Báseň na motiv pidipohádek: https://www.wattpad.com/story/374172632-pidipoh%C3%A1dky
Slunce svítí, hezký den,
na houby šel skřítek ven.
Na zádech on nůši měl,
píseň lesa on si pěl.
*
Skřítek sbíral, sbíral dál,
do nůše si houby dal.
Každý hříbek utrhl hned,
až tu nůši sotva zved.
*
Chudák funí, šel tu sám...
„Co si teďka počít mám?"
Spadl žalud na hlavičku,
rozsvítil mu žárovičku.
*
„Už vím, co si počít mám,
veverku si zavolám."
*
„Ahoj, skřítku, co se děje,
proč ty smutné obličeje?"
*
„Veverko, jsem plný stresu,
svoji nůši já sotva nesu."
*
„Neboj, neboj, žádné strachy,
hříbky já mám ráda taky.
Když se se mnou rozdělíš,
veverku si spřátelíš.
Pomůžu ti s nůši z lesa,
jakápak je tvá adresa?"
*
„Pomůže mi, to je prima...
Však zmizí z hub mi polovina!"
*
Dělit?
Tak to radši zvládnu sám,
hříbky hnedle já si dám!
*
Skřítek usedl na pařez,
houby jíst, toť jasná věc.
Jednu, druhou on si dá...
„Proč je prázdná nůše má?"
*
Veverka jen hlavou kroutí,
skřítci, to jsou hrozní žrouti.
*
Skřítek vstává, cestu zná,
nůši svou teď lehkou má.
Bříško jeho však ho tíží,
znavený se cestičkou plíží.
*
Funí, heká, říhá, kleje,
dělá smutné obličeje.
„Veverko, já se dělit měl,
tak rád bych to vrátit chtěl..."
