Obloha se již začala stmívat. Alena stála venku s malou cestovní taškou, ve které měla vše potřebné na víkend. Nevěděla jak dlouho pojede, ale klidně byla schopná být na cestě až do rána, když to znamenalo, že s Irenou budou úplně o samotě celý víkend. Naštěstí paní domácí jela do lázní a holky byly také ten večer pryč, takže nikomu nic vysvětlovat nemusela. Jen se rozhodla zanechat vzkaz, že se vrátí na konci víkendu, aby se o ni ani Eva, ani Bára nemusela bát.
Nečekala dlouho. Řidič přijel přesně včas, ale Alena už stála venku o deset minut dřív. Černé auto zaparkovalo vedle baráku a vystoupil sympaticky vypadající pán.
"Slečna Zimová?" zeptal se s úsměvem na tváři.
"Ano." řekla nejistě, i přes to přistoupila o krok blíž.
"Prosím." vzal od Aleny cestovní tašku a pomohl ji nasednout do auta, když uložil její zavazadlo do kufru.
Alena uvažovala nad tím, zda-li má zkusit zjistit, kam mají namířeno, ale nechtěla zkazit překvapení, které Irena měla nachystané. Jen si byla jistá, že v Praze to rozhodně nebude, jelikož již brzy auto z města vyjelo a stále pokračovalo v cestě.
"Vše v pořádku, slečno?" řidič se na ni mile usmál, a podíval se na Alenu přes zrcátko.
"Ano, děkuju." Alena se také usmála a pozorovala tmavé cesty, kterými projížděli.
Stále se oddalovali od města. Auto jelo přes vesnice, chvíli na obou stranách cesty bylo pole, pak lesy. Rozhodla se na chvíli zdřímnout, proto si opřela hlavu a zavřela oči.
Přišlo ji to jako vteřina, když zavřela oči a pak náhle ucítila, že auto začalo zpomalovat, než konečně zastavilo úplně, což ji probudilo. Na cestování autem zvyklá nebyla, proto cítila každé menší zastavení. Také od doby, co začala válka, měla horší spánek. Jakoby neustále čekala hrozbu.
"Jsme zde."
Alena kývla a podívala se z okna auta. Stáli před domkem, který byl obklopen lesem. Všude okolo byla tma, jen dům byl osvětlený a před vchodem zahlédla Irenu, která si naposled potáhla z cigarety a potom ji típla do popelníku. Velký úsměv se objevil na rtech mladé prodavačky, když už konečně vystoupila z vozu. Řidič odnesl její zavazadlo ke dveřím, rozloučil se a zamířil zpátky do auta. Po chvíli se auto vzdálilo a nebylo vidět vůbec.
"Pojď už ke mně." Irena natáhla své ruce a čekala, až Alena přijde za ní.
"Kde to jsme?"
Irena ale neodpověděla a jakmile se jejich ruce spojily, tak přitáhla svou milovanou co nejblíž k sobě a s vášní ji políbila.
"Nech otázky na později. Teď pojď dovnitř, nechci aby jsi mi zmrzla. Připravila jsem nám večeři. Doufám, že máš hlad."
Alena přitiskla své rty ke tváři Ireny "Mám."
Vzala svou tašku a vydaly se dovnitř. Irena zamkla, zatímco Alena se rozhlížela po předsíni, která byla dost prostorná. Ihned cítila velmi lákavý zápach jídla. Až tehdy si uvědomila, že hlad opravdu má.
"Nech své věci zatím tady." Irena chytla Alenu znovu za ruku "Pojď. Provedu tě přízemím, po jídle ti ukážu zbytek."
Obě ženy byly neskutečně nadšené, že jsou konečně spolu. Úplně o samotě. Irena ukázala Aleně velký obývací pokoj, kde byl poměrně velký krb, ve kterém hořel oheň. Provedla ji kuchyní, ukázala dolní toaletu, dál místnost, která byla přeplněná knihami (což pro Alenu byl doslova ráj na zemi) a nakonec menší jídelnu, kde stál jidelni stůl.
"Ireno.."
Alena si hned vzpomněla na večer na terase. Irena se znovu postarala o to, aby místnost byla krásně osvícená svíčkami, které dodávali romantickou atmosféru. Stůl byl prostřený.
Irena chytla Alenu ze zadu kolem pasu a políbila ji na krk "Posaďte se slečno." řekla s úsměvem starší žena.
Alena poslechla a podívala se Ireně do očí "Jseš neskutečná."
"Tohle ještě není všechno." Irena se lehce usmála "Vydrž chvíli, dojdu pro jídlo."
Ještě jednou se políbily a Irena odešla do kuchyně. Alena seděla a čekala, byla dojatá. Milovala tuhle stránku Ireny. Něžnou, romantickou a tak láskyplnou. Přála si, aby ji to mohla oplatit víc než jen tím, že s ní trávila té krátké společné chvíle, které utíkali až moc rychle.
"Doufám, že máš ráda rybu." Irena se vrátila ke stolu a položila na stůl dva talíře "Pokud ne, tak jsem připravila i kuřecí, ale chtěla jsem ti dát ochutnat svůj recept filé."
"Mám ráda rybu," Alena se trochu červenala "jen jsem ji měla asi dvakrát. Když v Labuti z restaurace se Jakubovi podařilo sehnat zbytky tak..." zastavila se "..voní to nádherně. Děkuju."
Irena políbila Alenu na čelo "Nemusíš se přede mnou stydět. Nikdy."
"Já vím, promiň."
"Jaká byla cesta? Vím, že je to daleko od Prahy, ale můžu ti zaručit, že tady nás nikdy nikdo nenajde." nalila dvě skleničky červeného a jednu podala mladé prodavačce.
"Většinu cesty jsem prospala. Kde to vlastně jsme?" Alena přijala skleničku a usmála se.
"Tohle místo dřív patřilo mé prababičce. Jezdila sem jako malá." Irena se posadila "Potom co zesnula a naše rodina se rozhodla přestěhovat do Prahy, tak se to tady prodalo. Pár let zpátky jsem si to tady odkoupila. Nikdo o tom neví."
"Jsme na Šumavě. Prababička byla..." Irena se smutně usmála "..trochu se bála lidí. Proto bydlela na místě, které je docela ukryté. Měla jen jednu dobrou kamarádku od doby co zemřel její manžel a její stav se zhoršil. Povídala, že když ji chtěla vidět, tak strávila dvě hodiny cesty pěšky, jen aby ji navštívila. Nevím co je na tom pravdy. Byla opravdu stará."
Alena poslouchala s úžasem "Je to tu úžasné, opravdu."
"Jsi první koho jsem sem kdy vzala. Ani Petr neví o tom, že tohle místo vlastním. Je to bezpečnější. Chci mít aspoň chvíli pocit, že máme něco, co je jenom naše a není to jen pokoj v hotelu." řekla Irena.
Jejich oči se setkaly a Alena v nich viděla jen upřímnou lásku a radost, že jsou spolu, daleko od všech. Byla neskutečně šťastná, že mohly být spolu bez ohledu na svět kolem nich a jeho dění.
"Tak tedy na tenhle víkend." Alena zvedla skleničku.
Jejich sklenky se tiše dotkly a Irena si uvědomila, že teď, když s Alenou byly samy, se konečně cítila jako doma. Prozatím to stačilo.
A/N:
K minulé kapitole chci poděkovat Andree, za nápad s Evou :) zrovna jsem scénku u rampy měla napsanou a to, že je tam uvidí se hezky hodilo. A u týhle kapitoly chci poděkovat Pavlíně, která mi připomněla, že někde na začátku jsem psala o tom, že Irena přemýšlela nad tím, kam by chtěla Alenu vzít a tak. Tak je to tady :) ještě jednou velké díky holkám a doufám, že se líbí :)
Jako co si budem, třetí série nám dává docela zabrat (krabička kapesníků povinná u každého nového dílu), tak se pokusím o pár kapitol, které budou klidné a hezké. ♥️🦢
