Když slečna Horká Evě řekla, že pan ředitel Bouchner chtěl, aby okamžitě dorazila do jeho kanceláře, hned se jí udělalo zle. Byla si jistá, že nic neprovedla. Pracovala tak jak měla, nevěděla o žádné stížnosti, která by byla mířená na její stranu. Tak co po ní mohl chtít?
Ten chlap byl ji od pohledu nesympatický. Od první chvíle co ho viděla, věděla, že nebude dobrým člověkem. Jen tón jeho hlasu říkal o tom, jak moc si o sobě myslí. Namyšlenost neměla nikdy ráda.
Vyšlapala schody až nahoru ke kancelářím, protože 'zaměstnanci výtahem nejezdí'. Na chvíli se zastavila, aby popadla dech a když se její dýchání vrátilo do normálu, zaklepala na dveře pana ředitele.
"Ano." z druhé strany zaslechla jeho nepříjemný hlas.
Eva pomalu otevřela dveře a vstoupila dovnitř "Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptala se opatrně.
"Ano, prosím, pojďte dál." Bouchner vstal a obešel stůl. Na jeho tváři byl podezřelý výraz.
Nevěděla co čekat.
"Eva, že?"
"Ano, Eva. Eva Dušková." řekla nejistě.
"Slyšel jsem, Evo, že jste prý herečka." Bouchner se snažil znít co nejvíc zaujatě, i přes to, že opravdu ji jako herečku nevnímal. Pro něj to byla další obyčejná prodavačka.
"Přála bych si to, to ano." Eva cítila, že se červená.
"Víte, mám kamaráda, je docela úspěšný.." Bouchner přistoupil blíž k Evě "..bude točit film. Hledá někoho do hlavní role. Podle jeho popisu, vy sedíte ideálně."
"O-opravdu?" Eva byla nadšená, něco takového rozhodně nečekala.
"Ano." ředitel se na ni usmál "Samozřejmě ne všechno je zadarmo."
Eva si všimla, jak se jeho výraz změnil. Tak to ne. Rozhodně nemá v plánu s Bouchnerem spát, jen kvůli roli. I kdyby to znamenalo, že by jich dostala sto. Samozřejmě že po ní bude něco chtít.
"Jak.. jak to myslíte?" byla nervózní.
"Ale nebojte. Nejsem zvíře. Mám manželku a děti." Bouchner se zasmál, tušil co ji napadlo "Jen po Vás budu potřebovat.. řekněme pomoc."
"Já si nejsem jistá, že zrovna já Vám můžu pomoct."
"Ale ano. Víte, je to jednoduché." obešel stůl a posadil se do svého křesla "Potřebuji vědět, co se v Labuti děje. Kdo se s kým a proč schází, vztahy mezi personálem.. každá podstatná informace, kterou zjistíte, každá maličkost, které si všimnete.. zavolám si Vás, vy to se mnou budete sdílet. Až zjistím to, o co mi jde nejvíc, seznámim Vás s režisérem."
"Vy.. chcete abych sledovala životy ostatních a donášela Vám?"
"Samozřejmě, že je nemusíte sledovat neustále. Jen mě zajímá to, co se odehrává, když jsme tady, v obchodním domě."
Eva se zamyslela. Nebylo to nic těžkého. Vlastně nic špatného by nedělala. Ředitel měl právo vědět, co se v obchodě dělo. Tak v tom neviděla problém. Hlavně ne když mohla zahrát ve filmu, tak jak si vždy přála.
"Dobře." souhlasila.
"Skvěle. Za pár dnů Vás znovu zavolám. Věřím, že mi uděláte radost."
"O co Vám jde nejvíc?"
"Prosím?"
"Řekl jste.. řekl jste, že až zjistíte, o co Vám jde nejvíc, tak mě spojíte s tím vašim kamarádem.." Eva se usmála, celá nadšená. Bylo by dobré vědět, na co přesně si má dávat pozor.
