Milostné psaníčka {Fyolai}

~4~

"Neřeš to... Nejspíš to byl jen vtip."

"No ale to nevíš! Co když to vtip nebyl? Co když se někomu líbíš?"

Fyodor zvedl jedno obočí.

"A komu asi tak?"

Bělovlasý chlapec se zamyslel.

"Já nevím tak... Tak řekni svůj názor! Vždyť přece někdo to tam hodit musel!"

Nikolai začal mávat rukama ve vzduchu a mluvit až moc nahlas. Někteří lidé ve třídě se na něj otočili,ale on si toho nevšímal.

"Můj názor? Můj názor je takový,že celé to je kravina a napsal to někdo aby si ze mě vystřelil."

Řekl klidně Fyodor.

Nikolai se opět zamyslel.

"To je možné. Ale kdo?"

"Panebože Nikolai! Není to jedno? Mě to je jedno. A dostal jsem to psaníčko já. Ne ty. To znamená že to je můj problém. Ne tvůj."

Nikolai se na něj celou dobu jen udiveně díval,ale nic mu neřekl.
Jen na něj dál udiveně zíral.

"Co je?"

Fyodor povytáhl obočí nahoru.

"Nic,nic! Jen.... Ještě nikdy jsem tě neviděl naštvaného."

Černovlasý chlapec si povzdechl.

"Tak za prvé, nejspíš to bude tím,že se známe sotva dva dny. A za druhé,nejsem naštvaný."

"Ty nejsi???"

"Jestli se budeš blbě ptát tak se naštvu."

Řekl Fyodor.
Nikolai už se na nic neptal,i když měl v hlavě tolik otázkek na svého kamaráda. Za chvíli vešla do třídy jejich učitelka,se kterou se Nikolai ještě nesetkal. Jak se později dozvěděl,jmenuje se Koyōu.

"Dobrý den,třído. Chybí dnes někdo?"

Zrzavá žena přelétla třídu pohledem. Po té se zastavila pohledem na bělovlasém chlapci.

"Ty musíš být ten nový chlapec,že ano?"

Nikolai přikývl. Věděl že ho tahle otázka bude ještě dnes čekat,protože se se všemi učiteli ještě neseznámil.

"Těší mě."

Mile se na něj usmála. Dále mu však svou pozornost nevěnovala a místo toho se podívala do svého zápisníku.
Trochu se zamračila.

"Drahé děti,měli jste úkol. Kdo ho nemá?"

Ve třídě se nikdo nepřihlásil.

"Tak to jsem mile překvapena. A teď si ho tedy půjdeme zkontrolovat."

Rozhlédla se po třídě. Její pohled padl na někoho,koho Nikolai zatím neznal.
Byl to chlapec s dvoubarevnými vlasy.
Nikolai se divil,proč má půlku hlavy fialovou a druhou zase bílou,ale nijak dlouho se tím nezabýval.

"Sigmo,mohl by jsi prosím přečíst zadání a rovnou říct první odpověď?"

'Sigma' přikývl a udělal tak,jak mu učitelka řekla.

Nikolai si mezitím začal kreslit na papír. Věděl,že by měl dávat pozor,protože Japonština není jeho silná stránka vzhledem k tomu že je z jiné země,ale stejně si nemohl pomoct a začal kreslit drobné  kresbičky po celém papíře,který mu Fyodor dal.

Čas od času si něco poznamenal ale když odcházel ze třídy, neměl ponětí co probírali.

***

Hodiny plynuly, a pomalu tu byla poslední,tedy angličtina. Albín zamával Fyodorovi,který mu zamával na zpět.
Po té se každý vydal do své třídy. Nikolai se posadil do jedné ze zadních lavic,když v tom si všiml,že u jeho lavice stojí Sigma,s trochu nervózním úsměvem na tváři.

"Ehm... Promiň ale nevadí když si Sednu k tobě? Nikde jinde už není místo..."

Nikolai  se zběsile začal koukat do všech stran,aby zjistil jestli chlapec mluví na něj. Nikdo jiný tam nebyl.

"Jasně!!"

Řekl Nikolai nadšeně a rukou poklepal na židli vedle něj.

"Díky... Jinak,jsem Sigma."

Pomalu se posadil vedle Nikolaie.

"Jinak,jsem Sigma."

"Oh? Jo,jo já vím. Já jsem Nikolai!"

Sigma se na něj usmál. Jenže ještě dřív než stačil něco říct,k jejich lavici se postavil jiný člověk.

"Nazdar! Vypadá to že jsme ve stejné skupině!"

Byl to Dazai. Nikolai se na něj podíval.

"Nekecej. Toho bych si nevšiml. Potřebuješ něco?"

Dazai se na něj podíval.

"Ale no tááák. Vždyť jsem skoro nic neřekl. Jo,a řekl bych,že tvůj krysí kamarád má nejspíš nějakého ctitele.."

Dazai se usmál a přitiskl si prst na ústa.

"Vyřiď mu,ať se nebojí,že do něj by se nikdo nikdy nezamiloval."

Nikolai se na něj jen koukal.

"Co se tím snažíš říct? Máš v tom snad prsty?"

"Noooo,nemůžu říct že ne,takže budu radši mlčet,haha."

Nikolai zvedl obočí.

"Tak zas jindy."

Dazai se otočil na podpatku a vrátil se na své místo.

"Myslím že nechápu co se děje."

Prohodil Sigma.

"To je v pohodě,já taky ne."

Odpověděl mu na to Nikolai celý zmatený.