Uprostřed lesů hlubokých
mohutný dub tam stojí.
Ve větvích jeho staletých
je míza, co nás pojí.
*
Pod ním za ruku poprvé
chytil mě můj kamarád.
Ve vůni kůry dubové
šeptal, jak moc mě má rád.
*
Ve stínech šedých z listoví
dub našim svědkem se stal.
Ten dub němý snad nepoví
slib náš, který se tam dal.
*
Potom za ruce společně
cestou, která se stáčí.
Životem kráčet statečně,
dub dojat byl až k pláči.
*
Cesty už dávno zarostly,
sám prodírám se lesem.
Z dubu jen pahýl porostlý,
kryt zelenavým mechem.
*
Blesk mdlý na třísky rozštípal
jeho kmen tak mohutný.
Uprostřed lesů dub skonal,
sťal ho osud ukrutný.
*
Uprostřed lesů hlubokých
mohutný dub kdysi stál.
Ve větvích jeho staletých
bylo, co jsem si tak přál.
*
Netuším, zda mám dále jít
cestou, která se stáčí.
Dokážu bez něj vůbec žít?
Nelze zabránit pláči.
*
Zůstal jsem tu sám se smutkem.
Jdu lesem, netuším kam.
Společně se svým zármutkem
poddám se zlým houštinám.
