Project Venom

|10|

Ležel jsem na lehátku. Ruce, nohy, nad kličními kostmi a nakonec na podbřišku, všude byl daný popruh. Měl mě přidržet v klidu.

Nade mnou se skláněl Jisung. V ruce měl skalpel a injekci. Vůbec jsem nevěděl, co s tím chce dělat.

"Hněte sebou, nechcete snad přijít o divadlo!"slyšel jsem nějakou osobu. Dveře se otevřeli a dovnitř vešli všichni mí přátelé, kteří tu se mnou byli po ta hrozná léta. Zahlédl jsem Shuhuu. Ona si mě zatím nevšimla.

" Děkuji, že jste se všichni dostavili. Sice to byl rozkaz, ale někdy ho někdo z vás prostě nesplní. No a teď k tomu proč jsme tady. Určitě se k vám dostalo, že S3 a S9 utekli. Nám se podařilo zpátky dostat jen jednoho. A to toho silnějšího. I když S3 měl také unikátní schopnosti, které určitě budeme postrádat, věřím že s naším novým plánem ho brzo dostaneme. A každý z vás v tom má nějakou roli.
Teď se ale pojďte podívat, co se stane když nebudete poslouchat. "řekl a odkryl jeden ze závěsu. Za ním jsem ležel já spoutaný na lehátku.

Slyšel jsem Shuhuu,jak zatajila dech. Slyšel jsem to proto, že mám velice dobrý sluch.

" Tady subjekt S9 nám utekl. My ho ale chytili a přivedli zpět. Jako trest dostal  o čtvrtinu více jedu, kterou bude brát čtyřikrát týdně." řekl. Všem se na tváři objevil ustrašený výraz.

"Pane, ale tak velkou dávku není možné přežít. Je to moc i pro Felixe." ozval se Sunoo. "Děkuji za tvou starost S4, ale jsem si jist, že v něm je mnohem více odolnosti než v každém z vás. Nezapomínejte, že jako deseti letý kluk měl dávku jako vy teď."

Ano, to byla pravda. Už od útlého věku jsem dostával obrovské dávky. Sám si kolikrát říkám, jak jsem dokázal přežít. Vždy to byla taková agónie, že by každý z vás chtěl radši spáchat sebevraždu. Ale já jsem nemohl.

Vždy mi to pomohl překonat Jeongin, ale ten tu teď není. A jsem rád, protože si nejsem jist, jestli by to přežil. "Hane, prosím Pojďte všem ukázat, to co budete dělat."

Jisung přišel  s nějakým nářadím. Poznal jsem kleště, různé dýky, skalpely a další pro mě mučící nástroje. Samozřejmě nechyběla velká injekce jedu. Přišel ke mě a pomocí dýky si mě ještě přišpendlil k lehátku.

Na němo jsem otevřel pusu, ale žádný zvuk se z ní nedostal. Všiml jsem si, jak si Sunoo zakryl oči. Určitě mu to nebylo zrovna příjemné. Sám už toto jednou zažil a pak měl týden deprese a úzkosti.

Cítil jsem, jak má krev teče přes pogumovaný povrch lehátka. Nutno podotknout, že moje krev není červená, ale černo černá. Je to podle toho, kolik jedu máte v těle. Všichni ostatní mají zelenou.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Abych vám pravdu řekla, byla jsem dnes celkem líná. Aspoň jsem vám napsala kapitolu z pohledu Felixe.
Máme tu novou postavu a tou je Sunoo. Omlouvám se, jestli se už někdy vyskytl  jako nějaká jiná postava, ale mám teď mozek na dovolené.

Bye sunshines ☀️☀️