Project Venom

|2|

"Počkej jak jako lidé? Chceš mi říct, že to jsou nějací magoři nebo jako co?" kdybych se zrovna nenacházel v této situaci, pleskl bych se do čela a šel sníst mléčnou čokoládu.

Protože ale jsem kde jsem musel jsem si vystačit s protočením očí. Minho i ostatní mě netrpělivě pozorovali. Ukončil jsem svůj rozhovor s Taem a šel se věnovat ostatním.

"Tak co?" zeptal se Minho. "Ale, zase má mimozemské otázky. On je fakt z jiné planety." mávl jsem rukou. Samozřejmě jsem to řekl ze srandy. Taeho mám rád, je to jako moje rodina. Známe se od dvanácti let.

"Co uděláme s nimi?" zeptal jsem se a kývl směr k laborantům. "Vezmem je na základnu. Tam nám můžou říct vše co o tom ví a navíc je můžete mít jako rukojmí." odpověděl mi Minho a olízl nůž. Nikdy jsem nepochopil, jak se nepořeže.

Přišli jsme k nim a nasadili jim pouta. Nikdo z nich neprotestoval a ani to neměli v plánu. Jinak bude bum bum a bude po mozku.

" Bine, jsme v sektoru D, přijďte s Moonbinem pro rukojmí." "Jsme na cestě Hyune." ozvalo se ze sluchátka.

"Tak pojďte, jdeme pryč." řekl jsem. "Počkejte, vemte z počítače tu flešku. Jsou tam důležité informace o výzkumu." kývl jsem na Minha, který ji prostě z toho počítače vyrval.

"Zkus příště zapracovat na jemnosti a bude to super." řekl jsem a usmál se.
"Hyunjine,červený poplach, červený poplach!" Bin potřebuje pomoct.

"Minho, Bin s Binem mají potíže!" křikl jsem na něj. On jen přikývl a zajatce přivázal ke stolu. Pak jsme oba běželi tam, kde mi gpska ukazovala, kde jsou.

...

Na zemi ležel jeden z Binů a na něm seděla nějaká postava. Druhý byl přitisklí na zdi a druhý ho škrtil. Rozběhl jsem se k tomu, který držel Changbina na zemi. Skopl jsem ho z něho, až útočník narazil halvou do zdi.

To ho ale moc nezdrželo, protože se okamžitě zvedl. Zpozoroval jsem, že mu z hlavy tekla krev. Ale to ho nezastavilo. Rozešel se ke mě. Vytáhl jsem na něj zbraň a chystal se po něm vystřelit. Jenže jsem netrefil jeho, ale toho druhého, který pustil Moonbina a šel se obětovat místo, aby ho zabil.

Vystřelil jsem celkem čtyři krát a všechny kulky šli do jeho těla. Padl na kolena a držel se za krvácející rány.

Minho si vzal do ruky nůž, že zabije toho druhého. To se mu ale nepovedlo, protože se před něj zase dostal ten, který měl v sobě moje kulky.

Nůž zasáhl hrdlo a Minho jedním pohybem prkřeřízl ohryzek. Kolem se rozstříkla krev. Minho si otřel špinavý nůž, do už tak zakrváceného oděvu. Otočil se na mě, že je vše vyřízené. Šli jsem tedy směr Changbin a Moonbin.

Jenže ten zmetek přežil i tohle.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Rozhodla jsem se vydat ještě jednu kapitolu, aby jste byli více napnutí.
Snad se i ona bude líbit. Posílám vám všem lásku 😘

Good night sunshines ☀️☀️

PS:toto jsem při psaní poslouchala 🤭