Já dlouho štěstí hledal,
stovky tratí projezdil.
Ve vagonech tiše doufal,
abych na něj natrefil.
*
Za okénkem kdekdo mění,
ale nemá, co bych chtěl.
Doufaje, že se to změní,
druhým jsem jen záviděl.
*
Nevěděje, kde ho hledat
a zda z vlaku vystoupit.
Či zůstat jen tak sedět
a někde zas přestoupit.
*
A poté z náhlá do vagonu,
jen takhle přistoupilo.
Snad z opuštěných peronů
se v mysli vykreslilo.
*
Jedu zas stejnou štrekou
a koukám tiše do temnot...
Pod vagonem kola tlučou
a venku mlčí chladná noc...
