Pro tebe cokoliv / Snarry

16. Vazby

,,Povídej. Mám rozsvítit?" Zeptal se Harry. ,,Ne... budu raději, když mě neuvidíš, zatímco o tom budu mluvit." Harry přikývl a přisunul se k Severusovi blíž. ,,Nevím, kde začít..." Slyšel trhaný nádech ze tmy a natáhnul ruku, aby Severuse nějak podpořil. ,,Nemusíš mi to říkat, jestli se na to necítíš..." Harry čekal na odpověď a i přes to, že na něj nechtěl tlačit, doufal, že mu to poví. Chtěl mu pomoct. ,,Ne, chci ti to říct... dobře, začnu od začátku... můj otec je mudla... mudla, který nesnáší magii... od doby, co se ve mně magie začala projevovat mi dával dost jasně najevo, že jsem jen zrůda... když jsi malý, uvěříš tomu..." Harry si vzpomněl na Dursleyovi. ,,Byl to alkoholik... myslím si, že jsem v Nitrozpytu a Nitrobraně tak dobrý, protože jsem nechtěl, aby to někdo zjistil... věděla to jen tvá matka, bydleli jsme téměř vedle sebe... později začal otec napadat mou matku... bil ji a brzy začal bít i mě, když jsem byl nablízku... proto jsem začal s jednoduchými lektvary ještě před nástupem do Bradavic... potřeboval jsem něco, co by mi vyléčilo modřiny..." Harry si povzdechl a cítil, jak se začíná klepat. ,,Moc mě to mrzí..." Řekl po chvilce do ticha. ,,Neměl sis tím projít..." Snažil se nahmatat Severusovu ruku, aby ji mohl stisknout. ,,Zničil mě..." Harry ho hladil palcem. ,,Harry, ty se třeseš?" Harrymu se klepaly ruce a nemohl tomu zabránit. ,,Je mi to tak líto, Seve..." Severus se k němu přitulil a obejmul ho. ,,Co se děje, Harry?" Klepal se ještě více. ,,Měl jsem to dost podobné... také mě mlátili..." Severus se trhavě nadechl. ,,Já vím... viděl jsem to v tvých vzpomínkách..." Harry přikývl. ,,Severusi..." Severus nadzvedl obočí. ,,Ano, Harry?" Harry se k němu přitulil a stiskl mu ruku tak pevně, že v ní Severus cítil bolest. ,,Jsi teď v pořádku? Tvůj otec... dal ti pokoj?" Severus přikývl a stiskl mu ruku nazpět. ,,Ano... po smrti mé matky jsem mu vymazal paměť." Harry přikývl. ,,To je dobře." Zavládlo ticho. ,,Harry, nevrátíš se k nim, že ne?" Harry si povzdechl. ,,Budu muset, nic jiného mi nezbývá..." Severus si ho přitáhl blíž. ,,Půjdu s tebou." Harry se snažil ve tmě najít jeho oči. ,,Víš, že nemusíš..." Severus mu téměř skočil do řeči. ,,Ale nenechám tě tam jít samotného." Harry se do tmy usmál. ,,Děkuju." Severus ho pevně stiskl. ,,Přeci jen jsme si v něčem podobní." Harry do tmy přikývl. ,,Máma to říkala..." Severus se napjal. ,,Cože?" Harry se pousmál. ,,No, když jsem zemřel, mluvil jsem s mámou... mimo jiné mluvila o tobě a říkala, že máme hodně podobnou minulost..." Severus byl vykolejen, ale rozhodl se to hodit za hlavu. ,,To máme, Merlinžel... byl bych radši, kdyby sis to nezažil." Harry se usmál. ,,To já taky, zasloužíš si milující rodinu." Severus si ho přitáhl blíž k sobě. ,,To ty také, Harry." Severus mu začal cuchat vlasy. ,,Minulost nevrátíme... ale můžeme napravit budoucnost." Severus se zamračil. ,,To ne... nevrátíme... ale jak to myslíš s tou budoucností?" Harry se usmál a snažil se zaostřit, aby viděl Severusovy oči. ,,Pokud někdy... budeš otec, můžeš se chovat lépe než ten tvůj." Severus se do tmy zamračil. ,,Nevím, jestli chci mít děti... nevěřím, že dokáži být lepší..." Harry mu rukou přejel po tváři. ,,Určitě dokážeš být lepší." Severus se do tmy usmál, ale po chvilce se zamračil a odtáhl se. ,,Nevím... už jako učitel jsem žalostný." Harry se ušklíbl. ,,Učitel a rodič je něco jiného." Severus se zvedl a opřel hlavu o rám postele. ,,Takže souhlasíš, že jsem žalostný učitel?" Harry si zkousl ret. ,,No... nic ve zlém... naučit umíš... ale... ale vzhledem k tomu, že jsem Nebelvír, tak je sakra těžký se ti zavděčit." Severus se na něj ostře podíval. ,,Teď už ne..." Harry zvedl obočí. ,,Teď už ne...?" Severus se usmál. ,,Ne. Nevyměnil bych tě. Jsi můj Nebelvír." Oba dva cítili, jak jim buší srdce rychleji a rychleji. ,,Tvůj Nebelvír..." Severus se snažil ve tmě nahmatat Harryho ruku. ,,Měli bychom jít spát." Řekl po chvilce a otočil se k Harrymu zády. Byl překvapen, když ho po chvilce obtočila ruka a jeho ztuhlá záda se uvolnila. ,,Dobrou noc, Seve."

Druhý den ráno Harry odešel ještě před snídaní. Celou dobu přemýšlel nad jeho rozhovorem se Severusem. Ten člověk byl opravdu plný záhad. Jakmile přišel do chlapecké ložnice všiml si Draca, který už byl vzhůru, jak si čte jakýsi dopis. Byl celý bledý. ,,Co se ti stalo?" Klepal se a podal Harrymu pergamen.

Draco,

jelikož jsi se rozhodl tak, jak jsi se rozhodl, Temný Pán mě i tvou matku potrestal a vše je to jen tvá chyba! Skončil jsi u nás! Už nejsi náš syn! Takový zbabělec totiž do rodiny Malfoyových nepatří.

Lucius Malfoy.

Harry to dočetl, se šokem vepsaným ve tváři se podíval na Draca a rychle se k němu posadil. ,,Jsi v pořádku?" Draco zavrtěl hlavou. ,,To opravdu nejsem. Všiml sis? Nemám rodiče! Nemám nikoho... jen Severuse a... a vás tři." Harry mu přehodil ruku přes rameno. ,,A my tě neopustíme. Navíc ty věci co psal... je to kravina... nejsi zbabělec... spíš naopak, dokázal jsi se vzepřít i přes to, že ti hrozila smrt... to je spíš odvaha, ne?" Draco po chvilce váhání přikývl. ,,Asi máš pravdu... ale i tak... nemám nic... ani peníze... jsem... jsem troska..." Do očí se mu vkradly slzy. ,,Já mám peněz dost pro nás oba. Neboj se..." Objal ho a divil se, že se Draco neodtáhl. ,,Pottere... promiň..." Vyšlo z něj po chvíli. ,,To neřeš... měli bychom to jít ukázat Brumbálovi..." Draco přikývl.

Zanedlouho oba dva stáli v ředitelně. ,,Chlapci, tohle je vážné." Promluvil Brumbál, jakmile dočetl dopis. ,,Pokud jde o tvé zázemí mimo školní rok... u Severuse zůstat nemůžeš, tam by tě našli... u Weasleyových bys nebyl v bezpečí... Grimmauldovo náměstí je moc předvídatelné... Harry... co kdyby byl pan Malfoy s tebou... u tvých příbuzných...?" Harry vytřeštil oči. ,,Vážně si myslíte, že to je dobrý nápad...?" Brumbál se pousmál a přikývl. ,,Myslím. V polovině prázdnin ale vyprší tvá ochrana... tudíž vás oba budeme muset přesunout na Grimmauldovo náměstí. To ale budeme řešit až to přijde. Děkuji, že jste za mnou přišli, pane Malfoy, kdykoliv vám bude připadat, že vám hrozí nebezpečí, neváhejte se na mě obrátit." Draco přikývl. ,,Ano, pane." Brumbál se usmál a v tu chvíli si Harry všiml, že má něco s rukou. Podíval se mu do obličeje a když se jejich oči střetly, v těch Brumbálových se mihlo cosi zvláštního. ,,Teď už můžete jít chlapci." Harry přikývl. Oba dva se otočili, rozloučili se a odešli, ale on nemohl dostat z hlavy Brumbálovu ruku a jeho pohled.

,,Za chvíli začne vyučování, zvládneš to...?" Zeptal se Harry Draca, zatímco seděli u snídaně. ,,Nevím, budu muset..." Harry se na něj usmál. ,,Budu tam s tebou." Blonďák mu pomalu neveřil, ale nakonec přikývl. ,,A co se vlastně stalo?" Zeptal se Ron, když si nandaval další porci vajíček. ,,Rodiče se mě zřekli..." Odpověděl mu Draco, zatímco se přehraboval ve svém talíři. ,,To mě moc mrzí." Smutně se na něj podívala Hermiona. ,,Nějak to zvládnu..." Harry mu položil ruku na rameno. ,,My to nějak zvládneme." Ron i Hermiona se na ně podívali. ,,Harry má pravdu, máš přeci nás." Usmála se Hermiona. ,,Jasný! Máš nás." Zazubil se na něj Ron. Draco tomu nevěřil. Neveřil, že ho má doopravdy někdo rád.

21.10.1996

Jsi tady vždy,
když jsem sám
a nevěřím,
že tě mám.

S.S.