Irena se rozhodla zůstat na chvíli ve vile. Převlékla se, dala si večeři a zrovna když dojedla, domů se vrátili její rodiče. Nechtěla je potkat, nemohla se jim ale vyhýbat do nekonečna. Pan a paní Kučerovi vešli do velkého obývacího pokoje, kde si Irena vychutnávala šálek čaje.
"To je ale překvapení." uslyšela hlas své matky, nadšení z něj nevycházelo.
"Maminko, ráda Vás vidím. Tatínku." usmála se na své rodiče Irena.
"Doufám, že jsi se vrátila, abys vyřešila problémy s Lukášem." paní Kučerová se posadila do křesla. Irena jí nalila čaj.
"Je to vyřešené. Požádala jsem ho, aby vilu opustil. Budeme se rozvádět." řekla sebevědomě.
"Ireno! Bavili jsme se o tom, nemůžeš to myslet vážně." její otec byl opravdu naštvaný.
"Jsem dospělá žena, je to jen moje rozhodnutí s kým budu trávit svůj život. On to nebude." Irena byla opravdu iritovaná, nechápala, co na Lukášovi viděli.
"Když ne s Lukášem, tak s kým? Kdo je ten záhadný muž, který ničí rodiny?" zeptal se rozčilený pan Kučera.
Irena nic neřekla. Chtěla pryč. Musela s rodiči promluvit, takže ji nezbývalo nic jiného, než sedět a poslouchat to, jak se snaží ji přesvědčit, aby se Lukášovi omluvila a vše napravila. Už ani nic neříkala. Jen občas kývla. Ta chvíle jí přišla nekonečná, tak přestala reagovat úplně a myslela na Alenu. Představila si, že se na ní dívá, že ji hladí a líbá. Ta představa byla pro Irenu velmi uklidňující a jen díky tomu, že ji měla ve svým životě se cítila mnohem líp.
"Posloucháš nás vůbec?" zakřičel pan Kučera z ničeho nic.
"Samozřejmě, že ano. Jen jsem své rozhodnutí již udělala. Proto se nevyjadřují. Teď mě omluvte, musím zpět do Labutě, nedokončila jsem nějakou práci, která musí být do zítřka hotová."
"Opovaž se."
Irena se naposledy podívala na své rodiče. Nesmírně rychle zestárli "Dobrou noc."
V autě se rozhodla, že do Labutě nepojede. Vzpomněla si na hotel, ve kterém byla společně s Alenou. Pokoj si sjednala pod jiným jménem a nakonec se jí podařilo dostat ten samý, ve kterém strávily první společnou noc. Irena si moc přála, aby teď byla s Alenou. Toužila po její přítomnosti každou vteřinu. Pozorovala okouzlující pohled na noční Prahu a myslela na svou milou. Na chvíli zapomněla na všechny obavy, které se týkali Lukáše a jeho vyhrůžky.
Irena byla sama a pomalu jí to ničilo. Bylo to každopádně lepší, než být v domácnosti, kde s ní byli neustále nespokojení. Však i přes to, že s Alenou se viděla poměrně často, většinu času trávila sama, ve své kanceláři a začalo to na ni doléhat. Nějakou dobu bude přebývat tady. Nikdo ji zde kromě Aleny nenajde a to ji stačilo.
-
Další den, když měla namířeno do své kanceláře, zaslechla hlas Lukáše, který vycházel z kanceláře ředitele Bouchnera. Nechápala, co tam mohl dělat. Pomalu přistoupila ke dveřím a chvíli je poslouchala.
"Musí to být někdo, s kým se schází pravidelně. Každou noc tráví tady, takže se zde musí pohybovat i on." cítila naštvání v hlase Lukáše.
"Jakmile něco zjistím, hned Vám dám vědět."
Neuvěřitelný. Rozčílená Irena vtrhla do kanceláře Bouchnera, viděla jak si podávají ruce "Co si myslíš, že tady děláš?" vyjela po svém zatím ještě manželovi.
"Ireno. Jen jsem měl jednání s panem Bouchnerem. Tebe se to netýká." lhal.
"Jo tak netýká." zasmála se Irena "Pojď ke mě od kanceláře. Okamžitě."
Irena hodila vražedný pohled po Bouchnerovi a šla k sobě. Lukáš ji následoval.
"Co si myslíš, že děláš? Vážně jsi tak naivní a myslíš, že zrovna Bouchner zjistí s kým se scházím?"
"Zjistí. A když se ta informace dostane ke mě, postarám se o to, aby tvůj milenec tě nikdy v životě neviděl."
"Vypadni." zasyčela Irena "Vypadni!"
Lukáš na ní chvíli koukal, pak se otočil a šel pryč. Jakmile otevřel dveře, tak do někoho vrazil. Byla to mladá, blonďatá prodavačka.
"Pane Mašku, omlouvám se." řekla zaskočená Alena a udělala krok zpět.
Irena stuhla. Lukáš se na ni podíval, naštěstí to víc neřešil a odešel. Ze své kanceláře se na celou situaci díval Bouchner.
"Slečno Zimová. Potřebujete něco?" Irena se jí zeptala s vážným tónem v hlase.
"Já.." Alena se snažila něco rychle vymyslet "..mám pro Vás dole připravené šaty, které jste minule chtěla, abych poupravila."
"Děkuji, přijdu za chvíli." Irena před Alenou zavřela dveře, která hned odešla.
Teď, když jí bude sledovat Bouchner, musela být víc opatrná. Musela říct i Aleně, aby si dávala bacha a jen tak za ní nechodila. V klidu si dala cigaretu a potom se vydala do oddělení módy. Pohledem se setkala s Alenou a kývnutím hlavy ji naznačila, aby šla do kabinek.
"Je všechno v pořádku?" Aleny hlas byl plný starosti, když za sebou zatáhla závěs.
"Ne tak úplně." Irena ji objala "Mluvila jsem včera s Lukášem. Říkal, že se ho jen tak nezbavím a dnes byl za Bouchnerem. Slyšela jsem, jak se s ním domlouvá na tom, že má sledovat s kým se zde scházím. Promiň, že jsem před tebou zabouchla dveře."
"To nic." Alena Irenu políbila "Mluvila jsi o tom s Petrem? Třeba ho něco napadne."
"Ne, nemluvila. Tohle musím vyřešit sama. Pomůže nám, ale nemůžu ho zatahovat do všeho co se děje." Irena povzdechla "Raději půjdu. Nějakou dobu budu přespávat v hotelu, kde jsme byly společně. Stejný pokoj."
"Večer za tebou přijdu. Počkám, až všichni usnou a dorazím." Alena zašeptala.
"Tak jo." Irena pohladila Alenu po tváři a odešla.
-
Alena byla ve stresu z toho, co se dělo. Věděla předem, že to nebude jednoduché, ale nehodlala se Ireny vzdávat. Spolu jsou schopný zvládnout různé překážky. Tohle byla jen jedna z prvních. Byla na to připravená. Věděla do čeho jde.
Eva si všimla, že Alena vyšla z kabinky, ve které před chvílí byla i paní Mašková, s úplně jiným výrazem. Vypadala ustaraně a nebyla tak veselá jako před tím.
"Stalo se něco? Byla na tebe zlá?" Eva se potichu zeptala Aleny.
"Ne, ona není zlá. Jde o něco jiného."
"O co? V poslední době ses změnila. Nic nám s Bárou neříkáš a pořád jsi pryč. Nezdá se mi to. Pokud se něco děje, tak mi to můžeš říct."
"Nemůžu. Promiň." Alena se otočila a šla se věnovat své práci.
Nechtěla, aby holky o ní věděly, jaká doopravdy je. Bála se, že se ji budou štítit. I přes to, že byla ráda za to jaká je, neznamenalo to, že ostatní byli stejného názoru. Právě naopak. Věděla, že nebyli. Celý svět byl proti lidem, jako je ona. Proti homosexuálům. Nebyla schopna pochopit proč. Co bylo špatného na tom milovat stejné pohlaví? Trápilo ji to, naučila se s tím i přes to žít. Nic jiného ji nezbývalo. Jen se pohybovat ve stínech a skrývat pravdu.
