Project Venom

|4|

"Šup, šup, šup. Hyunjin s Minhem a ostatními jsou na cestě a mají sebou sedm rukojmích. Z toho dva potřebují speciální celu, kde je zavřeme. Dejte tam radši postel s popruhy." Chan začal udilet pokyny, do kdo má dělat.

"Tae, za kolik minut tu budou?" Tae se otočil na Chana a řekl. "Právě stojí v zácpě, která se pozvolna pohybuje. Jsou tu asi za půl hoďky." přikývl jsem. Měli jsme ještě čas vše přichystat.

Sám jsem ještě vše zkontroloval, aby bylo vše perfektní. "Právě parkují v garáži, takže za pět minut tu budou všichni." oznámil mi Tae. Proto jsem ještě všem připravil pořádné kafe a nějakou sušenku k tomu.

--------------

"Pohyb z toho auta. Tak dělejte, nemáme na vás celý den!"zakřičel Minho. Z jedné části měl pravdu, všichni jsme byli vyčerpaní a chtěli si dát horkou vanu. Nejdřív jsme ale vše museli probrat s Chanem, a pak jsme měli volno.

Ti dva, pořád nevím jak se jmenujou, se pomalu loudali z auta. Na už pomalu ztrácel nervy. Bouchl jsem do dveří. Všichni se lekli, protože to nečekali.

Minho se na mě díval s tázavým obličejem a čekal co bude dál.
Já pak zpátky věnoval pozornost těm dvoum. Blonďatý mě prodíral pohledem a měl jsem pocit, že z jeho modrých očí se stává černá?

To mě trochu zarazilo, a když jsem zatřásl hlavou, jeho oči byly zpátky v modré barvě. Pro jistotu jsme jim připnuli pouta, protože nikdy nevíte co se stane. Taky jsme ještě vytáhli nůž a přiložili jim ho ke krku. Sice je to nezabije, ale aspoň je to na několik sekund znehybní.

Vešli jsme do výtahu, který nás měl dovést až k celám, kde na nás čekal Chan.

Já držel černovláska a Minho toho druhého. Měl jsem štěstí, protože jsem měl toho hodnějšího. Blonďák sebou pořád trhal, a tak se mu nůž zařezával do krku. "Hej, Klidni to, nebo tě tady hned odprásknu." zasyčel na něj Minho.

On ale jako by ho neslyšel a stále sebou trhal. "" Fajn, jak chceš. "udělal prudký pohyb a blondýna se sesypala k zemi. Z rány mu crčela krev. Jenže se nehojil tak rychle jako před tím. Minho ho vzal do ruky, protože jsme už skoro byli na místě.

Dveře se otevřeli. Před námi stál Chan a Taehyung. Oba se o něčem bavili, ale hned jak nás uviděli, přerušili konverzaci a začali se věnovat nám.

Já odvedl černovlasého do jeho cely, či pokoje chceteli tomu tak říkat. Otevřel jsem kartou dveře a jeho tam popostrčil. Samozřejmě, že to tam nevypadalo jako ve vězeňské cele. Měl tu vlastní koupelnu, pokoj, dokonce i menší kuchyňku.

Rozhodně se má lépe, než ten druhý.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Jsem tu s další kapitolou. Bohužel mám na hovno náladu a celkově je teď moje psychika trochu pochroumaná. Pokusím se ještě dnes vydat další kapitolu.
Jinak vám moc děkuji, protože jsem nečekala až takový úspěch.

Bye sunshines ☀️☀️