16.

57 3 0
                                    

Pohled Dominika

„Jakubee" řekl jsem s rozklepaným hlasem.
„Ano" odpověděl tiše
„Pojď sem. Okamžitě"
Mlasknul, ale přišel.
„Tak co je?"
„Kubo ty myslíš že jsem až takovej debil?"
Tázavě se na mě podíval. Vzal jsem ho za ruku a odhrnul mu rukáv. A jsme doma.
Jakub se mi podíval do očí.
„Domi já-"
Obejmul jsem ho. Vzpomněl jsem si na minulost. Přesně tohle se stalo když jsem se já pořezal poprvé. Tehdy jsem Jakubovi slíbil, že to je naposled.

Pohled Reje

Nik přišel domů celej smutnej.
„Co se stalo že seš takovej párek Dominiku?"
Zabijácky se mi podíval do očí.
„Reji já sem taková hnusná svině dopíči"
„Cože? Proč?"
„Jakub on..."
Ne doprdele nenenenene.
„Ale- ale proč?"
„Reji prosím zapamatuj si jednu věc jo? Tys za to nemoh. Můžu za to celý já."
„Počkej počkej. Já na tom taky nesu velkej díl viny."
„Ne ty za nic nemůžeš. Snažil ses mi pomoct"
„To sice jo, ale tobě jsem nepomoh, a Jakubovi jsem ublížil. Můžu za to já."

Pohled Hasana

Došel jsem do studia, a tam seděl Jakub.
„Čus Hastrmane"
„Čau Kubíku"
„Kde je Dominik?" udivil jsem se
„Doma... teda u Reje doma"
„A přijde někdy taky do studia?"
„Hej říkal jsem si to samý"
„Proč máš mikinu vždyť je tu tak 9000 stopňů"
Neodpověděl mi.
„Haló?"
Šel jsem k němu a začal mu tu mikinu sundávat. Ngl vypadalo to dost teploušsky. Najednou přišel do studia Kováč.
„Eeee v pořádku vůbec si mě nevšímejte a pokračujte"
„Debile" řekl Jakub. Myslel jsem že to bylo na mě, ale díval se na Kováče.
„Tak já se přidám cooo"
Přišel a začal mu sundávat levý rukáv. Najednou se na mě a na Jakuba podíval takovým divným pohledem. Nikdy jsem ho na něm před tím neviděl.

Pohled Kováče

Když jsem mu sundával rukáv, na zápěstí jsem mu ucítil takovou jakoby hodně suchou kůži. Říkal jsem si z čeho to je, a pak jsem si to uvědomil.
„Tak proto máš tu mikinu"
Hasan se na mě nechápavě podíval. Ukázal jsem mu to. Nevím jestli Hasanovi vývojáři zapomněli dát emote smutku nebo co ale nevypadal moc smutnej. Možná mu to ani není líto co já vim.
Potom co Pepik odešel jsem si sednul za Jakubem na gauč. Nic jsem neřekl, jenom jsem ho vzal za ruku a začal jsem ho hladit na tom místě. Podíval se na mě jakože jsem totální kokot.
„Co děláš teplouši?"
Podíval jsem se na něj a začaly mi téct slzy.
„Prosimtě nebreč. Nebreč kvůli mně Kováči"
„Proč?"
„Nemá to cenu. Nejsem důležitej"
„Děláš si ze mě prdel?" zeptal jsem se ho. Cítil jsem se uvnitř úplně prázdnej.
„Jakube záleží mi na tobě jako na nikom jiném. Jestli je někdo důležitej, tak jsi to ty"
„Tak dík že se snažíš bejt milej"
„Neser mě pičo"
Zasmáli jsme se. Konečně.
„Jakube prosím slib mi že už je to naposled"
„Jasan hasan přísahám"

Dominiku!Kde žijí příběhy. Začni objevovat