Pohled Jakuba
Mám strach o Dominika. Strašnej strach. Radši se za ním stavím po cestě domů.
„Ahoj Domi seš v pohodě?"
„Ty se ptáš mě? Já bych se měl ptát tebe"
Co to mele? Mně se nic moc nestalo.
„Cože?"
„Jakube přestaň svojí psychiku brát tak na lehkou váhu."
Vždyť na mně nezáleží já se o sebe vždycky nějak postarám.
Pohled Reje
Přišel jsem domů, kde už byl Nik, a překvapivě i Jakub.
„Ahoj"
„Čus Reji"
„Proč jsi tu dneska Jakube?"
„Měl jsem strach o Dominika"
„Cože? A proč?"
„No tak já ti to řeknu od začátku..."
„Jakube proboha seš v pohodě?"
Mám Dominika rád, ale tohle dost přehnal.
„Jojo. Jenom už to prosím nedělej Domi, Kováč z toho byl dost vyschýzovanej"
Mám takovej pocit že Jakub je vnitřně dost v prdeli, ale radši se stará o ostatní než o sebe.
Pohled Dominika
A je to tady. Po dlouhý době mohe první show.
Rány se mi ještě moc nezahojily, takže musím prostě doufat.
Už přichází první holčina na meet and greet.
„Ahoj Nikuu"
Přiběhla mě obejmout. Konečně jsem cítil pravou radost.
„Mám pro tebe náramek." řekla a nasadila mi ho na ruku.
„Ten je krásnej děkuju moc."
Já tak miluju svoje fans. Cejtim jak mi předávají všechnu tu radostnou energii.
Po koncertě jsem přišel domů za Jackie. Rej přišel chvíli po mně.
„Rehi to bylo přesně to, co jsem potřeboval"
„To jsem rád že je ti líp" usmál se na mě
Podíval jsem se na ten náramek. Bylo tam jméno Eliška, a byl modrý. Děkuju Eliško.
Ráno jsem se podíval na mobil, a bylo tam několik zpráv od fanoušků, jak se jim líbil koncert. Jedna byla ale jiná. Byla od Elišky
"Ahoj Domi, včera jsem si všimla tvých ran na rukách. Seš v pohodě?"
Když už jsem jí dal zobrazeno, musím i odepsat.
"Ahoj, už je to lepší, snažim se to řešit. Ta atmosféra mi dost pomohla. Btw děkuju za krásnej náramek"
"To jsem ráda, doufám že ti bude líp🫶"
(Tento dialog nehraje v pokračování příběhu žádnou roli<3)
