Milostné psaníčka {Fyolai}

~9~

Fyodor čekal u skříněk na Nikolaie, který by se měl každou chvíli objevit,aby ho mohl vzít k sobě na návštěvu.

Sedl si na zem a zády se opřel o jednu ze skříněk. Z batohu vytáhl knihu a dal se do čtení. Občas vzhlédl oči,aby se rozhlédl jestli se odněkud nevalí Nikolai.

Jenže ten nikde. Ne že by to bylo divné- Nikolai nebyl nikdy nikde v čas. Když se černovlásek chtěl vrátit ke své knize,zaslechl povědomé hlasy.

A po té i jejich majitele. Dazai a ten zrzek- Chuuya nebo jak se jmenuje.

Fyodor dobře neslyšel o čem se baví,ale už jen na pohled bylo jasné že se zrzkem flirtuje.

Ten však nevypadal dvakrát nadšeně. Pokaždé co se Dazai o něco pokusil,zrzek uhnul a nebo začal křičet nadávky.

Černovlásek raději sklopil oči zpět ke své knize,když v tom zaslechl něco jiného než ty dva.

"Fedyo! Fedyo!"

Byl to Nikolai,který běžel směrem k němu a vzbuzoval pozornost všech okolo. Dokonce i Dazai na chvíli přestal flirtovat se zrzkem a podíval se na Nikolaie.

Když k němu Nikolai doběhl,vypadal velice nadšeně. Za to Fyodor vypadal celkem otráveně.

"Jdeme? Jdeme?"

"Ne,letíme raketou."

Fyodor protočil oči a trochu se ušklíbl. Nikolai se na chvíli přestal usmívat a zatvářil se trochu nechápavě. Po té mu však černovláskův "vtip" došel a znova se usmál.

"Ty máš taky smysl pro humor! Teda,celkem špatný,ale nějaký máš!"

Fyodor nic neřekl,jen se tvářil dál otráveně ale jinak nedával najevo jiné emoce.

***

Oba dva kráčeli po chodníku,bok po boku. Bělovlásek vesele povídal o všem možném a Fyodor poslouchal. Teda, většinu času poslouchal.

Od té doby co dnes viděl Dazaie,měl nějaký divný pocit,který nedokázal rozpoznat.

Konečně došli před dům který patřil Fyodorovi- nebo spíš jeho rodině.

"Prosím,zkus se chovat tak aby tě můj otec hned nevyhodil."

Prohlásil Fyodor mezitím co odemykal dveře.

Nikolai přikývl. Najednou byl nějak moc potichu. Že by byl... Nervózní?

Když vešli dovnitř,černovlásek rozsvítil světlo v chodbě a začal se zouvat boty a Nikolai ho napodobil a také se zul.

"Mami?! Jsem doma!"

Ve dveřích se objevila žena která byla údajně jeho matka.

Měla stejně tmavé vlasy jako Fyodor,její pleť byla stejně bledá jako jeho,ale její výraz byl mnohem přátelštější a příjemnější.

"Ahoj."

Fyodor na ní jen kývl v odpověď a pak se otočil na Nikolaie.

"Mami,tohle je Nikolai. Můj... Kamarád.."

Jeho matka vypadla trošku v šoku. Nečekala,že její antisociální syn by si opravdu našel kamarády.

"Těší mě,Nikolai."

Nikolai se na ní usmál a potřásl si s ní rukou.

"Mě také."

Fyodor měl velkou chuť protočit očima,ale snažil se nedat svoje otrávení moc najevo.

"Dáte si sušenky? Nebo čaj? Možná tu mám i něco jiného na zub..."

Nikolai se podíval na svého kamaráda,aby něco řekl.

"Ne,děkujeme. Půjdeme teď nahoru,neruš nás."

Než žena něco stihla říct,Fyodor chytl Nikolaie za zápěstí a táhl ho směrem ke svému pokoji.

Ten se jen nechal vést.
Fyodor se ani nedohlédl. Nepopsatelně ho štvalo,jak se jeho matka chovala.
Věděl,že celé to jen hraje a kdyby tu Nikolai nebyl tak by se chovala úplně jinak. Celé to bylo jen malé,hloupé divadélko.

Když byli oba v pokoji, Fyodor zavřel dveře a ještě před tím se ujistil,že v blízkosti není ani jeden z jeho rodičů.

"Ach jo."

Povzdechl si černovlásek před tím než se podíval na svého společníka.