Temný Démon - Dark Demon // Kniha #2 (CZ)

20. Kapitola

Lilly

No... to bylo zajímavé.
Ležela jak uhranutá na matraci a ani se nehnula. Nechávala své srdce, aby zase naběhlo na normální tepovou frekvenci. Zírala do stropu. Nenáviděla se za to, že je tak slabá. Měla ho kopnout do rozkroku, nebo ho praštit. Místo toho ho nechala, aby ji... líbal. Nešlo tomu zabránit, při té vzpomínce se jí na rtech objevil jemný úsměv. Jak nebezpečně vypadal a choval se jak hulvát, ale to co uměl se rty, na něj prostě nesedělo.

Byl tak něžný, ale důrazný. Šel si po tom, co chtěl. Ale uměl to tak mistrovsky. Snažila se vrátit do minulosti. I když ví, že už ho viděla. Z té noci, co strávili spolu si zas tak moc nepamatuje. Bylo vše zahaleno v mlze. Ale to, jak ji polilo horko, svědčilo o tom, že se jeho dovednosti jen vytříbily.
A ona byla úplně pitomá. Je tu uvězněná s psychopatem. Neví ani přesně proč a ty kecy o tom, že ji chrání, jí už lezly krkem. Umí se o sobě postarat dost dobře sama. I když to co on dovedl, ji mohlo přesvědčit o tom, že ani z daleka neví, oč tu běží. A že se tomu stěží ubrání.

Ten kluk nepotřeboval žádné dopravní prostředky, protože se dokázal kamkoliv dostat úplně sám. Netušila, co je, nebo kdo. Uměl mizet v mlze a klidně se objevit na druhé straně polokoule. Myslí uměl udržet všechny okna a dveře zavřené. Uměl vše ovládat svou myslí. Dokázal mazat vzpomínky. I když teď si nebyla vědoma, že by na ni tohle použil. Byla si jistá, že to nebylo vše, co svedl. A to ho činilo, ještě víc, fascinujícího.

Vytáhla se na lokty a povzdechla si. Něco uvnitř ní jí nabádalo, aby se chovala rozumně a nechala si pomoci. Malá dovolená by jí nemusela uškodit. Pokud ji teda někdo už nevyhlásil jako pohřešovanou. Mohla by se uvolnit a trochu si to užít.
Slezla z postele a přesunula se ke dveřím. Zajímalo by ji, proč se tak najednou zvedl a prchnul? To že se na ni vrhl, byla jedna věc, ale by to jen tak utnul. To nebyl on. Skoula si ret a vzala za kliku... jen se podívá, co dělá. Pootevřela dveře jen na malou škvírku. Našla ho stát u malé dřevěné linky.
Vyvalila oči, on snad vařil? Čelist jí spadla až na zem, pak se vzpamatovala a znovu zavřela dveře, tak aby to nebylo slyšet. Ten muž je plný překvapení. Nejhorší na tom všem bylo, že ji ve skutečnosti neuvěřitelně přitahoval. Což bylo úplně jasné, během jejich žhavého polibku. Kdyby měla přece jen trochu rozumu, přerušila by ho hned z kraje.

Odfrkla si.
Uslyšela zaťukání. Zpozorněla a ustoupila ode dveří.

„Ťukáš? Spadls snad na hlavu?" zahučela, když otevřel.

„Přece jenom jsem si osvojil nějaké ty základy slušného vychování. Ale používám je jen při výjimečných situacích. A nebuď tak jedovatá, když jsem ti uvařil večeři," Sice nevěděla v jakém rozpoložení, ho nechal jejich polibek, ale teď už se dal evidentně zase do kupy. Chtěla ho poslat do horoucích pekel i s jeho večeří, nikdo se o ni neprosil. Ale poté si uvědomila, že je ve skutečnosti strašně hladová.
Pokrčila rameny.

„Už jsem ticho," zamumlala. Zpozorovala, že na ni Neron v neuvěření vyvalil oči. Ustoupil, aby kolem něj mohla projít. Pokaždé, když se ocitla v jeho bezprostřední blízkosti, ztrácela půdu pod nohama. Málem se tam skácela, když se rukou otřela o jeho. Strnula, ale nezastavila se a šla dál. Byla moc ráda, že nemusela jít daleko a svezla se na židli.

On šel za ní, obešel její židli. Podle ní to udělal schválně, aby ji rozptyloval dál, jelikož se k lince dost dobře mohl dostat i z druhé strany.

„Chodil jsi snad na kurzy vaření vedle toho, že jsi dělal lidem ze života peklo?" neodpustil asi svoji jízlivost, když před ní pokládal vrchovatou porci špaget se sýrovou omáčkou. Mlčky si sedl naproti ní, pustil se do jídla. Nečekala, že jí odpoví a dala si první sousto do úst. Nebylo to vůbec špatné, spíš přímo omračující. Až pozdě jí došlo, že jí z hrdla vyšlo rozkošnické zahučení. Nezvedl oči od svého jídla, ale postřehla jeho samolibý úsměv. Měla chuť ho pod stolem nakopnout, ale rozmyslela si to. Neměla zájem, aby jejích hrátky zase skončily v její posteli. Škádlit se, ale jen do určitých mezí, které on překračoval neustále a neúnavně.