Perfektní starší sestra

KAPITØLA DEVÁTÁ

Cherry

Šťastný je ten, kdo je času pán.

Seneca
.........................................................................

Cherry uznala, že do těch dveří nemusela strčit tak silně. Tvrdá rána se nesla přes práh až ke zdem, kde se odrážela. Otočilo se k ní několik párů očí.

,,Máte přes tři minuty zpoždění," řekla žena stojící u velkého stolu a dlouhými drápy škrábala po jeho povrchu ,,ostatně jako vždy, že milá Audrey?"

,,Nemohli jsme najít správnou třídu," řekla Audrey a zalezla do zadní lavice.

Cherry zůstala stát na prahu dveří. Mráz ji běhal po zádech, aniž by věděla proč. Na tohle čekala roky. Dřela pro to, abych tady teď mohla stát. Nechtěla se cítit tak mizerně. Chtěla cítit radost, štěstí a mít úsměv na tváři. Skutečný úsměv.

Co je to vlastně štěstí?
...
Podívám se do slovníku.

,,No přece nejsme v mateřské školce. Pojď sem a představ se nám všem!"

Na okamžik sklonila hlavu. Možná to vypadalo i o trochu víc drze, než mělo.

Tohle nenávidím.

Žena přistoupila před tmavou tabuli.

Ale je to rozkaz.

Cherry znovu zvedla hlavu a vzpřímeně jí šla naproti. Slyšela  překvapivé reakce, když procházela kolem předních lavic. Teď nebylo kam svá křídla schovat, všichni je viděli. Teď to bylo oficiální. Byla to ta holka s křídly, jediná svého druhu na této univerzitě. Byla zvláštní.
Zírala na tváře před sebou a myslela na to, že všichni jsou jiní než ona. Narovnala se, aby na všechny lépe viděla a zažmourala do odpoledního slunce, které dopadalo skrze okna na její tvář.

Seber se... tohle jsi v centru trénovala několikrát.

Koutky úst zvedla do velkého úsměvu. Trochu až falešného.

,,Ahoj, jsem Cherry..."

Jen pokračuj...

Rozhlédla se po místnosti, nikde neviděla mohutná křídla. Byla skutečně jediná svého druhu... jediná svého druhu na této univerzitě.

,,a jak jste si určitě všimli, jsem jiná než vy, ale přesto věřím že mezi vás zapadnu a hodně se tu naučím".

V učebně zavládlo ticho. Trapné ticho.

Prosím vezměte nůž a zbavte mě trápení! Ne nevzdám to. Dopracovala jsem se až sem. Tam kam by se dostal málo kdo a teď to chci vzdát? To ne! Ani přes mou mrtvolu.

,,Kdo ji naštve, bude mít co dělat se mnou!" Křikla Audrey.

Všichni se rozesmáli. A Cherry vedle sebe zaslechla nepříjemný tón ženského hlasu ,,sedni si vedle toho tvého strážce!"

Pomalým krokem vyšla, skrz lavice a dbala na to aby svými křídly někomu nesrazila sešity dolů na zem.

S dlouhým výdechem se posadila do křesla vedle Audrey, která řekla ,,je to blbka". Audrey se snažila aby její názor zněl hrozivě jako učitelka samotná, ale radostná jiskra v očích ji podrazila.

,,Byla jsi skvělá," pak sáhla do tašky, odkud vytáhla láhev s dlouhým brčkem. Otevřela ji a nalila do ní pití. Pak si vytáhla sešit, Cherry si hloupě myslela, že je na zápisky, ale po otevření na stránkách byli jen různobarevné obrázky. Musela se usmát, Cherry něco říkalo, že právě Audrey je ta neposlušná hříčka této třídy. Ta kterou nelze zkrotit a už vůbec ne ji naučit poslušnosti i zodpovědbosti. Všude nějaká je. Tady je to Audrey, v centru to byla Lia.