Milostné psaníčka {Fyolai}

~13~

Zbývalo pár minut do zvonění na první hodinu.
Fyodor seděl na svém obvyklém místě vzadu u okna.
Už ani nečekal že Nikolai příjde,když v tom se ve dveřích objevila zadýchaná postava.

Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Nikolai.
Očima tikal po třídě,nejspíš ve snaze najít volnou lavici.

Ovšem když spatřil Fyodora který mu skoro koukal do duše,vydal se tím směrem.

S výdechem dosedl na židli.
Fyodor ho neoslovil a čekal až to udělá Nikolai. Vždy to bylo takhle.
Jenže Nikolai se na něj ani nepodíval a dělal že hledá učebnici v batohu.

Fyodor to nijak neřešil a místo toho aby začal konverzaci on si jen podepřel hlavu a zadíval se z okna.

A však za pár sekund ucítil jak ho do ramene šťouchá něčí prst. Samozřejmě že nepatřil nikomu jinému než Nikolaiovi.

Fyodor se na něj otočil,aby zjistil co Nikolai chce. Celkem ho zaskočilo,když si všiml že Nikolai má načervenalé tváře a tváří se celkem nervózně.

"Copak?"

Zeptal se černovlasý chlapec a čekala až se Nikolai vymáčkne.

"Uhm,n-no já se ti chci k něčemu přiznat-"

Nikolai ani nestačil doříct větu a přerušil ho učitel který právě vešel do třídy.

Celou hodinu už Nikolai ani nemuklnul,jen na svého kamaráda házel všelijaké pohledy a pořád se červenal.

Fyodor si toho nějak nevšímal,ale poněkud zvláštní pocit rozpaků ucítil když se jejich pohledy na pár sekund setkali.

*****

Celý den byl pro Fyodora příšerně dlouhý a únavný,dokud nenastala obědová pauza.

Jelikož měl jako poslední hodinu angličtinu a neměl ji s Nikolaiem,rozhodl se,že na něj počká v jídelně.

Sedl si jako obvykle více do zadu a tak nějak doufal že se vyhne nemilým pohledům ostatních.

Oh,kdyby jen věděl že dnes otravné pohledy nebudou jediné věci o které se bude muset starat.

Fyodor se s znechucením díval na oběd,který byl před ním. Byla pravda,že byl docela vybíraví co se jídla týkalo a tenhle problém většinou řešil tím že nejedl nebo si dal jen něco jednoduchého.

Upřeně zíral na jídlo na talíři jakoby se ho pohleďme snažil proklít.

Když v tom si všiml že si k němu někdo přišedl. Ovšem,nebyl to Nikolai.

Fyodor otráveně zvedl oči a okamžitě věděl kdo před ním je.

"Copak,naší malé kryse nechutná? Možná by sis dal kousek sýra,hm?"

Dazai se ušklíbl a čekal na nějakou reakci. Ovšem to bylo to poslední co od Fyodora mohl v tento moment čekat.

Černovlásek ho ignoroval dokud neuslyšel jak mu přišlo oznámení.

Nahmatal telefon v zadní kapse kalhot a zadíval se na displej.
Dazai na nic nečekal  a hned se natáhl přez stůl aby viděl kdo Fyodorovi píše.

"A hele,to už si krysa našla někoho lepšího,hm?"

Ušklíbl se když uviděl jméno odesílatele. Vlastně,nebylo ani tak těžké uhodnout kdo mu píše. Nikdy mu nikdo moc nepsal,tedy kromě Nikolaie.

Než si Fyodor stačil zprávu přečíst,Dazai mu telefon z ruky vytrhl.

Tím upoutal pozornost pár ostatních studentů a ty si na ně hned začali ukazovat prstem.

Dazai si hlasitě odkašlal,aby si získal pozornost i ostatních přítomných.

"Dámy a pánové,tady pan Krysa si konečně někoho našel! Dokonce si s ním i píše! No není to k pobavení?"

Samozřejmě že se nikdo ani nezasmál,ale že by se Fyodora někdo chtěl zastat tak to taky nebylo pravděpodobné.

Když si Dazai všiml,že má pozornost všech ale nikdo se nesměje, odkašlal si znova a chtěl se dát do čtení zprávy,kterou Fyodor obdržel. Fyodor se cítil po dlouhé době trapně a poníženě a navíc ani nevěděl co v té zprávě je.

Rychle se natáhl po svém telefonu,jenže Dazai rychle uhnul a postavil se na stůl tak aby byl nahoře a neztratil pozornost ostatních.

"Tak se podívejme kdo naší kryse píše."

Dazai se odmlčel a pak se začal smát jak blázen. Nikdo nechápal proč a proto mu jen házeli nechápavé pohledy.

"Tak pán si začíná s tím novým klukem z Ukrajiny? Hm?"

Fyodor věděl že po tomhle si všichni budou myslet že něco s Nikolaiem má,a dost se za to nenáviděl. Co když se to dostane k jeho rodičům...?

Tahle myšlenka ho zděsila...