Podzimní mlhy krajinu halí
a listopadový déšť jí smáčí.
Mlhavým večerem se z dáli
parní vlak ke Stéblové stáčí.
*
Chuchvalce dýmu mlhu pojí
a jisker proud chlad zapudil.
Skřípění brzd a vlak již stojí,
aby s osobákem se vykřížil.
*
Zelené světlo náhle se zjeví,
tajemný záblesk v temnotách.
Jak povel k odjezdu se to jeví,
průvodčí není v pochybách.
*
Topič novou dávku uhlí přiloží,
průvodčí vlak kvapem odbaví.
Osud své karty z rukávu vyloží,
k příběhu, jenž se stále vypráví.
*
Návěsti rameno, klání se nad kolej.
Stůj, signál plující mlžným oparem.
Rudá to lucerna, v ní hoří petrolej,
plamínek zápasící s mlhy závojem.
*
Vlak vyjíždí s dunícím rachotem,
červený plamínek, ten kvapem míjí.
Výpravčí vybíhá, zborcen je potem,
motorák má tu být už každou chvíli.
*
„Stůj, stůj, však nesmíš jet teď dál!"
píšťaly zvuk do temné mlhy vyslaný.
Vlak jede, nedbaje tomu, stále dál,
osudem příběh je zřejmě již sepsaný.
*
Od Pardubic motorák po trati uhání,
v útrobách skrývá cestujících přehršel.
Ohromné štěstí měl, a to beze lhaní,
těch lidí pár, co se do něj více nevešel.
*
Reflektor jeho osvítil ocelového obra,
divé zvíře jisker, dýmu a síly nezdolné.
Tyčící se proti němu jako černá kobra,
útočící zákeřně na jeho dřevo povolné.
*
Ohromná síla drtí, aby pak odmrštila.
Žhavé uhlí a nafta pak hrůzy dokončí.
Přes stovku cestujících těžce poranila
a sto osmnácti cestu rovnou ukončí.
*
Na osmém kilometru železniční trati
čtrnáctý listopad tu křížek připomíná.
I když v křoví se již brzy zcela asi ztratí,
ta jména, která nese, ty nezapomíná.
