NOUZOVÁ SCHŮZKA! NOUZOVÁ SCHŮZKA! OKAMŽITĚ SE DOSTAVTE K CHANOVI DO KANCELÁŘE! OKAMŽITĚ SE DOSTAVTE DO KANCELÁŘE!
Honem jsem na sebe hodil nějaké kalhoty, ale triko jsem nestihl. "Proboha je půl jedné ráno, co po nás může chtít." nadával ospalý Niki, zatímco spěchal stejně jako ostatní. Rozrazil jsem dveře, a jak jsem rychle zastavil, ostatní co běželi za mnou ne smetli.
Takže já byl dole a ne mě patnáct lidí. Chan chytil záchvat smíchu. Minho se smál také, ale jen trochu. Nechtěl dnes umřít. Na jedné z židlí seděl Jeongin, celkem dost vystresovaný. Nechápal jsem proč. Ale to může být příčina té schůzky. Co když něco udělal a Chan potřebuje pomoct, jak ho potrestat.
"Navrhuji smrt!" ozval jsem se. Všichni na mě hodili pohled typu- jsi v poho bro? "Mohli by jste že mě už konečně slézt? Celkem nemůžu dýchat." Oni se hned začali zvedat. Když byli všichni usazení a připravení poslouchat Chana a né se smát naší menší nehodě.
"Dobře tak začneme. Unikly zprávy z IT, že chcou jít teď na večerní dražbu k člověku známého pod názvem PSY. Tam ho chtějí zabít a připsat si jeho pozemky sobě. Bohužel jsme to zjistili pozdě a akce je už za tři dny. Navíc tam pošlou všechny své jednotky. To znamená jediné. Máme skvělou příležitost je zničit. Proto musíme dostat od nich co nejvíce živých lidí z jeho jednotek. Takže zítra, tedy vlastně dnes začínáme s intenzivním tréninkem, který bude i zítra. A poslední den budete mít volno. Někdo nějaké otázky? "zeptal se Chan.
Do vzduchu vyletěly asi tři ruce." Ano Niki? "
"Ty jednotky znamenají subjekty, že? Jestli ano, tak jsme si jistí, že to přežijem?" Dořekl své otázky Niki. "Ano, jsou to subjekty. Naštěstí díky našemu novému hackrovi jsme zjistili, co a jak který subjekt dělá a jak je silný. Jen s jedním jsou potíže. Nejsou o něm žádné informace. My naštěstí víme nějaké jeho schopnosti. Někteří z nás už je zažili. Ten kdo neznámý je Felix. "
------------------
" Připravte dvojnásobek dávky jedu pro subjekt číslo S 7."ležel jsem připoután na lehátku a nade mnou se skláněl Han Jisung. Hledal mi žílu, kam by mi mohl injekci vpíchnout. Když ji našel, prstem si ji přidržel a vzal si do ruky injekci. Trochu to štíplo, ale nic co by se nedalo vydržet. Ta bolest potom byla horší.
Celé tělo sebou škubalo a kroutilo se. Křik jsem dusil v sobě. "Ale notak, zakřič." řekl ten šílenec.
Použil na mě elektřinu. Vydržel jsem s jedem, který na mě působil, asi 1500V. Pak už jsem že sebe vydal skřek plný bolesti.
"Chudák Lix. Mladej Han si z něho zase dělá hračku. " Sunoo si zakryl uši. Nemá rád, když Felixovi ubližují. "Kolikrát si říkám, že je lepší být na té pozici, kde jsem. Kdybych byl v jeho kůži, tak to už jsem radši mrtví. O kolik toho má vlastně víc jak my?" zeptal se Sunghoon. Přitáhl si Suna k sobě a začal ho vískat ve vlasech. "No, o dost. Celkově má pěti násobek toho co dostávám já. A to ještě dvakrát." řekla Shuhua a znovu si začala zapilovávat své rudé nehty. Po celé chodbě se ozval další bolestný výkřik z Hanovi laboratoře.
Ležel jsem se zavřenýma očima. Celé tělo jsem měl rozklepané. Jed už přestal působit, ale zato se smíchal s mojí krví,kterou vylepšil a já se stal - silnějším? Naštěstí je to má poslední dávka, protože za den máme tu misi. Celkem se na ní těším. Už mi zabíjení nevinných lidí nevadí.
Zvykl jsem si, stejně jako ostatní. Už jsem byl odpoutaný, takže jsem mohl zpět do své cely aka pokoje. Pomalu jsem se začal zvedat. Nohy se mi mírně třásly, ale oproti rukám to nebylo nic.
Neměl jsem sílu, abych Jisungovi vrazil do držky, a tak jsem to vzdal. Mohl jsem být rád, že můžu vůbec chodit. Dveře se otevřeli samy a já mohl v klidu projít. Šel jsem kolem společenské místnosti pro nás subjekty. Všichni seděli na pohovkách nebo na sedacím pytly.
Když si mě ale všimli, na nic nečekal a šli za mnou. Skácel bych se na zem, kdyby mě nechytili a nepřinesli na gauč. Všichni měli ustaraný výraz. "Tak kolik jsi toho dostal dneska?" zeptal se mě Sunghoon. "A-asi deset až patnáct mililitrů." odpověděl jsem.
"Tak to ne, patnáct ml je prostě hodně. To tě chcou zabít?" rozkřikla se Shuhua. Nad tím jsem se uchechtl. Oni na mě hodili pohled jako - teď nechápu čemu se směješ.
"Milá Shuhuo, mě nemůžou zabít jedem. Na ten mám vytvořenou protilátku. Jediný způsob jak mě zabít, je vzít stříbrnou dýku s diamantem v rukojeti. Navíc musí být potřena rtuťí. Proto tady žádná rtuť není." nemyslete si, že bych svoje trápení nechtěl ukončit tím, že zemřu, ale prostě to nejde.
----------------
Trénoval jsem ještě boj na blízko s noži. Samozřejmě jsem měl na nich pouzdra, abych svého" protivníka " nezranil. Udělal jsem výpad a prudký pohyb naznačující podřezávání krku. Měl jsem neuvěřitelně skvělého bojovníka. Uměl zahrát jeho konec. Padl na kolena, a potom se skácel úplně. Zasmál jsem se a pomohl mu vstát.
Byli jsme tam ještě nějakou půl hodinku, než bál čas na svačinu. Dal jsem si ovesné vločky, smíchané s jogurtem. Nahoře bylo nějaké ovoce jako banán, jahody a maliny. Vše bylo ještě posypané skořicí.
Vzal jsem si k tomu ještě kávu. Sedl jsem si k Minhovi a Chanovi. Vedle Chana seděl Jeongin. Něco právě vykládal. Sedl jsem si vedle Minhouše a položil si svojí svačinu na stůl.
"... Nevím kolik mu toho jedu dají. Ale je to velmi nebezpečné. Doporučoval bych, aby jste si vzali den před misí speciální vitamíny,které vás posilní. Pan EunKwang je už připravuje. Do dnešní desáté hodiny by měli být hotové všechny. Vitamíny zaberou asi za deset hodin. Aukce se koná ve dvě hodiny, tak si je nejlépe dejte ve dvě hodiny ráno. Vydrží pak působit až jeden den. " Dořekl ten šílenec.
Vitamíny na posílení? Nic takové neexistuje. Navíc EunKwang by nepřipravoval nic, co by neměl vyzkoušené. "Aspoň máme nějakou výhodu. Všem to oznámím na schůzce, která bude v jedenáct. Tam potom probereme ještě naše úkoly a pak budete moct jít spát."řekl a dal si do pusy sousto svého jídla.
"Jé ahoj Hyunjine. Jak šel trénink?" zeptal se mě. "Celkem dobrý, trénovali jsme boj z blízka. Hlavně zacházení s nožem. Musíme to teď vypylovat, ať ty subjekty porazíme." oznámil jsem to, co jsme dělali a nabral si další lžičku.
----------------
Spořádal jsem celou svojí večeři. Asi si říkáte proč večeři. Musíme se najíst a pak nás dají do takové nádoby. Zalijí nás speciální tekutinou, ve které budeme až do té doby, než přijde čas na misi.
____________________________________
Po dlouhé době další kapitolka do téhle knížky. Snad se bude líbit. Komentář i vote potěší.
Doporučuji si k téhle kapitole pustit Silent Cry od Stray Kids.
Bye sunshines ☀️☀️
ČTEŠ
Project Venom
FanficDvě nejznámější mafiánské organizace se snaží navzájem zničit. IT proto udělal projekt, který pojmenovali venom. Tímto pokusem stvořili dvě skoro nadpřirozené bytosti. Pojmenovali je S3 a S7. LAT má vycvičenou skupinu bojovníků, mezi ně patří i Hwan...
