Milostné psaníčka {Fyolai}

~12~

Fyodor ležel na posteli a bezmyšlenkovitě koukal do stropu. Občas hodil pohled na hodiny na nočním stolku,které momentálně ukazovaly 23:49.

Skoro půlnoc a dole v obývacím pokoji stálé hluk. A protože stěny byly celkem tenké, Fyodor slyšel skoro každé slovo co jeden z jeho rodičů řekl,ale nedalo se říct že by se je nějak aktivně snažil odposlouchávat.

Tedy,dokud nezaslechl své jméno a jméno Nikolaie. Rychle se vyškrábal do sedu a snažil se slyšet každé slovo.

"Nějak se mi ten kluk nelíbí,má na Fyodora špatný vliv."

Hned co se tato věta dostala k Fyodorovi,pocítil divný pocit odporu ke svému otci,který tuto větu pronesl.

"Ty snad našemu synu nepřeješ kamarády?"

Tam dole nastala chvíle ticha,nebo aspoň chlapec nic neslyšel.

"I když,protentokrát s tebou musím souhlasit,drahý. Ten Nikolai vypadá jako někdo,kdo by mohl našeho miláčka navádět k různým nemilostem."

Fyodor byl jako v šoku a jeho žaludek se sevřel znechucením nad přezdívkou kterou ho jeho matka nazvala.

Na chvíli si nebyl jistý,jestli dobře slyšel. Přeci jen,jeho rodiče byli o patro níž než on. Ale když se nad tím zamyslel,ta slova v sobě nejspíš trochu pravdy měla.

Nadále se už nic zezdola neozývalo. Chlapec si lehl zpět na postel a začal přemýšlet.

'Možná že mají rodiče pravdu... Ale co,i kdyby pravdu měli,je mi to snad jedno.'

'Nebo snad ne? Přece mi na Nikolaiovi tolik nezáleží... Snad...'

Fyodor jako obvykle celou noc nespal,jen se převracel v posteli a přemýšlel nad tím vším co se v předešlých hodinách odehrálo.

****

Po školních chodbách se rozléhaly hlasy všech studentů, kteří spěchali z jedné třídy do druhé a nebo si jen užívali pár minut volného času.

Fyodor zrovna stál před svou skříňkou a chystal se jí odemknout.
Jenže v tom ho zarazil podivný růžek papíru,který jakoby nenápadně vykukoval ven.

Chlapec si pomyslil že to bude nějaký bordel který někdo z procházejících zastrčil do jeho skříňky.

Ovšem jeho úsudek byl špatný, poněvadž nešlo o bordel ale o něco,co popravdě vůbec nečekal.

Po tom co papír vytáhl,díval se na něj jako na zjevení.

Bylo to další milostné psaníčko.

Jenže toto nebylo žádné propracované  texty, růžový papír nebo spousta samolepek,ale obyčejný bílí papír na kterém bylo pár řádků o tom jak je Fyodor skvělý a jiné, pro něj nesmyslné lichotky.

Přesto mu toto psaníčko připadalo víc upřímné a 'pravdivé' než to co dostal jako první před několika týdny.

To první na něj působilo jaksi.... Uměle.

Ovšem nehodlal se nad tím nějak dlouho zabírat a zastrčil papír mezi jednu z učebnic a rychle vyrazil směrem ke třídě aby nevzbudil podezření u ostatních studentů,konkrétněji- Dazai.

Když přišel do třídy,čekal na Nikolaie, poněvadž tuhle hodinu měli mýt spolu. Jenže ten se neobjevil a to ani po zvonění.

Fyodor si začal dělat starosti,protože Nikolai ani nenapsal žádnou zprávu jako měl vždy ve zvyku když mu něco bylo.

Po té na něj nenarazil na obědě a proto usoudil že nejspíš není ve škole.

Zbytek hodin odseděl sám,někde vzadu učebny,čas od času si napsal nějakou poznámku do sešitu,ale jinak se ani nesnažil vnímat.

Jediné na co dokázal myslet,bylo psaníčko co dnes našel ve své skříňce.
Psaníčko bez podpisu.
Psaníčko od tajného ctitele.