Magická aura: Královna

Kapitola 8

   Melina se dívala na místo, kde byl před chvílí portál, kterým prošla Invicta na zámek Theou. Doufala, že její plán vyjde. Byla to chytrá žena, jen někdy nezvládala svoje emoce.

   "Pojď už dovnitř." Leknutím nadskočila a obrátila se za hlasem. Stála tam Scatch v dlouhých volných šatech a trochu Melině připomínala vílu, což se s Scatchinou osobností zrovna neslučovalo. Dříve bývala krutou bojovnicí. Teď skrývá svůj pravý původ a schovává se za masku léčitelky. O tomto vědělo jen pár lidí, dva vlastně. Invicta a Melina. 

   Naposledy obrátila zrak k tomu místu a pak se odebrala zpět do domu.

°°°°°°°°

      Rychle vykročila na prostranství, které se před ní rýsovalo. Rozhlédla se a přimkla se  zády ke zdi. Stáhla si kápi hlouběji do čela a pomalými kroky se začala posouvat k okraji. Na černých jezdeckých rukavicích jí zůstával jemný světlý prášek z omítky jak úpěnlivě před sebou nahmatávala zeď.

   Zastavila se, zavřela oči a párkrát se zhluboka nadechla. Nastražila uši a zaposlouchala se do vzdálených zvuků. 

   Slyšela rozverný zpěv ptáků, šumění kašny v zámeckém parku, tiché a vzdálené rozhovory. Soustředila se na vzdálený šum rozhovorů. 

   Otevřela oči a opatrně nahlédla za roh. Spatřila skupinku, kterou již předtím slyšela. Jak předpokládala, jednalo se o doprovod mladých princezen. Odněkud přišel k okraji cesty muž
a mladík. 

   Oba měli blond vlasy, starší z nich je měl světlejší než ten mladší. Oba však byli modroocí
a měli na sobě elegantní oblečení. 

   Skupinka dam s princeznami se u nich zastavila: "Vaše Veličenstvo, Výsosti," uklonily se. Dvojice mužů opětovala jejich poklony a oslovení mírnou úklonou hlavy: "Dámy," promluvil starší z mužů. "Omlouvám se za vyrušení, ale nyní se vrátí princezny do paláce se mnou a mým synem."

   Doprovod se pouze znovu uklonil a poodstoupil dozadu. Teď Invicta viděla dvě malé dívenky. Obě byly plavovlasé jako jejich otec a bratr. Starší z nich podala svou ruku otci, králi Kairovi,
a mladší dívenka se vrhla do bratrova objetí, korunnímu princi Liamovi. Ten ji vzal do náruče
a společně s druhou sestrou a otcem se odebral do paláce.

   Invictu zaplavil zvláštní pocit. Věděla, že Chantalle zlomí, až se dozví o Liamovi. Proto to muselo být co nejdřív. Do vzduchu aurou nakreslila psací e a m, což byl znak pro rychlou zprávu. Ve vzduchu se vytvořila malá fialová kulička, kterou poslala pohybem ruky pryč od sebe. Vteřinu si kulička klestila cestu vzduchem, potom zmizela.

°°°°°°°° 

      Scatch chytila express zprávu do dlaně. Tetelila se okolo ní fialová aura, takže ihned poznala, od koho zprávu dostala. Rychle rozbalila papírek, který držela v ruce. 

   Musí vědět, kdo Liam je. Invicta

   Scatch se podívala prosklenými dveřmi na Chantalle s Melinou. Něčemu se srdečně smály. Neubránila se úsměvu. Sklopila oči zpět ke vzkazu, sdělí jí to později.

°°°°°°°°

   Měla problém. Strážní, kteří doprovázeli celou skupinu, tentokrát neodváděli princezny do paláce, nýbrž šli se zbytkem. To byla věc, se kterou Invicta nepočítala. 

   Skupinka zamířila ke vchodu do jihovýchodního křídla. Přitiskla se zpátky ke zdi za rohem.
V hlavě se jí rýsoval plán. Jestli jeden strážný zůstane z vnější a druhý z vnitřní strany dveří, vydařilo by se to.

   Hlasy se přibližovaly a Invicta začala rozeznávat i některá slova. Zbytečné švitoření dam a dva mužské hlasy, patřící strážným. 

   "Ty půjdeš dovnitř a já zůstanu venku, jo?" promluvil první strážný.

   "Vždycky si bereš kredity," mírně se rozčílil druhý strážný. První protočil oči v sloup: "Vezmu tě pak na pálenku do krčmy." Odbyl ho. 

   "Tak jo," odvětil strážný a dál už nic nenamítal. 

   Invicta se pod kápí svého pláště potutelně usmívala. Strážní jí vyhověli. První z nich otevřel dveře a pustil dovnitř dámy následované druhým strážným. Ten věnoval svému druhovi otrávený pohled. Pak zavrzaly panty a dveře se zavřely. 

   Invicta napočítala do pěti. 

   Potom se rychle podívala za roh a hned se zase zpátky přimkla ke zdi a doufala, že strážný ji zahlédl. Štěstí že  ji asi viděl, protože udělal tu nejhloupější věc, kterou mohl: "Halo? Je tam někdo?" Vykročil směrem k Invictinu úkrytu. Opatrně se nahnul za roh. Generálka toho využila
a začala utíkat podél zámecké zdi, strážný se za ní okamžitě pustil.

   Nechala ho, aby ji doběhl. Pak se prudce zastavila. Její aura zazářila a ona mu vpustila do spánku tenkou fialovou jehličku z aury. Strážný se svalil na zem a tvrdě usnul. Kdyby ho někdo našel, bude to vypadat, jako kdyby před službou vypil moc alkoholu.

   Invicta opatrně vklouzla do šera chodby. Opatrně za sebou zavřela dveře a s úlevou vydechla. Když se otočila, ztuhnul jí úsměv, což druhý strážný, který už aktivoval svoji auru, neviděl. 

   "Co jsi zač," vyštěkl na Invictu. Ta bez odpovědi vykročila jeho směrem. Strážný o krok ucouvl. Zmátl ho postoj té osoby, která šla k němu. Kráčela bez zaváhání a sebejistě.

   Došla až k němu a podívala se mu do jeho zmatené tváře. "Promiň, Harry," pronesla. Následně napřáhla pravou ruku a pravým hákem ho uspala.

   "Jednodušší, rychlejší a někdy i efektivnější," poznamenala sama pro sebe. Dovlekla Harryho ke zdi a opřela ho o ni. 

   Narovnala se, vyrazila rychlým krokem chodbou a doufala, že nikoho dalšího nepotká. 

  Leknutím málem nadskočila, když narazila na lady Anu, sestru arcivévody De'conte, který spravoval celou oblast Talvia. Už dlouhodobě Ana podávala Invictě informace, které se po různu doslechla. Včera večer od ní dostala rychlou zprávu, aby zjistila, jestli je na Theou někdo podezřelý.

   Ana se vzpamatovala jako první. Zatáhla Invictu do nejbližších dveří a zavřela je za nimi. Invicta se už také vzpamazovala z prvotního šoku: "Je vzduch čistý?" 

   Ana mlčky přikývla: "Nikde jsem nic nezaslechla, ani se ničeho nedopátrala."

   "Dobrá," zalovila pod pláštěm, "tohle předej tvému bratrovi. Musí se to dostat do rukou krále," vyndala ozdobný pergamen se stříbrnou pečetí.

   "Je to ohlášení u krále. Královna Chantalle už je v Antu, když to vyjde, ještě dnes odpoledne dorazí sem na Theou."

   Aně se rozzářil úsměv. Představa, že je pověřena takovým úkolem, byla pro ni mnoho let nedosažitelná. Celý život pomáhala bratrovi, teď konečně bude něco dělat pro své jméno.

   S úklonou si převzala dokument: "Slibuji, že se dostane do správných rukou." 

   "Já vím, že dostane," usmála se na ni Invicta. "Teď ale musím rychle zmizet, než mě tu někdo najde," mrkla na ni spiklenecky. Ana se ještě jednou zběžně uklonila a potom spěchala
z komnaty s ohlášením v ruce.

   Invicta se vrátila stejnou cestou ven a zmizela v portálu, který ji vedl zpět do Skrienne.