Smutek papíru svěřený,
ukrytý mezi řádky.
Sepsal jej básník znavený,
co neznal cestu zpátky.
*
Ten papír bílý nevinný,
ten poznal mnoho zlého.
Básníkův přítel jediný,
on nese břímě jeho.
*
Co básníka duši trápí,
se v rýmech jeho skrylo.
V slzách, které papír zkrápí,
se v slovech utopilo.
*
Proto jsou básně většinou,
tak smutné, plné žalu.
V nich pocity ať spočinou,
z inkoustu temném kalu.
