Magická aura: Královna

Kapitola 5

   Měla pocit, jako by ji někdo vmáčknul do malé kuličky, v uších jí hučelo a pískalo zároveň
a nemohla se hýbat. Pak najednou všechno ustalo a ona stála uprostřed cesty obklopené loukou. Vypadala úplně stejně, jako kdyby byla v jejím světě, ale přesto tu bylo něco, co doma nebylo. 

  Podívala se vedle sebe a spatřila Invictu. Ta si zřejmě užívala návrat do její říše plnými doušky. "Je krásné být zase doma," prohlásila spokojeně. Rozešla se po cestě a Chantalle se nejistě vydala za ní.

   Po chvíli chůze se před nimi začaly rýsovat obrysy domů. "Tohle je Skrienne, je to vesnička, která je jako jedna z mála opatřená ochrannými zaklínadly," pronesla velkolepě a skrz zuby ještě ucedila, "a její obyvatelé jsou patřičně hrdí. Nicméně, mám tu starou známou spolubojovnici
a tohle momentálně bude nejlepší místo, kde tě schovat." 

   Prošli okolo dvou domů a zastavily se u dveří třetího. Invicta zaklepala a dveře se otevřely.
V nich stála rudovlasá žena, starší než Invicta. Její oči byly též zelené. Ne ale jako ty Invictiny, které byly zelené jako smrkový les, nýbrž zářivě až nepřirozeně zelené. Vlasy měla rudé, dlouhé
a kudrnaté. Na sobě měla černé tílko a zelené haremky, které jí ladily k očím. Když se usmála, spatřila Chantalle její špičáky, které vypadaly jako upíří.

   "Invi," rozzářil se úsměv na tváři ženy. "Scatch!" usmála se úplně stejně Invicta a objaly se. Pak si rudovláska všimla Chantalle stojící za Invictou. 

   Vyšla ze dveří a pozorně se na ni zadívala: "A ty musíš být Její Výsost Chantalle Verenica Ho'talvi." Chantalle na její tváři rozeznala obdiv, potěšení a respekt. Pak se Scatch nečekaně sehnula a uklonila. Její jednání ji zaskočilo a celá ve tváři zrudla.

   Kousek opodál celou situaci sledovala Invicta a jen se tiše usmívala, protože věděla, jak moc oddaná a loajální byla Scatch ke své panovnické linii. Žila už spoustu let a většinu z nich právě
s rudovláskou jménem Scatch, která se za tu dobu stala její sestrou ve zbrani i v duši. 

   "Jmenuji se Scatch Abdraleba a odteď až do konce svých dnů jsem ti věrnou a oddanou služebnicí, má paní." Všechno se Chantalle teprve učila a takový přístup, jaký k ní měla Satch,
k ní nikdo jiný ještě neměl. Byla naprosto zaskočena a koutkem oka hledala radu u Invicty. Ta jen tiše zvedla obočí a mírně se pousmála, a tak musela Chantalle improvizovat.

   "Ráda vás poznávám, Scatch Abdralebo," pronesla milým a neurážejícím tónem. Už se nadechovala, aby řekla něco dalšího, ale naštěstí ji zachránila její učitelka: "Proč se nepřesunout dovnitř?" navrhla mírným tónem. "Jistě," souhlasila Scatch.

   Všechny tři vešly do malé předsíňky a Invicta si odložila svůj maskáčový plášť. Předsíňka navazovala na úzkou chodbu, na jejímž konci byly dveře. Jedny byly zavřené a druhé ústily do kuchyně. "Prosím, tudy," pokynula rukou směrem do kuchyně.

   Byla  prostorná s velkým oknem místo jedné stěny a krbem vedle okna. Byla laděná do jemně světle zelené barvy a působila dojmem útulnosti. Na kuchyňském ostrůvku stálo mnoho zkumavek, baněk, mističek a pytlíčků s různými vůněmi a pachy, které Chantalle nikdy předtím necítila, ale i s těmi, které poznávala. Cítila mátu, meduňku, levanduli a k jejímu překvapení cítila čokoládu. Ale počkat, jak ji mohla vůbec cítit?

   "Je skvělé vidět znou dobrou přítelkyni," vešla Scatch do kuchyně, "ale hádám, že kvůli návštěvě bys nepřiváděla mou královnu."

   "Máš pravdu. Nepřiváděla," řekla Invicta již usazená na kuchyňské židli. "Skrienne je nejlépe chráněné místo, jaké znám."