Project Venom

|11|

Už je to týden, co je Felix pryč. Není po něm žádná stopa, prostě nic. Všichni napadení se už dostali zpět do formy a mohou normálně pracovat. Tae se snaží získat nějaké informace přes počítače, ale nikde nic.

Celá naše pobočka je na nervy. Chan má špatnou náladu, která se projevuje na jeho klepání nohou.

Já jsem na nervy. Byla to totiž moje chyba. Ten den jsem se ještě stihl zhroutit. Pak se mi do myšlenek dostal Baekhyun a to už na mě bylo hodně. Sáhl jsem tedy po účinné technice, alá žiletka. Udělal jsem si na levém zápěstí přes osm ranek. Trochu se mi ulevilo, ale teď to musím skrývat.

"Pro všechny mám zprávu. Přerušte co děláte a okamžitě se dostavte do kanceláře. VŠICHNI!" a je to tu. Teď nám Chan řekne, že jsme úplně k ničemu a někdo bude muset pryč.

A jak to vím? Jednoduše. Už se to dvakrát stalo a rozhodně není pěkný pocit, když nevíte, jestli budete žít nebo ne.

Zvedl jsem se z postele a podíval se na své obvázané zápěstí. Trochu se zbarvil do  červena, ale to jsem teď neřešil.

...

Na chodbě mě málem srazil a Niki, který asi také spěchal za Chanem. "Pomali Niki. Ať se ti nic nestane." řekl jsem mu. On jen vykoktal omluvu. Chvíli to vypadalo, že se znovu rozběhne, ale naštěstí šel normálně.

----------

"To si ze mě děláš prdel!! Ty už ani neumíš pořádně zabít člověka!!" zařval na mě. Odvrátil jsem hlavu. Člověk nebo spíše idiot jako Sehun, je to největší zlo. Dostal mě na starost. Prý mě má naučit lépe bojovat. Nevím co si pod tím představují, protože prý umím bojovat nejlépe.

Zrovna jsem měl za úkol zabít člověk. Pro vás by to bylo těžké a nechutné, ale já jsem si zvykl. Zabíjet lidi je teď na mém dením pořádku. Teď jsem ho jenom bodl dvakrát do místa, kde má srdce a pro jistotu ho ještě střelil.

Ale jemu to nebylo dost.

Ucítil jsem ostrou bolest na mě paži. Sáhl jsem si na ní. Prsty jsem měl od černé tekutiny. Ten debilní kokot mě řízl?! Rozhodně, že to tak nechám.

Mé oči zčernali. Bylo mi do jedno. Žádný vědátor, který mě má učit bojovat, nebude dělat věci, abych krvácel. "Dej si pohov S9. Nebo na tebe použiji dosti nepříjemné prostředky." já se jen uchechtl. Žádný pěkný smích, ale pořádně nebezpečný až šílený smích.

"To si myslíš, že se tě budu bát? Já?! No dovol, ale to mě moc dobře neznáš." Sehun se podíval kamsi za mě. "Jsou tu další lidé. Chceš tu udělat divadélko?" pomocí svého prostorového vnímání jsem vytušil tak pět až sedm postav.

"Nikdo mi nebude říkat co mám dělat. JE TI TO JASNÝ?!!" zakřičel jsem. Celkem mi to pomohlo. Otočil jsem se na podpatku a šel zpět. Měl jsem velký hlad a také jsem byl unavený.

To jsem ale nečekal, že Sehun zasadí poslední ránu. Bodl mě dlouhou kudlou mezi lopatky. Druhá části mi vyjela na přední straně hrudníku.

Do úst se mi dostala má vlastní krev a já ji musel vyplivnout, abych se jí neudusil. "Felixi!" rozběhl se ke mě Sunoo. Sehuna srazili nějací dvě pokusy. Neviděl jsem, kdo to je, protože se mi zamotala hlava a pak vše zčernalo.

------------

"Posaďte se. Určitě vás všechny zajímá, proč jsem vás zavolal. No, nebudu to protahovat, jste tu kvůli jedné záležitosti, kterou musíme vyřešit. Jak všichni víte, snažili jsme se překazit projekt Venom. Ze začátku to byla úspěšná mise, ale teď jsme jednu důležitou část ztratili. "odmlčel jsem se a trochu se napil vody. Mezitím jsem přemýšlel co řeknu dále.

Viděl jsem Hyunjina, jak sedí sklesle  v křesle. Určitě si myslí, že ho budu chtít vyhodit. Ale to se plete. Takového nadaného, eh- vraha, bych hledal hodně dlouho. Přece jenom je tu od svých patnácti let a společně s Minhem jsou nezastavitelní. A to se mi na něm strašně líbí.

Sice se někdy něco stane, jakože vybuchne omylem celá budova, polovina nějakých lidí přijde o život a další takové věci. Samozřejmě ml to je líto, ale také hned posíláme rodinám finanční náhradu. Nejsme až tak necitlivý.

"Víte, že jsme tu měli velice vzácného vězně. Jeden, ten slabší je pořád zavřený zde, ale i tak nám může dát velmi užitečné informace... Ale teď máme problém. Začali se ztrácet lidi ze všech koutů Koree. Máme zjištěno, že je ztraceno přes padesát obyvatel. A jedno je jisté. Vše je to práce IT. "

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Po dlouhé době další kapitola. Nějak jsem neměla nápady a do toho jsem měla špatnou náladu. I když to není ještě úplně v pořádku, i tak jsem se snažila a napsala další kapitolu. Snad se bude líbit a odpusťte mi prosím mojí nečinnosti.

Bye sunshines ☀️☀️