k němu Peetu a kleknu si vedle Kelina.

"Prim." zašeptá.  Svojí volnou rukou ho chytnu za ruku a přisunu jí blíž k sobě. "Jsi v pořádku?" zeptá se. Přikývnu, i když jsem si jistá, že mě nemůže vidět. "Co Peeta?" Chci mu odpovědět, že ano, ale já vlastně vůbec nevím. Těžko říct. Peeta vypadá, jako kdyby byl usmažen a ponechán na slunci. Vůbec netuším, jestli bude žít.

"Peeta bude v pořádku." Povím mu, abych ho uklidnila. Lehce se usměje, než dostane záchvat kašle a ztratí vědomí. Chvíli vedle něj sedím a snažím se vymyslet, co mám dělat. Vím, že musím myslet rychle, protože bychom mohli umřít všichni, pokud v tom kouři zůstaneme moc dlouho. Použiju všechnu svou zbývající sílu, abych je odtáhla co nejdál z pole, jak je to jen možné. Konečně všude není kouř a mohu okolo sebe vidět nějakou tu zelenou scénérii. Je to skoro až uvolňující pocit. Pustím chlapce a sednu si, abych si odpočinula.

Má žebra mě skoro zabíjejí. Vím, že nemůžu jít dál, ne v takovém stavu, v jakém jsem. Přitáhnu si chodilo a prozkoumám ho. Skoro ho necítím a vidím tam modřiny z bot. Něžně jí položím zpátky a ucítím své zranění na čele. Je opět čerstvé, krev mi stéká po tváři a bolest je neustálá a pulzující. Kouknu na červenou tekutinu ve své ruce a ucuknu hlavou na stranu. Sledovat svojí vlastní krev je trochu děsivé. Uvědomuji si, že moje bandáž mi už nepomůže a potřebuji nějakou alternativu. Ale nic mě nenapadá, nic tu není. Všechno, co jsem měla vybouchlo a shořelo v ohni. Kouknu k nebi. Vím, že mě kamery sledují a řeknu něco, co bych nikdy nečekala, že řeknu.

"Pokud tohle sleduješ mami, tak chci, abys věděla, že tě miluji. Miluji tě z celého svého srdce a nikdy na tebe nezapomenu. Katniss, pro tebe platí to samé. Všichni mi budete navždy chybět a doufám, že na mě nezapomenete." Slzy mi vytrysknout a vzlykám, když pronáším poslední část.

"Tatínku, pokud mě slyšíš... Chci abys věděl, že jsem snažila. Snažila jsem se dělat to nejlepší, celé ty roky, přesně jak jsi chtěl. Byla jsem to nejlepší, co jsem dokázala a doufám, že víš, že se nepřestanu snažit, ani když... už nebudu." Zamávám naposled Panemu na rozloučenou. Kelinův nůž je stále na opasku a potichu ho vezmu.

"Je mi to líto Peeto. Omlouvám se, že jsem tě nedokázala ochránit." Zašeptám mu. Něžně ho políbím na čelo a jemně ho chytnu za ruku. "Nikdy na tebe nezapomenu. Nezapomeň na mě. Naučil jsi mě tak hodně. Děkuju" Nechám jeho ruku být a chytnu Kelinovu.

"Sotva jsem tě znala, co jen tak mohu říct? Ale i za tu krátkou dobu, co jsem tě znala, jsi mi rozhodně ukázala, jak být statečnější, než ve skutečnosti jsem. Moc si toho cením. Dohlídni na Peetu za mě." Povím mu. Oba stále bezhybně leží, tiše, čekající, co udělám. Jeden rychlý nádech a přiložím si nůž ke krku. Poslední slza skápla a já zašeptám do kamer. "Sbohem, Panem". Náhle mi něco vyrazí nůž z ruky.

Otevřu oči a snažím se Peetovi vyrvat nůž z ruky. "Peeto, nech to být!" řvu na něj. Zápasí se mnou a silně táhne nůž. Hádám, že teď se mu celé ty roky vláčení pytlů mouky hodí.

"Prim, nech toho." Zaječí v odpověď. Chvíli s ním bojuji a sotva něco vidím, protože mé oči jsou celé nateklé od pláče. "Nevíš, co děláš! Nech toho Peeto!" Odmítá toho nechat.

"Vím, že se chystáš udělat velkou chybu! Nech toho Prim!" Hlas se mu najednou zlomí as loží se na zem. Začne brečet. Pustil nůž a klekl si přede mě. Hlavu má složenou v dlaních. "Prim, nedělej to. Všem bys nám chyběla. Mně bys chyběla. Katniss bys chyběla. Tvé mamce..." Brečí a hodně. Trochu ustoupím a kašlu.

"Ale nepotřebují mě tolik, jako tebe tvoje rodina. Tvá rodina by nad tvojí ztrátou truchlila každý-"

"Jo, vážně? Myslíš? Protože, když jsem byl vylosován, ani se jim nezaleskly oči. Já je vůbec nezajímám. Nikdy jsem je nezajímal. Prim, musíš mi věřit, když ti říkám, abys jsi to nedělala. Prosím..." povídá.

Zavřu oči a doufám, že všechno bude pryč, až je opět otevřu. Ale zkusila jsem to už tolikrát  a nikdy to nefungovalo, že tentokrát už tomu ani nevěřím. Když oči otevřu, Peeta stále klečí přede mnou a brečí s hlavou v dlaních. Kelin stále bezhybně leží na zemi. A nůž je stále v mé ruce, u mého krku. Spoustu dalších slz stéká z mých tváří.

"Peeto, já už to nedokážu. Nemůžu. Nechci. Nenuť mě dal žít tuto noční můru. To je totiž to, co tohle všechno je. Noční můra. Noční můra, ze které nemůžu utéct. Pokaždé, když zavřu oči, doufám, že budu opět doma, s taťkou. Doufám, že má sestra bude se mnou a má mamka také. Doufám, že Hladové hry nikdy nebudou existovat, ale když ty oči otevřu, stále žiji svou noční můru, které jsem se celou tu dobu bála. Žiji jí a víš co? Už nebudu. To ti můžu slíbit."

Peeta se opět vrhne po noži. "Prim, nemusíš žít tuhle noční můru. Prosím, jen polož ten nůž. Prosím, přestaň. Prosím!" Trochu nůž kloním, když Kelin začne pomalu vstávat. Zahlédne mě s nožem a zaútočí na Peetu.

"Chtěl jsi jí ublížit, že jo?" Řve Peetovi do tváře. Peeta na něj řve něco zpátky, vypadá vystrašeně a v očích má slzy. Kelin ho chytne za límec a hledá nějakou zbraň, kterou by mohl použít.

"Keline, nech toho! Já to udělala! Já se chtěla zabít!" Kelin se okamžitě odvrátí od Peety. "Prim! Proč?" Zeptá se. Skloním hlavu a koukám do země.

Protože už tohle nechci. Není to zrovna zábava. Nechci už být v hladových hrách." Zašeptám. Kelin zůstáva potichu. Peeta se zase tváří jako hromádka neštěstí. Kouknu na oba a vyjde ze mě hlasitý a divoký výkřik.

"Peeto, uhni!" Peeta se otočí, ale najednou už je moc pozdě. Šíp od splátce z devátého kraje, Sachy, je už bezpečně zabodnut v jeho hrudi... Je konec...

------------------------------------------------------------------------------

Trochu emočně napínavá kapitola :) Doufám, že se líbila. Chybí nám už jen tři kapitoly. Přemýšlím, jestli se pustit do překladu něčeho dalšího po ukončení tohohle příběhu. Ještě nevím, jestli se do něčeho pustím, ale beru to jako skvělé procvičení angličtiny a pokud vím, že se to někomu líbí a čeká na to, tak mě to těší :). Sice tohle má pokračování, ale upřímně se mi vůbec nelíbí a nemám zájem ho překládat. Ale je tu spoustu další fan fikce, která je skvělá. Poslední, co jsem tu četl bylo "Pregnant in the games" a je to o těhotné holce, která byla donucena jít do her, kde by nakonec musela i porodit. Je to velmi upravené od původních hunger games a mnoho faktů je tam změněno (Jde o sté quarter quell hry a speciální pravidlo je, že hry budou trvat tři roky). Je tam pár přehnaných momentů, ale bavil jsem se při čtení, je to napínavé a dokonce bych řekl, že mnohem lepší, než tento příběh (a taky asi dvakrát delší).

Tak si to nechte projít hlavou nebo mi doporučte další tipy, které by se vám třeba líbily přeložené a jsou úžasné. Samozřejmě díky za komentáře a platí vše, co jsem psal u minulé kapitoly. Děkuji za podporu a pokud se líbí, nezapomeňte hlasovat a komentovat :)