School Idol ||Hyunlix||

14.Nechoď s ním pryč

Na přání hyunjiniiiiiii20 je tady dneska další kapitola😊

,,Co potřebuješ Minho" zeptal jsem se ho.

,,No chtěl jsem se ti omluvit za co se stalo. Dal jsem si něco. Ani nevím proč. A ještě jsem sjel Sungieho. A pak tě políbil. Moc se omlouvám. Zasloužil jsem si od Hyuna pěst. Vážně moc. Tak se ti omlouvám" omluvil se mi a klekl si na kolena. ,,Hyung já nevím" řekl jsem. ,,Prosím Lixie. Vážně se moc omlouvám" vzal mi ruce do jeho rukou. ,,Fajn tvojí omlovu přijímám" řekl jsem. On se zvedl a obejmul mě. ,,Děkuji mockrát" dal mi pusu na tvář. ,,Fajn ale prosím nedávej mi pusy" poprosil jsem ho. On jenom kývl.

Šli jsme společně do jídelny. Tak na nás koukal jenom Sungie. Hyunjin byl furt zalezlý v Sungieho krku.

,,Oni se udobřili?"zeptal se mě Minho. ,,Nevím ale Hyunjin se schoval v Sungieho krku. Protože vedle téhle toho stolu sedí Hyunjinovo a Yeji rodiny" řekl jsem. ,,Cože?!" řekl rozrušeně Minho. A šel k Hyunjinovi. Hyunjin se na něho koukl. Něco se sebou řešili pak Hyunjin jen kývl a vstal. Vstal i Jisung a šel ke mě. Obejmul mě. Já ho objal taky. Už jsem říkal že miluju objetí. Jestli ne tak to říkám teď.

,,Nedávám to"řekl Sungie. ,,Ale nestěžujsi  Sungie" řekl jsem. ,,Ale ono asi 1 hodinu nebo kolik to je byl zapíchlej v mím krku. Ono mi nevadilo že tam je vadilo mi to že do něj dýchal" stěžoval si Sungie. ,,Nedělej a pojď" řekl jsem a chytil ho za ruku. A šel do chatky.

,,Počkej Felixi" někdo na mě zakřičel. Já se spolu se Sungiem otočil. Byli to Sam a Ni-ki. ,,Ano?" zeptal jsem se. ,,Dáš nám prosím Instagram" poprosil mě Ni-ki. ,,Jo klidně" usmál jsem se. ,,Jo tak nickname je sunshine.lix" řekl jsem a ukázal jsem jim to. ,,Tebe ale už sleduju" řekl Sam. ,,Vážně?" zeptal jsem se ho. ,,Jo a o lajkoval jsem ti snad všechny fotky" usmál se na mě. ,,Vážně. Já mám soukromí účet ale tobě jsem to přijmul zřejmě že jsi mi byl sympatický" Usmál jsem se na něj. ,,Jo byl a teď nejsem" provokoval. ,, Já to řekl asi blbě co? Jseš mi furt sympatický" poškrábal jsem se ve vlasech.

,,No nic mi musíme už jít" řekl Ni-ki a já kývl. ,,No nic tak já ti napíšu" usmál se na mě Sam. ,,Dobře tak ahoj" rozloučil jsem se a šel se Sungiem pryč.

,,Tak ten tě určitě balí" řekl mi Sungie když jsem otevíral dveře od chatky. ,,No to jasně. Nepřijde mi že o mě má zájem a na víc znám ho maximálně 2 hodiny" řekl jsem. Minho si povídal s Hyunjinem. No aspoň se neperou.

,,Hm Jisungie můžeš prosím na moment" řekl Minho. Sungie se na mě koukl a pak zase na Minha. Jenom kývl a šel k nim do pokoje.

,,Felixi půjdeš prosím se mnou do pokoje" poprosil mě Hyunjin. Já kývl a šel jsem s ním. ,,Co potřebuješ?" zeptal jsem se ho. ,,No jak asi víš že tady jsou" řekl. Já kývl. ,,Tak se ti omlouvám že jsem ti o nich nic neřekl" omluvil se mi a sedl si ke mě do postele. ,,To je v pořádku Hyunjine. Já ti to neberu-" přerušil mě. ,,Ne beru si to za zlí. Já ti to prostě neřekl i když jsem měl. I když tě znám asi jenom týden nebo tak nějak. Tak si pro mě speciální člověk. I když hádám že jsi součástí LGBT nebo jak se to jmenuje. Ale já na to mám už úplný jiný názor" řekl. Mohl jsem slyšet že pomalu začiná brečet. Přišel jsem k němu a sedl si vedle něj. Chvilku jsem váhal ale stejně jsem ho objal.

,,Já jsem na ně chtěl úplně zapomenout když to udělali"řekl mi do ucha. Trošku jsem se ošil. ,,To bude už dobrý Hyunjine hlavně už nebreč" pohladil jsem ho na zádech. ,,Nechci do tebe tlačit. Ale můžu se zeptat co se stalo?" zeptal jsem se ho. On se nadechl a odtrhl se ode mě. Ale jenom na malou vzdálenost.

,,No nikdy jsem nebyl to oblíbené dítě. I když jsem nejstarší. Jak moje matka řekla na té snídaně. Tak jsem se Samuelem dvojčata. Ale jednovaječná proto vypadáme skoro stejně. Vždycky si všímaly Samuela a né mě. Cejtil jsem se zbytečný. Pak se narodila Yeji. To bylo v pohodě. A pak se narodil Ni-ki. Pro Yeji jsem byl vždycky její nejoblíbenější bratr. Vždycky za mnou lezla. Pak se to zvrhlo. Když mi bylo asi 8 let. Tak mi dali na starost Yeji. A odjeli někam. Yeji bylo v tí době 7 let. A pak nás dali k prarodičům to jsem ti už říkal. Pak zemřeli. Pak jsme šli k nějaký tetě nebo co a ona nás pak vyhodila. V tí době jsem se už bavil s Minhem. A jeho rodiče byli i jsou tak hodný že si nás dejme tomu adoptovali. Ale nechali nám příjmení. Tak a to je asi všechno" řekl mi a já ho objal.