Pro tebe cokoliv / Snarry

2. Zjištění

,,Severusi! Co tě sem přivádí?" Usmíval se na něj stařík zpoza kancelářského stolu. ,,Proč jste mi neřekl, že je Potter viteál!" Procedil mezi zuby. Brumbálova jemná tvář se vytratila a místo ní se objevila starostlivá. ,,Chlapče, posaď se chceš čaj? Bonbon? Zákusek?" Snape si odfrkl a posadil se naproti. ,,Až poté, co mi to vysvětlíte." Brumbál si povzdechl a sundal si brýle. ,,Ano, Harry je viteál... aby byl poražen Voldemort, bude muset zemřít..." Snape se ušklíbl. ,,Takže ho tady vlastně vychováváte jako prase na porážku?!" Brumbál sklopil pohled. ,,Je mi to líto." Severus se prudce zvednul a bouhnul rukama do stolu před sebou. ,,Lítost ho nezachrání!" Zakřičel na celou ředitelnu. ,,Severusi, prosím... uklidni se... mám plán." Snape se posadil, ale stále byl uražený. ,,Mám kámen vzkříšení." Severusovi vynechal tep. ,,Opravdu?" Brumbál přikývl.

Harry, Ron i Hermiona seděli ve společenské místnosti a společně se učili. Harry seslal tempus. ,,Za chvíli bude večeře, měli bychom toho nechat." Hermiona zvedla oči od knihy a naklonila hlavu. ,,Harry má pravdu, učili jsme se už dost dlouho." Ron se na ni zadíval s pobaveným výrazem. ,,Páni, Hermiono, ty se překonáváš!" Zaklapl učebnici a zvedl se. ,,Tak jdeme, už mám hlad!"

Do Velké síně vstoupili mezi prvními, Harry zkontroloval učitelský stůl a překvapilo ho, že tam chyběl Brumbál a Snape. Asi spolu právě mluví. Jakmile dokončil myšlenku. Oba dva vstoupili do místnosti a bylo mezi nimi téměř hmatatelné napětí. Snape kolem něj prošel a on okamžitě ucítil bylinky... a citronový čaj? Zvláštní. Pomyslel si. Celou večeři na sobě cítil Brumbálův pohled a když se na něj otočil, muž uhnul hlavou. Chvílemi cítil i pohled onyxových očí, ale to mu nevadilo. Jakmile dojedl, podíval se, jak je na tom Snape. Skenoval ho pohledem a Harry ukázal hlavou směrem k východu. Snape přikývl a oba dva se zvedli. ,,Budu muset jít... bohužel nemůžu říct kam, ale až přijde čas, dozvíte se to... omlouvám se." Řekl ještě než odešel a nečekal na odpověď.

,,Jak se máte, Pottere?" Pronesl Snape ledabyle, když vešli do jeho komnat. Harry nepochopil, proč šli zrovna tam, ale nestěžoval si. Bylo to tam daleko útulnější než v jeho kabinetu. ,,Mám se kupodivu dobře... pomohl jste mi... tak nějak jako vždy." Snape se pousmál a zadíval se mu do očí. ,,Jsem rád, že jsem mohl pomoci." Harry přikývl, naprosto oněmněn úsměvem, který mu Snape věnoval. ,,Zato vy dnes máte nějak dobrou náladu." Snape přikývl. ,,Vskutku. Mám k tomu důvod, Pottere. Brumbál mi předal kámen vzkříšení." Harrymu poklesla brada. ,,To neni možný... to by znamenalo..." Snape přikývl a tentokrát se dokonce zazubil. Pro Harryho to byl poněkud paranormální zážitek. ,,Že to přežijete." Harrymu se zalily oči slzami. ,,Můžu... dáte mi... dáte mi chvilku prosím... kde máte toaletu?" Snape byl zaskočený, ale ukázal na dveře, kam Harry následně zalezl.

Uběhlo deset minut a Harry se stále nevracel, Snape se zvedl a zaklepal. ,,Pottere... je vše v pořádku?" Slyšel vzlyky a opatrně vstoupil. ,,Co se děje?" Zeptal se a klekl si k Harrymu, který seděl na zemi opřený o kachličky. ,,Jsem šťastný... vlastně... jste jediný, kdo se ke mně chová takhle... vždycky mi zachraňujete život, i když vlastně vůbec nemusíte... pomohl jste mi psychicky... nevím... přemohly mě emoce..." Snape si ho se zaujetím prohlížel. ,,Zachraňuji vám život, protože to dlužím vaší matce i vašemu otci..." Zašeptal. ,,Ale stejně, nikdo vás nenutí... navíc jsem si uvědomil... že už vás nenenávidím, ale že mi na vás záleží a mám vás dokonce rád..." Snape to nedal znát, ale uvnitř něj byl absolutní hurikán emocí. Nevěděl, co by měl odpovědět. Zvedl se a odešel do kuchyně, aby se uklidnil. Poté vzal dvě skleničky s vodou a nesl je zpátky do koupelny. Tam seděl Harry s koleny u brady. ,,Pottere..." Oslovil ho a podal mu skleničku. ,,Děkuju..." Harry ji přijal a pomalu se napil. ,,Pottere... také jsem na vás změnil názor a je to poněkud matoucí... ale mohu tvrdit to samé." Zavřel oči a zaklonil hlavu. Myslel si, že dává své emoce moc najevo, ale co s tím měl dělat. Harry si nezasloužil, aby mu lhal. ,,Pojďte zpět do obýváku, vysvětlím vám zbytek."

,,Takže... tohle je ten kámen vzkříšení." Vytáhl ho z hábitu a podal ho Harrymu. ,,Brumbál neví, že se bavíme a že víte, že máte zemřít. Dal mi ho s tím, že vám ho mám tajně předat, ale s naší situací to není potřeba." Harry sledoval kámen ve své ruce. ,,Hlavně s ním teď neotáčejte." Harry ho položil na stůl, aby se něco nestalo. ,,Mám plán, ale dost možná se vám nebude líbit." Harry opatrně přikývl. ,,Poslouchám." Snape se nadechl, aby si dodal odvahu. ,,Zabiji vás já... potom, co se to stane, použiji kámen a tím vás dostanu zpět mezi živé." Harry se zamračil. ,,Ale vždyť to má ty vedlejší účinky... s tím závojem..." Snape přikývl. ,,Bohužel ano, ale nevíme, jestli se vám povede přežít, pokud budete mít kámen vy..." Harry přikývl. ,,To ne, ale pokud ho dáte mně, já jím třikrát otočím a nic se pak nebude dít, můžete mi ho normálně vzít z ruky." Snape se zamyslel a nakonec přikývl. ,,Dobře... kdy to chcete udělat?" Harry naprázdno polknul. ,,Zítra... chci... chci se kdyžtak nějak rozloučit s přáteli... říkat jim to nebudu, jen... chci s nim strávit poslední den..." Snape mu položil ruku na rameno. ,,Nebojte se Pottere, jsem si jist, že to přežijete. Nedovolím, abyste zemřel... Obzvlášť mou rukou." Harry se na něj podíval a smutně se usmál. ,,Děkuji... za všechno..." Snape odvrátil pohled. Chtěl skrýt smutek, který se mu odrážel v očích. Pokud Harryho zabije a nepůjde to vrátit, bude si to vyčítat. ,,Nemáte za co, Pottere."

,,Zkuste se ho zeptat, kolik těch viteálů má." Řekl Harry poté, co jim Snape udělal čaj. ,,To by bylo moc nápadné, ale na něco přijdu." Snape se narovnal. ,,Pottere, zkusíme nitrobranu?" Harry přikývl a také se narovnal. ,,Dobře nezapomeňte se soustředit a vyčistit vaši mysl..." Harry zavřel oči a párkrát se nadechl a vydechl. ,,Legilimens!"

Snape byl mile překvapen, Potterovy zdi byly sice stále malé, ale byly patrně vyšší než předchozí den. ,,Výborně Pottere, zkuste je ještě zvýšit, stále vidím některé vzpomínky." Prošel kolem jedné zdi a zastavil se, když spatřil vzpomínku z Harryho dětství.

Ležel v hrozně málem prostoru pod schody a Petunie na něj začala bušit. ,,Vstávej!" Harry se probudil, zvedl se z postele a vstal. Mohlo mu být tak osm. Přišel do kuchyně. ,,Dobré ráno teto Petunie." Najednou zamířil k lednici a začal z ní vytahovat vajíčka. Zanedlouho už je smažil na pánvi. ,,Ahoj, zlato." Do kuchyně vlezl Vernon Dursley a políbil Petunii na tvář. ,,Přidej kluku, mám hlad!" Harrymu se na tváři sformoval smutný výraz. ,,Ano, strýčku Vernone." Vernon k němu přišel. ,,No, třeba z tebe nakonec něco bude a nebudeš stejně neschopný, jako tvoji rodiče." Najednou pánvička vzplála a Severus pochopil, že se jednalo o náhodnou magii. ,,Kluku pitomá!" Vernon mu dal pohlavek a začal hasit oheň. Zanedlouho táhl Harryho za ucho do přístěnku. ,,To tě naučí!" Vrazil mu facku a zabouchl s zamkl dveře.

Snape vylezl z Harryho hlavy. Ten byl poměrně v klidu, ale Snape rozhodně ne. ,,Jste v pořádku?" Zeptal se ho Harry. ,,Ne... to opravdu nejsem." Sotva se dopotácel do ložnice, tam se zamknul a svezl se po dveřích. Jak jsem to mohl dopustit... Držel se za hlavu a dýchal. Snažil se to schovat za nitrobranu a nakonec se mu to povedlo. Poté vylezl. ,,Profesore..." Snape ho přerušil. ,,Nic mi není, Pottere. Pro dnešek končím, zítra se sejdeme v sedm večer u komnaty nejvyšší potřeby... mějte na sobě plášť." Harry přikývl. ,,Dobře... tak tedy naschledanou a děkuji... a omlouvám se pokud vás něco z mé hlavy... překvapilo..." Vstal z pohovky a bez odpovědi odešel. Severus dlouho do noci seděl v obýváku a popíjel whisky a modlil se, aby zítřek dopadl dobře.

11.9.1996

Kamenem když otočíš,
z mrtvých vztaneš rázem.
Co když je však nefunkční
a já naivní blázen?

S.T.S.