Pro tebe cokoliv / Snarry

12. Rodina

Když ráno vstal, otočil se na Harryho a ten ještě spal. Usmál se a snažil se si ten obraz uložit do paměti. Jemně ho chytil za rameno a zatřásl s ním. ,,Harry, vstávej, dnes nemůžeme přijít pozdě." Harry pootevřel oči a opět je zavřel. ,,Ještě pět minut..." Severus se zasmál. ,,Dobře, budu v kuchyni, pokud nepřijdeš, přijdu si pro tebe já." Severus odešel a nechal Harryho, aby se vzpamatoval. Postavil na kávu a když ji dával do hrnečku sobě, uvědomil si, že netuší, jak ji má Harry rád. Přišel za ním zpět do ložnice a byl potěšen, když spatřil Harryho, který opravdu vstal a si oblékal si kalhoty. ,,Na jaký způsob piješ kávu?" Harry zvedl hlavu. ,,Jedna a půl lžičky kávy, dvě lžíce mléka a jedna lžička cukru." Snape přikývl a odešel.

Zanedlouho už spolu seděli u stolu, Severus stále v pyžamu, a popíjeli kafe. ,,Co máš dneska za hodiny?" Zeptal se Severus. ,,Nic extra." Pokrčil rameny Harry a usmál se. ,,Radši bych se bavil o něčem jiném než o škole." Severus přikývl. ,,Tak vymysli nějaké jiné téma." Harry se zadíval do hrnečku. ,,Jak to mezi námi bude?" Severus sepjal ruce. ,,Nevím, Harry..." Harry se napil a podíval se na nervózního Severuse. ,,Měl jsi už někdy vztah?" Severus jemně zavrtěl hlavou. ,,Ne..." Zašeptal téměř neslyšně. ,,Je to má první zkušenost s něčím takovým... nevím, jak se chovat, jak se láska projevuje, vlastně ani nevím, jestli je láska to, co cítím, ale jsem si jist, že jsem nikdy nic takového k nikomu necítil a je to... příjemné..." Harry se usmál a přikývl. ,,Neboj se, chápu to... také jsem ještě neměl vztah... tedy, ne pořádně... minulý rok jsem se políbil s Cho, ale nebylo to ono... nevím, asi jsem jen na muže..." Severus se pousmál a přikývl. ,,Já jsem na lásku nikdy moc neměl čas... a hlavně dostatečně zdravé srdce, které by ji bylo schopno produkovat..." Zavrtěl hlavou a zahleděl se do svého hrnečku. ,,To mě mrzí... proč si myslíš, že nemáš zdravé srdce?" Severus přivřel oči. ,,Nemyslím si to... vím to... neměl jsem to jednoduché, Harry... moje rodina byla příšerná a mě to postupně zničilo." Harry si povzdechl. ,,Je mi to moc líto... Jestli si o tom chceš promluvit, víš, že jsem tady..." Severus se jemně usmál. ,,Neboj se, vím to... jen... raději bych o tom nemluvil... prozatím..." Harry přikývl a smutně se usmál. ,,Dobře..." Na místnost dopadlo tíživé ticho. ,,Už bych měl jít." Řekl pomalu Harry. ,,Asi ano..."

Jakmile Harry plný rozporuplných pocitů odešel, Severus se posadil na gauč a dal si hlavu do dlaní. Co to se mnou je? Chvíli tam jen seděl a dýchal, aby se uklidnil. Byl na sebe naštvaný a nechápal, proč nebyl schopen normálně říct, co se mu v dětství dělo. To věděla jen Lily, která byla po smrti a Minerva, ale ani jedné neřekl vše, protože se bál jejich reakce. Ve skutečnosti se jeho dětství od toho Harryho tolik nelišilo a nesnášel to. Byl na sebe naštvaný, že byl na Harryho tak zlý a soudil ho, aniž by znal jeho příběh. Zvedl se z pohovky, zamířil do koupelny, opřel se o umyvadlo a podíval se na sebe do zrcadla. Ten pohled ho překvapil. Už dlouho nevypadal tak spokojeně. I přes to, že ho spousta věcí trápila, neměl tolik vidět vrásky, dokonce se mu kolem očí začaly formovat ty od úsměvu. Byly sotva vidět, ale byly. A to byl přeci jen pokrok. Sundal si tričko od pyžama a sledoval své jizvy, které  před Harrym schovával a aby je neviděl, použil iluzionární kouzlo. Prsty levé ruky přejel jednu velkou, která se mu táhla po pravém prsu téměř až k pasu. Bylo mu úzko z toho, když myslel na to, jak k ní přišel, ale byla to jeho součást a tak s tím byl smířený.

Bylo letní dopoledne, ale pršelo a vypadalo to, že se schyluje i k bouři. Čtrnáctiletý Severus seděl u pracovního stolu u sebe v pokoji a připravoval přísady na lektvar, který se snažil vylepšit. Z kuchyně se ozval jeho opilý otec. ,,Eileen! Kde jsi?! Potřebuju prachy!" Severus přestal krájet a snažil se být potichu. Slyšel kroky, směřující k otcovu hlasu. ,,Tobiasi... vždyť víš, že už nemám, sotva máme na jídlo a Severus bude potřebovat nějaké nové oblečení a pomůcky do školy... za dva týdny bude září..." Slyšel tupou ránu a leknutím sebou trhl. ,,Ten kluk je jenom na obtíž! Mělas jít na potrat! Mělas mě poslechnout! Je-to-ZRŮDA!" Zakřičel tak hlasitě, že ho určitě museli slyšet sousedi. Severus se zvednul a přistoupil blíž ke dveřím. ,,Dala jsem ti všechno, co mám!" Slyšel hlas jeho matky protkaný slzami a zoufalstvím. Ozvala se další rána a tříštící se sklo. ,,TY KURVO!" Severus slyšel víc a víc ran a bušení. Vyběhl z pokoje a stoupl si před matku. ,,Nech ji být!" Zakřičel na otce, který v ruce držel nůž. Zděsil se a tak se snažil nahmatat hůlku, ale nechal ji na stole. ,,Uhni spratku!" Procedil mezi zuby. ,,Ne." Zavrtěl hlavou a dal si ruce přes obličej. ,,Říkám ti uhni!" Šermoval mu čepelí před očima a sotva stál na nohou. ,,A já říkám, že neuhnu ty negramote!" Zakřičel, přestože absolutně netušil, co dělá. Měl pocit, že dost možná zemře, ale pokud by tak měl zachránit svou matku, byl ochoten to udělat. ,,Jaks mi to řek ty malej sráči?!" Zlověstně se na něj podíval. ,,Hluchý snad nejsi!" Zakřičel a jeho otec ho chytil pod krkem a přimáčkl na zeď. ,,Tohle tě naučí!" Vzal nůž a přejel od jeho pasu až nahoru k pravému prsu a u toho mu roztrhl tričko. Bylo to pomalé a bolestivé, Severus křičel, bránil se, ale nebylo to ničemu platné. Otec ho řezal dál a již vzniklou ránu ještě prohluboval. ,,Kdybych tě mohl zabít, udělám to, ale nehodlám jít do basy!" Usmál se šíleně a po chvíli zahodil nůž stranou. Opile ucouvnul a Severuse pustil. Ten klesl na kolena. ,,Tahle jizva ti bude nadosmrti připomínat, že jsi jenom zkurvená zrůda!" Dal mu pěstí a odpotácel se k hrnečku, kam dávali peníze. Severus se chytil za ránu a pokusil se vstát. ,,Co jsi... co jsi mi to udělal!?" Ruce měl úplně červené a vyděšeně se díval na otce. ,,To, co si zasloužíš!" Jeho matka se stále krčila na zemi a nezasahovala. Jeho otec vzal peníze a odešel pryč. Severus se dopotácel k sobě do pokoje a celý večer s hlubokou ránou na těle i na duši, vytvářel hojivou mast.

Po tváři mu stekla neposlušná slza. Nesnášel tu jizvu, ten dům, ty vzpomínky. Podíval se na svůj obličej a hlavou mu kolovala stále dokola ta samá slova. Jsi zkurvená zrůda!

25.9.1996

Snažím se být opak tebe,
ale moc se mi to nedaří.
Vím, že navždy budeš ve mně,
jako nějaký parazit.

S.S.