Milostné psaníčka {Fyolai}

~6~

"A teď si všichni dáme čtyři kolečka! Šup šup! Nemáme na to celou hodinu!"

Křičel učitel,aby ho všichni slyšeli. Když u učitel promluvil,ozvaly se otrávené povzdechy. Jenže všichni se báli neposlouchat Fukuchino,jejich tělocvikáře.

Všichni se rozběhli,včetně Fyodora,který kdyby mohl tak se sebere a odejde. Jenže to nešlo. Přidal se tedy k ostatním. Když běžel,všiml si,že někdo volá jeho jméno. Konkrétněji,Nikolai. Jeho nový 'kamarád'.

Ne že by Nikolaie rád neměl,ale nebyl zvyklý na to, že se sním někdo baví.

"Fyodore! Fyodore!"

Bělovlasý chlapec ho doběhl,takže teď běželi vedle sebe.

"Hm?"

Nikolai se nervózně usmál,pokud to tedy byl úsměv a ne pokus o nádech.

"Co potřebuješ?"

Fyodor se stále díval před sebe a běžel. Nikolai se divil,že z běhání není ani trochu zadýchaný,ale budiž.

"Víš,vy jste se poprali? Myslím s Dazaiem."

"Trochu."

Fyodor nevypadal,že by ho to nějak trápilo nebo že by se o tom nějak chtěl bavit, proto Nikolai už nic jiného radši neříkal.

***

Půlka hodiny byla za nima a už teď měl Fyodor vykašlat se na všechno a jít domů číst,nebo dělat něco inteligentnějšího,než... Hraní míčových her.

Vlastně, celá hodina tělocviku by se dala přirovnat k vojenskému výcviku než k hodině tělocviku. Nebylo možné aby si to někdo užíval.

Aspoň podle Fyodora tohle bylo moc na všechny,tedy kromě učitele,který měl očividně rád pohyb i když byl nejspíš  starší než celý vesmír.

"Takže,buďto můžete hrát vybíjenou nebo florbal,nechám to na vás."

Řekl Fukuchi s úsměvem. Nadechl se,aby mohl pokračovat,ale někdo,nebo spíš něco ho přerušilo.

Byl to zvonek jeho telefonu.

Když zjistil kdo mu volá,dál povely třídě aby se rozdělila do týmu a začala hrát. Samozřejmě,nikdo nehnul ani prstem a všichni poslouchali rozhovor mezi učitelem a druhou osobou.

"Ale lásko! To mi nemůžeš udělat!"

Fukuchi vypadal jako by se měl za chvíli rozbrečet. Celá scéna vypadala velice komicky.

"Ale..! Fukuzawo! Já vím,já vím,ale ta kočka mě tak štvala!"

Celá třída se potichu začala smát,když zjistila že Fukuchi si volá s ředitelem jen kvůli jakési kočce.

"Ne! Prosím! Já přísahám že u nás může zůstat,já už ji nikam zavírat nebudu!"

"Ne! Ona mi chtěla snít moje sardinky! To je její chyba...!"

Učitel už skoro brečel a zároveň křičel tak nahlas,že to slyšeli všichni.

"Já... Ale... Ty dáš přednost kočce přede mnou? Cože...?!"

Teď už to třída nezvládla a všichni se začali smát. Učitel však nevypadal že by ho to nějak zajímalo,spíš se staral o jeho telefonát.
Dokonce i Fyodor se musel usmát.

Když učitel ukončil hovor,vrátil se zpět k rozesmátý třídě.

"No tak! Honem,honem, kde máte věci? Říkal jsem že se máte připravit!"

Učitel dvakrát tlesk a všichni se rychle  začali dělit na dvě skupiny a pak ještě na další týmy.

***

Fyodor seděl v šatně a chystal se převlíknout,když v tom si všiml,že se za ním objevil Nikolai.

"Ahojky~!!"

Fyodor se otočil,tak aby mu viděl do obličeje.

"Copak?"

Nikolai se trochu ušklíbl.

"Máš po škole čas? Mohli bychom jít do té nové cukrárny!!"

Nikolai vypadal nadšeně,ale jeho úsměv mu zmizel po tom co slyšel jeho odpověď.

"Nemám rád sladké."

Fyodor vypadal smrtelně vážně,což Nikolaie trochu znervóznilo.

"Cožeee? Jak někdo nemůže mít rád sladké?"

Dramaticky se odmlčel před tím než pokračoval,mezitím co Fyodor na něj koukal lehce otráveně.

"Tak.... Tak půjdeme do parku! A mimochodem, odpověď 'ne' není možná!"

Fyodor sice plánoval zavřít se v pokoji a číst,ale Nikolai by mu nejspíš nedal pokoj.

"Dobrá tedy."