"Aleno, kde jsi celou noc byla? Ani ses nevrátila domu. Dělala jsem si starosti." Eva vyzvídala, když konečně měly volnější chvilku přes den "To jsi byla s Jakubem? Viděla jsem jak se na tebe dívá."
"S Jakubem jsem nebyla. Ten je mi ukradený. Vždyť to víš." Alena se snažila o to, aby už Eva konečně pochopila, že Jakub ji opravdu nezajímá.
"Tak s kým? No tak, vždyť víš, že mi to můžeš říct." Eva zašeptala.
"Starej se o sebe, prosím." Alena se zčervenala.
"Slečny," najednou zazněl hlas majitelky a obě se na ní podívaly "platíme Vám snad za povídání? Vy.." ukázala na Evu "..běžte támhle za pánem, už delší dobu kouká na klobouk a nikdo mu nevěnuje pozornost."
"Jistě, paní Mašková." Eva řekla a rychle odešla.
"A vy, slečno Zimová." Irena k ní přistoupila o krok blíž "Pojďte se mnou. Chci si vyzkoušet támhle tu červenou košili."
"Ano. Hned jsem u Vás."
Alena nemohla strhnout pohled z Ireny. Dneska vypadala snad ještě líp než obvykle. Rychle se ale vzpamatovala, vzala košili na kterou Irena ukázala a šla za ní do kabinky. Jakmile zatáhla závěs, Irena ji přitiskla k sobě a vášnivě ji políbila na rty.
"Chyběla jsi mi." přiznala se majitelka.
"Ty mně taktéž." Alena zanechala polibek na krku Ireny a pevně jí objala.
"Nemám moc času. Tady máš napsanou adresu. Přijď prosím dneska večer, pokud sis to nerozmyslela. Stačí říct, že jdeš upravovat oblečení. Budou vědět."
"Je to bezpečný?" Alena se podívala na adresu a zjistila, že jde o hotel, který nebyl tak daleko od Labutě.
"Nebrala bych tě někam, kde by to bylo nebezpečný." Irena potichu odpověděla a dala poslední polibek Aleně "Budu se na tebe moc těšit.. A tu košili nechci. Nesedí mi." Poslední část byla řečena víc nahlas, pro případ, kdyby je někdo mohl zaslechnout.
"Odnesu to, paní Mašková. Pěkný den."
Alena se pousmála a když Irena byla pryč, pečlivě papírek schovala pod své oblečení a vydala se zpět do práce.
Jelikož Alena od včerejška nebyla doma, rozhodla se tam na chvíli po práci stavit, jen na výměnu oblečení a pro případ si vzala další šaty na zítra. Byla malinko nervózní, ale rozhodně ne tolik, jako včera, když šla za Irenou poprvé. Teď se cítila víc sebevědomě. Věděla co jí čeká, tak si na sebe vzala to nejhezčí spodní prádlo které měla, navoněla se jemným parfémem a na rty dala rtěnku jen o odstín tmavší než byly její přirozené rty. Došlo jí, že sice měla menší zpoždění, ale na kole tam nakonec dorazila rychleji, než předpokládala.
Z venku se podívala na hotel, který vypadal dost obyčejně a naposledy si zkontrolovala adresu než vstoupila dovnitř. Na recepci byl jenom jeden starší pán, který si na ní hned usmál.
"Jdu upravit oblečení." zopakovala Alena slova Ireny a pán kývnul.
"Výtahem do posledního patra, pokoj číslo 15. Madam zařídila, aby celé patro bylo prázdné. Dle Vašich přání."
Alena nadzvedla obočí, překvapená, ale i tak recepčnímu poděkovala a vydala se do výtahu. Za chvíli byla nahoře a šla směrem k pokoji, kde na ní čekala Irena. Dvakrát zaklepala.
"Už jsem se lekla, že sis to rozmyslela." Irena chytla Alenu za ruku a políbila její dlaň po tom, co zavřela dveře.
"To bych si nedovolila."
"Jseš krásná."
"Ty také." Alena nebyla zvyklá na komplimenty, ale ty od Ireny jí dělaly radost. Políbily se a blondýna se rozhlédla po tom co si odložila tašku.
"Je to tu nádherný."
"Jediný pokoj s terasou a takhle krásným výhledem. Můžu nabídnout něco k pití?"
"Dám si víno, prosím."
Irena šla pro dvě skleničky na víno a naplnila je. Jednu podala Aleně, která již seděla na gauči. Posadila si vedle ní a obě se napily.
"Jaký jsi měla den?" zeptala se Alena zvědavě, i když povídání bylo to poslední na co teď měla chuť.
"Dlouhý a dost náročný, teď už je ale mnohem lepší."
S úsměvem se Alena přiblížila víc k Ireně a něžně ji políbila. "To jsem ráda. Nemusela jsi rezervovat celý patro. Nevypadá, že sem chodí moc lidí."
"Nechtěla jsem, aby nás někdo rušil."
Irena měla ráda své soukromí a nechtěla riskovat, že by je někdo tady společně potkal. I kdyby to bylo třeba jenom na chodbě. Bylo toho hodně o co mohla přijít. Postavení ve firmě bylo pro ní nejvíc důležité. Uvědomovala si to. Zároveň chtěla trávit čas s ženou, která jí doslova okouzlila. Zařídí vše pro to, aby to fungovalo.
Na chvilku pomyslela na Lukáše a na to, co se odehrálo, když přes den se na chvíli zastavila domů.
"Už několikátý den nespíš doma. Jsi moje žena, mám právo vědět kde býváš, sakra." zvýšil na ní hlas.
Irena neodpověděla, jen šla do koupelny a zabouchla za sebou dveře. Nespala doma už delší dobu. Nemohla ležet ve stejné posteli s mužem, ke kterému necítila nic víc jak znechucení. Byl neustále opilý. Od té doby co zjistili, že Irena nemůže mít děti, jako kdyby se zbláznil. Bylo to pochopitelné. Po tom zjištění se s nim snažila rozejít v dobrém, jenže odmítal. Nevěděla jak Lukášovi dát víc najevo, že o něj dávno nejeví zájem. Kdysi byla schopná předstírat, teď už ne. Byl odporný a choval se čím dál tím hůř. Navíc od chvíle co poprvé zahlédla Alenu, všechno se změnilo ještě víc.
"Okamžitě mi řekni, kde se celou dobu nacházíš." zakřičel Lukáš a vtrhl dovnitř. Motal se.
"V kanceláři. Raději budu spát na gauči, než abych musela sdílet jednu postel s tebou." Irena naházela kosmetiku do své tašky a odstrčila svého manžela stranou, aby mohla projít zpět do ložnice.
"Nevěřím ti. Nevěřím!"
Irena vzala svoje sako a odešla, aniž by něco řekla. Nemělo to smysl.
"Ireno? Vrať se ke mně."
"Co?" Irena se vrátila do reality, když slyšela tichý hlas Aleny.
"Nad čím jsi přemýšlela?"
"Ale, nad ničím konkrétním." Irena nechtěla zatěžovat Alenu tím, co se děje u nich ve vztahu s Lukášem. Vlastně každá zmínka o něm byla nepodstatná.
Alena se jen zamračila a kývla. "Těšila jsem se na tebe celý den."
Rozhodla se, že na ní nebude tlačit. Položila svou skleničku na stolek, vstala a postavila se naproti Ireně. Podívala se ji do očí a začala rozepínat knoflíky u svých šatů. Pomalu, jeden za druhým. Užívala si, jak pozorně ji Irena sledovala. Toužila po jejích dotecích tak neskutečně moc.
"Konečně." zašeptala Irena s hladovým pohledem v obličeji.
