Loves Bastard

nemocnice

Bakugo:
Dnes je sobota takže jsem se rozhodl zajít k němu na pokoj a budu doufat, že ještě spí. Oblékl jsem se a vyrazil.

Po cestě jsem uviděl květinářství tak jsme se rozhodl mu koupit růží. Vzal jsem mu červenou a moje cesta dál pokračovala.

Došel jsem k jeho pokoji kde ležel. Otevřel jsme dveře a okolo něj byly spolužáci. Vražedně se na mně podívali a zabijeli. Jen jsem mu ji tam dal a odešel.
*takže dnes nic* a odešel s nemocnice.

Místo toho abych šel dom jsem si vyrazil na procházku parkem. Musím si konečně uvědomit jak se ke komu chovat. Tohle mně už taky dlouho sere, ale nedokážu se vzchopit. Jsem úplně k hovnu pabl, který nikdy nezapadne grrr!. Řval jsem si v hlavě a posmutněl. Doufám, že se zachvíli probudí.

Došlé jsem dom. Vzal si nějaké jídlo a zmyzel v pokoji. Nemám náladu na nikoho, dokonce i sám na sebe!. Ležel jsem smutně a koukal na strop. Co bych asi tak měl dělat? Nic mně neláká. Ugh to je taaak těžké. Shit.

Bylo už pět hodin. Rozhodl jsem se tedy ještě jednou vyrazit do nemocnice. Tentokrát tam už nikdo nebude. Oblékl jsem se vyrazil na pokus číslo dvě.

Došlé jsme k té nemocnici a pořádně nadechl a vydechl. Je toho na mně moc a na něj beztak víc.

Vstoupil jsme tedy do budovy a šel k jeho pokoji. Otevřel jsem a nikdo nikde. Usmál jsem se a šel si k němu sednou. Nechápu proč se u něj cítím jak někdo a u jiných jak nikdo. Pohladil jsem ho po vláskách a on zamručel. Můžu vůbec tohle dělat? Asi.... Asi jo. Opřel jsme si hlavu o ruku ,,Deku" oslovil jsem ho přezdívkou a on se vymrštil do sedu a seděl. Byl jsem mega vyděšený, už jen s toho polámaného pohledu. Rači jsem trochu odstoupil a jeho tvář spadla na mně. On brečí?..
Byl jsem úplně jak mrtvý a jen se díval do jeho očí. ,,k-kacchan tak ty jsi nezapomněl." Usmál se a ještě víc rozbrečel. ,,ne nezapomněl jsme." Taky jsme se usmál a běžel ho obejmout.
,,D-deku já se tak fucking stydím za sebe jak jsme ti ubližoval. Mně... Mně to moc mrzí. Vše co jsem ti kdy udělal bych se nejraději potrestal a už nikdy na tvou tvář nepodíval. Protože by si můj pohled nezasloužila. PROMIŇ!" Bylo poslední slovo které zastavilo moji omluvnou řeč, protože mně políbil. ,, promiň Kacchan, že jsme na tebe byl tak hnusný, ale tohle se nepíše." Pousmál se a já ho zas políbil.
,, t-takže ty mi odpustíš?" Litostivě jsem se mu zakoukal do jeho nádherných očí. ,, Kacchan... vždyť ty víš, že jsem ti už dávno odpustil. A pokaždé bych ti odpustil. Jseš přece můj nejlepší kamarád." Ale ne jen kamarád... ,, ja-ja bych chtěl něco víc než být jen kamarád." Bakugo! Vzchop se a řekni mu to do očí.
Tak dobrá. ,,Deku já jsme teplouš a.... A já tě miluju. Chtěl bych své činy napravit. Dovolíš mi to? Strávit s tebou každou minutku a vteřinu?" Už jsme čekal ne, ani bych se nedivil. ,, K-kacchan... J-já jsme taky teplouš a ano! Chci být s tebou! Prosím!." Řekl mi se slzami v očích a já skočil k němu a obejmul ho.