Temný Démon - Dark Demon // Kniha #2 (CZ)

16. Kapitola

Lilly

Proboha.
Klídek, holka. Ona je v podstatě celou dobu netypicky klidná. Nebo spíš uvnitř vyváděla, jak malá, ale na povrchu se snažila udržet klidnou masku. Jak jen to šlo. Ale ten trojúhelník, ty jejich vztahy a to tajemno, co se kolem nich vznášelo... to na ni bylo opravdu moc.

Ani se nenadála a měla v bytě ubytovanou jednu polomrtvou kamarádku. Jejího nenormálního bratra a temně vypadajícího chlapa, který vypadal jako sám král drogového gangu. A to ještě nezmínila toho zatraceného psa.
Jak se to mohlo tak semlít?

Prvně jí na balkoně přistane ten maniak. Pak se u dveří objeví Stella, sotva se držící na nohou a za ní ten záhadný přítel, o kterém jednou něco zaslechla. Ale nedokázala si ho přiřadit k ničemu, co právě teď zosobňoval. Byl zamlklý, tedy jen do té doby, než se začal hádat a bylo jedno, jestli se Stellou, nebo s Neronem. Vyšlo to nastejno. Měli mezi sebou něco nedořešeného. A to, co jí Stella všechno stihla říct, než se ti dva vrátili z nákupu? Panebože. Vlastně to ani nepochopila, nebo možná ani nechtěla. Mohla by totiž dojít k něčemu, co se vymyká všem zákonům. A ona nevěděla, jestli by tuhle skutečnost zvládla.

Možná bylo lepší, že to Stella nestihla říct. I přesto, že to Lilly bolelo až fyzicky, nevědět všechna fakta. Potřebovala to vědět. Byla tak rozpolcená.
N druhou stranu byla rozhodnutá se všechno postupem času dozvědět. Proto je tu nechala. Z nějakého důvodu, teď museli držet pohromadě. Ale nebyli to kamarádi na život a na smrt. Spíš právě naopak.
Vůbec je nechápala.
Raven vypadá tak divně, když šel za Stellou. Vždy, když byl v její blízkosti, byl jako vyměněný, i když se to snažil zamaskovat, jak jen to šlo.

Lillyina mamka vždy říkala, že má její dcera dar vidět do lidí. Uměla rozpoznat jejich city a tužby. Lilly tomu nepřikládala kdovíjaký význam, jen to, že měla štěstí uhádnout to. Podle ní, by analyzovat jejich vztahy mohl kdekdo. Stačilo se jen pozorně dívat.

V jistých chvílích se vše uklidnilo, při sledování fotbalu. Jenže stačilo, aby se Raven zvedl a šel za Stellou, Neron už skákal tři metry vysoko. Proto se rozhodla se obětovat v kamarádčiným zájmu.

„Pojď mi pomoct s nádobím," zavelela. Ani nečekala, že by ji mohl ignorovat, nebo ji neuposlechnout. A taky že ne. Hned se zvedl a zapomněl na tu dvojici. Stanul vedle ní u linky. Podala mu čistou utěrku. Sice byla moderní doba plná myček. Ale ona ráda zaměstnávala ruce, když potřebovala myslet. Což teď asi stejnak nepůjde.

„Chytré. Ráda pomáháš bližnímu svému?" započal konverzaci. Do které ona se neměla v plánu pouštět. Jen se na něj pochybovačně zadívala a dál si hleděla mytí.

„Máme skvělou příležitost zase zkusit probrat jisté záležitosti. Co ty na to?" Periferním viděním postřehla, že je k ní otočený čelem, jedním bokem opřený o linku a upřeně zírající přímo na ni.
Nehodlala se na něj obrátit, ať se jí chtělo sebevíc.

„Nemám zájem," odsekla klidně.
„Lilly, kdypak to pochopíš. Může to trvat jakkoliv dlouho, jednou to z tebe stejnak dostanu," pokaždé, když řekne její jméno, vyvolá to v ní řadu pocitů a hlavně zamlžených vzpomínek.

„Já nechci nic chápat a rozhodně nepřistoupím na tvoje vydírání. Tak se vzpamatuj a buď radši ticho," zasyčela. Její předsevzetí, nemluvit s ním, ztroskotalo rychleji, než vůbec začalo fungovat. Najednou se k ní nebezpečně přiblížil. Což ji donutilo se na něj konečně podívat. Málem jí z rukou vyklouzl vodou a mydlinami kluzký talíř. Ty jeho zelené oči. Sakra!

„Ale Lilly. Já ještě nezačal s vydíráním," zamumlal tiše, v očích mu při tom zkonstatování přímo ďábelsky zajiskřilo. Uměl tak skvěle pouštět strach a stejně tak i dokázal být taky hravý. Nervózně si skousla ret, což přilákalo jeho pozornost. Pootevřel ústa a fascinovaně na ni civěl.
Jeho pohled na jejích rtech byl na ni moc. Trhaně se nadechla a odvrátila se od něj, dalo jí to ale hodně práce. Ještě stihla postřehnout jeho úsměv plný zadostiučinění. Protočila panenky. Lezl jí na nervy, tím svým charizmatickým způsobem. Než stihla zase podrazit sama sebe a něco neuváženého vypustit z úst, zaslechla zvýšené hlasy z obývacího pokoje, kde nechali Ravena se Stellou. Neron na ni úplně zapomněl a vyrazil do boje. Rychle za ním běžela, aby zabránila případné rvačce. Nikdo se nebude rvát v jejím bytě, klidně by je vykázala na chodbu. Tam ať si dělají, co uznají za vhodné.