Pro tebe cokoliv / Snarry

Prolog

,,Pane, můžu na záchod?" Zvedl ruku a snažil se nedat znát, že se celý třese.
,,Jděte, pane Pottere." Usmál se na něj profesor Křiklan a on se zvedl z místa. Jakmile vyšel ze třídy, prázdnou chodbou utíkal na nejbližší místo, kde by se mohl schovat a uklidnit. Už ani nevnímal, že se mu spouští slzy. Všiml si otevřených dveří nějaké učebny a rychle do ní vlezl a zavřel za sebou. Svezl se vedle nich po zdi na zem a zahleděl se do stropu. Netrvalo to dlouho a začal hyperventilovat. Hlavou se mu točily nejrůznější myšlenky, které nedokázal potlačit. Byl zlomený.

Tyhle stavy mu začaly po Siriusově úmrtí a neuměl s nimi pracovat. Přicházely z ničeho nic a tento týden už takový stav zažil po páté a to bylo teprve úterý. Ani nepostřehl, že se po chodbě začaly ozývat kroky, které se zastavily u dveří do učebny, ve které se právě nacházel. Nadskočil, když si všiml, že se začaly otevírat. Rychle si začínal utírat oči, ale jeho přerývavý dech zůstával stejný.

,,Pottere?! Co tady..." Do učebny vešel Snape, ale nedořekl to co chtěl, protože když spatřil Harryho na zemi, došla mu slova. Harry vstal a bylo mu jedno, že vypadá tak, jak vypadá. Obešel Snapea a když si myslel, že už je to za ním a uteče mu, muž ho chytil za ruku. ,,Co se děje?!" Harry se vyděšeně otočil. Snape sledoval jeho lesklé, zelené oči a slzy tekoucí po tvářích. ,,Pojďte zpět." Řekl muž poněkud klidně a Harryho pustil. Ten se chvíli rozmýšlel, ale nakonec za ním vlezl zpátky do učebny. Snape zavřel dveře a na místnost seslal ztišující kouzlo. ,,Co se stalo, Pottere?" Harry se opřel o lavici a držel se za hruď. ,,Já... já... ne...ne... nemůžu... dý... dýchat!" Snape se na něj vyděšeně podíval. ,,Donesu vám uklidňující lektvar. Vydržíte tu?" Zeptal se nedůvěřivě. ,,A-ano." Přikývl Harry a snažil se uklidnit, ale opravdu se mu to nedařilo.

Snape se vyřítil do svých soukromých komnat a zamířil rovnou do laboratoře, kde měl nějaké lektvary v zásobě. Vzal lektvar na uklidnění a rozběhl se zpět. Když se vrátil do třídy, Potter tam stále byl. Přišel k němu a podlal mu lahvičku, kterou téměř ihned vypil. Chvíli čekal, než lektvar začne působit a když viděl, že se chlapec uklidňuje, opřel se o protější lavici. ,,Co se děje, Pottere?" Harry se na něj sotva podíval. ,,A proč bych to měl říkat zrovna vám?" Snape se zamračil a zkřížil ruce na prsou. ,,Protože, pokud se domnívám správně, jsem jediný, koho to zajímá." Harry nedal najevo to, jak ho jeho slova zabolela, ale nakonec přikývl. ,,Ale necháte si to pro sebe..." Snape protočil očima. ,,Ne Pottere, půjdu do velké síně, stoupnu si před Brumbálův řečnický pultík a budu všem vykládat, jak jsem se vás snažil utěšit v prázdné učebně!" Rozhodil rukama. Všiml si, že chlapec mlčí. Uklidnil se. ,,Ne, nikomu to neřeknu." Harry opatrně přikývl a obejmul si břicho. ,,Od doby, co... co se stalo na tom ministerstvu, jsem začal mít tyhle zvláštní... stavy... tento týden už to bylo po páté... do toho mi pořád leze do hlavy Voldemort... moc jsem nespal..." Snape se na něj díval se sooucitem hluboko v očích. Byl si jist, že to mladík nepozná, ale věděl moc dobře, o čem mluví. Znal to. Chvíli přemýšlel, co odpovědět. ,,Co byste potřeboval, Pottere?" Uznal, že to je ta nejvhodnější fráze, kterou mu může říct. ,,Já nevím... vymazat paměť? Zabít to beznosé monstrum? A nebo rovnou sám zemřít?! To ale udělat nemohu. Ne když jsem ho ještě neporazil... jinak je můj život vlastně naprosto zbytečnej." Severus se zamračil. ,,Vymazávat paměť vám nehodlám a s Voldemortem vám pomohu, ale nikdo to stejně nesmí vědět, to vy ale víte. A zemřít vás také nenechám. Každý život je důležitý a ten váš obzvlášť..." Harry se na něj podíval s leskem v očích a ušklíbl se. ,,To říkáte jen proto, že ho musím zabít já! A všichni víme, že když je ve mně část něj, budu muset zemřít taky!" Snape nadzvedl obočí. ,,Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel..." Harry se chladně zasmál. ,,Brumbál už to určitě ví, jenom mi to, ostatně tak jako vždy, ještě neřekl." Snape přikývl a opět se zamračil. ,,Pottere, i přes to mám pocit, že jediné, co vlastně momentálně potřebujete, je opora." Harry vzhlédl a poté opět sklopil zrak. ,,Nemůžu si nikoho pustit k tělu... nechci sledovat, jak moji blízcí umírají." Připustil a Snape k němu přistoupil blíž. ,,Všichni jednou zemřeme a to že se s nimi přestanete bavit neznamená, že vám na nich přestane záležet... Když poté zemřou, budete si vyčítat, že jste se s nimi bavit přestal." Mluvil z vlastní zkušenosti, ale to Potter nemusel vědět. ,,Asi máte pravdu, profesore... občas mi přijde, že jediná věc, kterou potřebuji je objetí od někoho, komu na mně záleží..." Snape přikývl a povzdechl si. Chytal se zachovat zcela nečekaně, ale doufal, že to Potterovi pomůže a přestane mít chuť se zabít. Zavřel oči a s veškerým sebezapřením promluvil. ,,Mohu vás obejmout já, Pottere... pokud to potřebujete." Harry se snažil skrýt překvapení. ,,To po vás nemůžu chtít, pane..." Zavrtěl hlavou. ,,Takže mou nabídku odmítáte?" Zatvářil se dotčeně a Harry se začal rozmýšlet. ,,Ne... neodmítám... Tak dobře, potřebuju... potřebuju obejmout." Snape přikývl a přistoupil k němu. Zanedlouho oba stáli v pevném objetí. Je otázkou, kdo z nich to potřeboval více.

Vnímal vůni bylinek a mezi ní ještě něčeho, nejspíše kávy a najednou měl pocit, že se cítí v bezpečí.

První se odtáhl Snape a náhle pocítil zvláštní příval samoty. ,,Pottere, dnes po večeři vás budu očekávat u sebe v kabinetu. Začneme znovu s Nitrobranou, ale už mi nevlezete do hlavy, je vám to jasné!?" Harry přikývl. ,,Ne, to už neudělám... řeknete to Brumbálovi?" Snape se zamyslel a zavrtěl hlavou. ,,Ne Pottere. Tohle si musíme nechat pro sebe, alespoň prozatím." Harry nadzvedl obočí. ,,Proč?" Nasadil si lépe brýle. ,,Protože má Brumbál dost věcí, které nám oběma tají a nemyslím si, že je to dobře. Budete to moct využít jako tajnou zbraň. Mohu vás zkusit naučit i Nitrozpyt, pak budete moci lézt do hlavy vy Temnému pánovi." Harry přikývl. ,,Opravdu... opravdu jste na naší straně, že?" Snape protočil očima. ,,Kdybych nebyl, tak už jste dávno vězněn někde na Malfoy Manor nebo Merlin ví kde." Harry se ušklíbl a přikývl. ,,Myslím si, že byste měl jít na hodinu." Pronesl Snape a zvedl se. Harry vykouzlil tempus. ,,To už nemá smysl, zbývá jen pět minut." Snape se na něj zle podíval, ale nakonec pokýval hlavou. ,,Uvidíme se na Obraně, Pottere." A s tím odešel z místnosti. Harry tam zůstal, překvapený, kdo ho z toho podivného stavu vytáhl.

Harry už tento den panickou ataku neměl. Po večeri už stál před Snapeovým kabinetem a odhodlával se zaklepat. Dveře se z ničeho nic otevřely. Snape seděl u stolu a opravoval testy. ,,Pojďte Pottere, nerad bych měl za dveřmi důlek." Harry přikývl a vešel dovnitř. ,,Posaďte se, hned jsem u vás." Harry se netrpělivě posadil na židli a čekal.

,,Já už nemůžu!" Harry byl zpocený a vyčerpaný. ,,Naposledy, Pottere, Pán Zla nečeká, jestli můžete nebo ne!" Harry se vyděšeně podíval muži do očí. ,,Legilimens!"

Snape se ocitl v absolutním zmatku. Potter už nějaké zdi tvořil, ale stále byly moc nízké. ,,Zkuste zvednout alespoň jednu z těch zdí!" Zakřičel a sledoval vzpomínky. Nejčastěji vídal tu, kde umíral Black. ,,Soustřeďte se!" Vykřikl, když se vzpomínky začaly míjet ještě rychleji. ,,Tak mě alespoň vyhoďte z hlavy, Pottere!" Procedil mezi zuby. Také byl unavený. Byli spolu zhruba tři hodiny a jediný pokrok, který Potter udělal bylo, že vytvořil žalostně nízké zídky, přes které šlo vidět úplně vše. Najednou Snapea vyhnal z hlavy. Mělo to takovou sílu, že upadl, když se to stalo. ,,Co to bylo?" Řekl rozrušeně, jakmile vstal ze země a otočil se na Harryho. Ten byl na zemi a kolena si přitáhnul k bradě. ,,Pottere?" Přišel k němu. Harry se klepal a přerušovaně dýchal. Snapeovi to ihned došlo. Přišel k němu a dotkl se jeho ruky. ,,Pottere, zvládnete vstát?" Harry se na něj podíval a opatrně přikývl. ,,Dobře. Půjdeme ke mně."

10.9. 1996

Znám ty stavy dobře,
až moc.
Kdy je místo krve v žilách
bezmoc.

S.T.S.