Magická aura: Královna

Kapitola 14

   Za dveřmi jeho pracovny se najednou strhnul rozruch. Strážný stojící před dveřmi velmi důrazně přesvědčoval osobu s mladým ženským hlasem, že do pracovny jeho Veličenstva nemůže vstoupit, pokud nemá domluvenou schůzku. V hysterickém téměř křiku Kairo rozpoznal hraběnku Firhaf. 

   Před jeho pracovním stolem seděl arcivévoda Daniel De'conte, který právě dnes dorazil a přišel za jeho královským Veličenstvem vyřizovat politické záležitosti svého arcivévodství. Slyšel, že se vrátila princezna Talvia, a tak předpokládal změny. Nyní také hleděl směrem ke dveřím, očekávajíc brzký vpád nezvaných hostů, přičemž se neubránil drobnému úsměvu. 

   "Ženské jsou dotěrné, že?" obrátil se na Daniela Kairo. Ten se na moment zamyslel. "Ale také jsou obohacením života," podíval se na krále.

"Myslíte?" zeptal se poněkud výsměšně Kairo.

"Ano," stál si pevně za svým arcivévoda. Ačkoliv žil sám a jediným stálým společníkem mu byla jeho milá služebná Julia, nikdy nebylo jeho úmyslným záměrem žít sám. Byl rodinný typ
a společnost vždy oceňoval. Často chodil mezi talviský lid, o který se s láskou staral a který ho měl rád.

   Bydlel v malém žlutém zámečku v talviské vesnici. Nikdy netoužil po velkém zámku jako ostatní vysoko postavení lidé. Ačkoliv ve vesnici bylo spoustu mladých a krásných děvčat, žádné si ještě arcivévoda nenašel. Většinou si je odvedli místní chlapci, nebo jim doma matky říkaly, že si je arcivévoda nikdy nevezme a ať se od něj drží dál.

    A tak arcivévoda byl stále sám a sám. Ostatní panstvo bylo přesně takové, před jakým matky varovaly své dcery, ale Daniel nikdy takový nebyl, ani být nechtěl.  

   Z myšlenek arcivévodu vytrhl zvuk rozražených dveří dokořán. Jeho pohled padl na nádhernou ženu stojící ve dveřích. 

   Měla na sobě rudé šaty, okolo krku perlový náhrdelník. Její mírně zvlněné, tmavě hnědé vlasy jí splývaly po ramena a ladily s tmavě hnědýma očima, které zvýrazňovaly dlouhé řasy. Měla krásné, růžové plné rty a snědou pokožku. 

   Stála ve dveřích a vypadala trochu zaraženě. Za ní stál strážný se sklíčeným postojem. Kairo se znechuceně podíval na strážného. "Ty jdi!" vyštěkl na něj.

"Danieli, toto je hraběnka Agnes Firhaf z ostrovního hrabství na dalekém jihu," představil král krásku v rudých šatech. "Hraběnko, toto je arcivévoda Daniel De'conte, který spravuje Talviské arcivévodství." 

   Hraběnka si arcivévodu kysele prohlédla a příliš pozornosti mu nevěnovala. Zato arcivévoda na ní zůstal viset pohledem jako oddaný pes na své paničce. Všechno bylo najednou zpomalené. Daniel vnímal její každé mrknutí, loknu, záhyb její tváře, lesklé plné rty a její ladné pohyby. Všechno, co kdy chtěl a po čem toužil, tu najednou stálo před ním.

   Kairo se postavil, čímž získal De'contovu pozornost. "Smím se zeptat, co je zájmem vaší nečekané návštěvy?" zeptal se král. Hraběnka opět věnovala Danielovi nevraživý pohled.

   "Arcivévodo, uvidíme se ještě zítra a konec konců není ještě konec dne," poručil a ukázal otevřené dveře. 

   Arcivévoda se zvedl z křesla, naposledy se podíval na překrásnou Agnes a opustil Kairovu pracovnu. 

   Dveře se za arcivévodou zavřely: "Konečně," vydechla si hraběnka a posadila se do křesla,
ve kterém ještě před chvílí seděl Daniel.

   "Takže?" sepjal ruce pod bradou Kairo.    

   Hraběnka si hodila nohu přes nohu a napřímila se v křesle.