Magická aura: Královna

Kapitola 13

   Jak rychle kráčela po chodbě, nevšimla si mladíka kráčícího proti ní a omylem do něj vrazila ramenem.

   "Velmi se omlouvám," uklonil se ten neznámý a Chantalle si rychle setřela slzy z tváře. 

   "To nic," mávla nad tím rukou. Mladík zpozorněl. Rozpoznal v ní totiž princeznu země, jejíž byl arcivévodou. V hlavě mu probleskla myšlenka, že by se představil, ale zavrhnul ji.

   "Vaše Výsosti," uklonil se, "je mi ctí vás osobně poznat. Slyšel jsem toho hodně o vaší kráse
a elegantnosti, ale ve skutečnosti vypadáte ještě krásnější a elegantnější."

   Chantalle se na tváři objevil ruměnec: "Děkuji," usmála se měkce, "jak se jmenujete?"

   "Věřím, že se ještě potkáme," usmál se mladík. Uklonil se, políbil princezně ruku a ještě, než ho Chantalle stihla zastavit, zmizel za rohem chodby.

   Zůstala ještě chvíli stát.  Pak nad celou tou událostí zavrtěla hlavou a pokračovala dál.

   Dveře se rychle otevřely. Komnata byla prostorná a prosvětlená slunečním světlem. Naproti dveřím stála velká manželská postel s nočními stolky po obou stranách a královsky modrými závěsy nad čelem. Vedle postele byla u stěny ani ne malá, ani ne velká dřevěná skříň z masivu. Naproti posteli se nacházel malý konferenční stolek z  dubového dřeva s pohodlnými čalouněnými křesly. Na stolku ležela mísa s různými druhy ovoce. 

  Chantalle za sebou pomalu zavřela dveře. Došla ke skříni a otevřela ji. Uvnitř našla pár kousků oblečení většinou modré nebo bílé barvy jako závěsy a povlečení polštářů. Zavřela ji a přešla ke křeslům. Opatrně si do jednoho z nich sedla a uvelebila se. Chvíli se rozhlížela po svém novém domově. Pak vstala, přešla k posteli a sedla si na ni. Rukou přejela po hladkém sametovém povlečení. Bylo určeno pro pravou šlechtu. Jemná vlákna se proplétala mezi sebou a tvořila hedvábný materiál, který se leskl. 

   Někdo zaťukal na dveře. Chantalle vyskočila na nohy, jako kdyby prováděla něco, co se nesmí.

"Dále!" zavolala. Dveře se opatrně otevřely a do komnaty vklouzla služebná štíhlé a drobné postavy se snědou pletí. V ruce nesla kytici bílých lilií a černých jiřin. Mírně se uklonila: "Král Kairo vám posílá srdečný pozdrav a vzkazuje vám, ať na sebe dáváte pozor, vaše Výsosti."

   Chantalle se usmála. Král jí byl sympatický od začátku a působil na ni jako dobrý otec svých dětí a dobrý král své země. Vzala si od služebné květiny a přivoněla k nim. Dala je do prázdné vázy na stolku. Obrátila se a její pohled padl na lahvičku s bílým obsahem, kterou služebná držela v ruce.

   Mlčky ji Chantalle podávala společně s lístečkem, který vyndala odněkud ze zástěry. Ta se mírně nedůvěřivě podívala na lahvičku s obsahem. Naposledy, když požila něco podobného, působilo to na ni jako anestetikum. Teď ale byla v příliš novém prostředí, než aby mohla upadnout do nějakého spánku. I přesto si vzala od služebné lahvičku, mile se na ni usmála
a doufala, že už odejde. Jenže neodešla.

   Chantalle se podívala nejdřív na lahvičku, potom na služebnou. Pochopila, že jí nezbývá, než lahvičku vypít. Otevřela korkovou zátku lahvičky a opatrně přičichla k jejímu obsahu. Voněl sladce s drobnou příměsí citrónu. Opatrně přihnula lahvičku k ústům a vypila její obsah. Žádné změny nepocítila, a tak se dál nezabývala myšlenkami nad uspávacími lektvary. Podala prázdnou lahvičku i s korkem zpět služebné. Ta se konečně uklonila a vycouvala z místnosti.

   Až teď si všimla úhledně složené noční košile v nohách postele. Vzala ji do ruky a cítila jemnou vůni čerstvě vypraného a vyžehleného prádla. Košile byla dlouhá, ušitá z jemného sametu, zdobená krajkami a mašlí. 

   Sundala si z hlavy korunku a odložila ji na stůl. Svlékla se a oblékla si noční košili. Kabát
s kalhotami a černým body přehodila přes jedno z křesel. Téměř okamžitě přicupitala jiná služebná, uklonila se, vzala s sebou špinavé prádlo, zase se uklonila a odešla. Chantalle si připadala trochu jako pod drobnohledem. Chvíli zůstala překvapeně zírat na zavřené dveře, ale pak se otočila a zalezla pod deku.

   Téměř okamžitě upadla do hlubokého spánku.