Project Venom

|8|

"Tak už nám konečně řekneš, co má ten tvůj spolupachatel za plány!" zakřičel jsem na toho druhého. On sebou trochu cukl, protože jsem křičel celkem nahlas.

Stále ale nic neříkal. Já jsem byl na pokraji vybouchnutí. Podíval jsem se na pohovku, kde ležel Niki. Náš nejmladší člen. Je mu pouhých sedmnáct let a to už nějaký ten pátek plní mise. "Podívej se na Nikiho. Napadl ho ten, ten..." došli mi slova. Nevěděl jsem co říct. Naštěstí tu byl Minho, který mi pomohl.

"Vypadá to na tvého kamaráda. Tak on napadl našeho nejmladšího člena. Ten je teď v bezvědomí a ještě se neprobral. Takže jestli nechceš skončit s prostřelenou hlavou, tak bych ti doporučoval mluvit." viděl jsem, jak se lítostivým pohledem podíval na Nikiho. Nevím, co se stalo ale v jeho očích se zračila lítost a starost?

" Je mi líto, co se stalo vašemu spolupracovníkovi. Ale já za to nemůžu, protože jsem tu byl zavřený. Navíc na mě nemáte právo řvát, protože jsem učinil vše, co jste mi řekli. Neutekl jsem, i když jsem mohl a měl jsem asi dvacet příležitostí. Ale já tu zůstal. A víte proč? Protože nechci zpět do spárů IT. Vy to možná nevíte, co nám dělali, ale rozhodně by to každý z vás nechtěl zažít. "řekl a přitom si začal vyhrnovat triko.

Musím říct, že i když vypadá na dvacet, tak má docela pořádný břišáky a celkově svaly.

Ukazal si na klíční kost, kde byl nápis S3." Toto vám udělají, když projdete jejich výběrem na vhodnou zbraň. Celkově si nás přivezli asi šedesát, ale výběr přežilo asi dvacet děcek." "Děcek?" zeptal jsem se. Bylo mi ho trochu líto. Ale nic jsem na sobě nenechal znát.

"Ano, sebrali či unesli nás jako děti. Mě bylo šest a Felixovi bylo sedm." teď jsem se trochu ztrácel. Jaký Felix?

Minho jako kdyby mi četl myšlenky. "Tak a teď nám pěkně vysvětli, jaký Felix." on se jen povzdechl. "Já se jmenuji Jeongin a ten blonďák je Felix. A mimochodem nejsme kamarádi, ale bratři. Sice nevlastní, ale pořád bratři." teď už jsem to trochu chápal. Takže ten parchant je Felix. Až ho najdeme, tak si na něj posvítím.
Pak nám začal výpravět jejich příběh.

" Stalo se to, když jsme s Felixem šli domů z hodiny tance. Na náš malý věk, byl Felix dost schopný nás dostat sám domů. Šli jsme jako vždy po ulici, která nás měla dopravit na autobusovou zastávku. Jenže mě někdo vzal za batoh a odtáhl do uličky. Felix, jako správný brácha mě chtěl zachránit, ale chytli i jeho. Na mě byli trochu milejší oproti němu. Felix dostal nějakou injekci, která mu způsobila ohromnou bolest. Stihli mu zavázat pusu, aby nemohl křičet. Mě ji zalepili též a ještě jsem dostal pásku přes oči.
Ráno když jsem se vzbudil, tak jsem ležel na zemi vedle několika dětí, které byly od krve. Felixe jsem ale nikde neviděl. Pak pro nás přišli nějací divní lidé. Vzali do každé ruky jedno dítě a začali ho táhnout někam pryč. Mě vzali s nějakou holkou. Táhli nás do nějaké laboratoře. Na stole ležel nějaký subjekt. Poznal jsem, že to je Felix. Byl připoutaný a celou tvář měl skřivenou bolestí. Jeden z těch lidí k němu přišli a začali nám říkat, že má v těle velice toxickou a jedovatou látku. Dále pokračovali, že ji dostaneme každý do svého těla, ale nejdřív z nás musí vybrat těch nejlepších. Dali nám do ruky zbraně, ať se zachráníme. Já jsem v šesti letech zabil osm lidí. Konečný počet v místnosti bylo devatenáct a s Felixem dvacet. Pak nás vzali na tetování. Každému ho dali někam jinam. Já ho mám na klíční kosti, někdo na krku nebo za uchem. Felix má tetování na lopatce.
Pak máš zpět přivedli do místnosti, kde se nacházel Felix. S jediným rozdílem, že tu bylo dalších devatenáct lehátek. Přivázali nás a dali nám plnou dávku jedu. Dost to bolelo. Bylo to jako by někdo vaše tělo zapálil a pořád přidával na intenzitě. Když jsem se podíval, jak je na tom Felix, celkem mě to zarazilo. Nebyl přivázaný a neležel, nýbrž seděl. Kolem něho stáli všichni lidi, kteří tam byli. Říkali něco o zázraků a že je první, který to přežil. Já si pak řekl, že nenechám Felixe samotného a že to musím vydržet. Což se mi taky povedlo. Všichni jsme až na Felixe dostávali jednu dávku jedu na týden. Felix dostal rovnou tři. Takže každý druhý den dostal injekci. Po nějaké době nás začali cvičit. To už nás bylo jen patnáct, protože pět lidí to nepřežilo. Měli jsme celkem tvrdý výcvik. Začalo to sebeobranou a končilo zabíjením lidí. To mi bylo osm. Pak začali pokusy. To jsme zůstali v počtu osmi. Na Felixovi se testovali všechny věci. Proto má tolik schopností, vylepšení. Díky tomu ho nikdo nemohl přemoci. Nakonec, když nám bylo patnáct jsme měli bojovat proti sobě. Každý už byl v podstatě nesmrtelný. Když měl Felix bojovat proti mě, tak to odmítl. Tak ho na místě zastřelili. Vykrvácel, ale po půl hodině byl znova na nohách. Zase dostal za úkol bojovat se mnou. On to znovu odmítl a řekl, že radši bude bojovat s každým vojákem nebo nějakým takovým, než aby mi ublížil."

Pokračování příště...
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Tak a máme tu další kapitolu. Protože to ještě není u konce, tak to rozdělím na dvě části.
Btw co zatím říkáte na jejich minulost?
Jinak, dnes jsem koukala na část z Velké Pardubické. A chudáci koně. Kolik jich už zaklepalo na Taxisově příkopě. Abych pravdu řekla, je mi více líto těch koní, než lidí. Asi budu mít noční můry.

Bye sunshines ☀️☀️