Pohled Jakuba
Přijel jsem domů, když byla Barča v práci. Bylo mi to fakt strašně líto.
Měl jsem asi ten stejný pocit jako Dominik. Všechno jsem posral. Nezvládnul jsem Dominika ochránit před tou flaškou, ani před tím řezáním.
Taky se potřebuju pořezat, já si to zasloužím. Měl jsem mu pomoct, měl jsem ho zastavit. Rychle něco hledám. Nůž, moc tupej. Ořezávátko nemám.
Hele, a co řezák na karton? Ten tu určitě mám. Tady je.
Na chvíli se zastavím, jestli to opravdu chci udělat. Mohl bych někomu zavolat nebo tak něco. Zavolám Dominikovi, ale nebere mi to.
Tak nic. Prostě se říznu. Ani jsem nevěděl, že to může bejt tak příjemný. Myslel jsem, že to bude bolet, ale naopak. Byl to ten samej pocit jako po hulení.
Dominik mi po chvilce zavolal zpátky.
„Ahoj, promiň cos potřeboval?"
„Teď už nic"
Kurva. Můj hlas zní jinak, klepe se.
„Co se stalo Jakube já poznám že nejsi ok"
„Kamaráde já se za sebe tak stydím"
„Přijeď, pořešíme"
„Tak jo..."
Pohled Dominika
Šel jsem otevřít Jakubovi, přičemž se na mě Rej díval dost podezřívavě.
„Není to kvůli mně" odpovím mu na nevyřčenou otázku.
„Ahojjj"
„Čau"
„Řekneš mi co se stalo teda"
„Můžu si jenom sednout prosím?"
„Jo jasný promiň"
„Tohle se stalo" řekl, a ukázal mi jeho ruku.
To snad ne...
„Já... vůbec nevim co mám říct. Chce se mi brečet."
Jakub mě obejmul.
Rej se na nás s údivem koukal, než mu Kuba naznačil že se má přidat.
„Doufám,že ty ne Reji" zasmál jsem se
Rej nám ukázal ruce, kde ale neměl čerstvé jizvy. Měl tam dlouho zahojené jizvy, a bylo jich hodně, třeba 20.
„Mám to z dob kdy jsem byl malej harant. Proto Vás oba chápu, ale zároveň vás prosím abyste přestali, dokud můžete."
„Tak já ti to slibuju" řekl jsem rozvážně.
„Dominiku," podíval se na mě Jakub.
„Minule jsi mi to slíbil, a stejně jsi to udělal znova"
„Niku podívej se mi do očí" vzal mě Rej za ramena
„Hele takhle, pokud to ještě jednou uděláš, udělám to taky"
On je toho schopnej. Takže to budu líp schovávat. Nice.
