Pro tebe cokoliv / Snarry

3. Mami?

Tohle ráno pro Severuse nepatřilo mezi ty nejlepší. Dopotácel se do skladu, vzal si lektvar na kocovinu a zařekl se, že už se v životě nenapije, jinak skončí jako jeho otec. A to samozřejmě nechtěl. Na snídani už přišel upravený a bez kocoviny. Usadil se ke stolu a sledoval dění. Potter zanedlouho přišel. Jejich oči se střetly a Severus pokýval na pozdrav. Harry se usmál a otočil se k jídlu. Severus ho ale stále sledoval a zase cítil ten zvláštní, zpropadený pocit v břiše.

Vyučování probíhalo neskutečně rychle a čím víc se blížil večer, tím větší měl Harry strach. Před večeří se on, Hermiona a Ron vydali na Astronomickou věž. Harry jim chtěl říct možné následky dnešního večera. ,,Tak povídej Harry, co se děje?" Zeptala se Hermiona, když už konečně stáli sami na Astronomické věži. ,,S Brumbálem jsme přišli na to, co znamená to moje spojení s Voldemortem..." Oba přikývli a Harry pokračoval. ,,Zkrátím to... budu muset zemřít, abychom ho mohli porazit a ten den je dnes..." Hermiona zalapala po dechu a Ron otevřel ústa dokořán. ,,Ne... Harry, ne! Nemůžeš přeci umřít!" Hermiona se rozbrečela a padla mu kolem krku. ,,Klid... máme řešení... přežiju to... jen na chvíli zemřu." Ron se přidal do objetí. ,,Mrzí mě to, kámo." Harry je oba objímal a vdechoval jejich vůni. ,,Jsi si jistý, že to vyjde?" Zeptala se Hermiona. ,,Ne... nejsem Hermiono, ale bude u toho Brumbál a já jsem si jistý, že mě nenechá jen tak zemřít..." Odtáhli se a Hermiona si stírala oči. ,,Slib mi, že to přežiješ." Řekl Ron a oči měl skleněné. ,,Přežiju... věřím mu." Řekl Harry a usmál se. Netušil, že téměř celý jejich rozhovor slyšel Snape, který měl na Astronomickou věž namířeno z důvodů, že si chtěl urovnat myšlenky. Teď je měl srovnané. Udělá vše pro to, aby Harry přežil.

Nastal čas jejich setkání. Harry už deset minut předem stál před komnatou. Konečně zahlédl muže, na kterého čekal a v krku se mu zformoval knedlík. Snape si stoupl k němu a komnata se otevřela. ,,Pottere?" Zašeptal. ,,Jsem tady... můžeme dovnitř." Snape nepatrně přikývl a oba dva vešli. Komnata se zavřela a Harry si konečně sundal plášť. ,,Dobrý den." Usmál se na Snapea. Ten zase odvrátil pohled a snažil se uklidnit své zběsile bušící srdce. ,,Zdravím. Jak se cítíte?" Snape se cítil nervóznější než kdy dřív, ale nedával to najevo. ,,Hrozně a vy?" Zahleděl se mu hluboko do očí. ,,Nápodobně..." Harry přikývl a přistoupil blíž k němu. ,,Máte kámen?" Snape ho vytáhl z kapsy a podal ho Harrymu. ,,Děkuji... tak asi jdeme na to..." Snape vytáhl hůlku a všiml si, že se mu třese ruka. Uklidni se... on to přežije. Říkal jeho rozum. Ale co když ne? Obávalo se srdce. ,,Pottere..." Harry zvedl hlavu. ,,Ano, pane?" Snape zavřel oči a nadechl se. ,,Záleží mi na vás a mám vás rád... chci, abyste to věděl." Harry přikývl a usmál se. ,,To já přeci už dávno vím..." Stoupnul si dál od něj. Celá komnata byla prázdná. ,,Tak můžeme... jeden... dva... tři... otočeno, teď už to je jen na vás." Harry se na Snapea smutně usmál. Snape zatnul zuby a snažil se potlačit úzkost. Lily by mě za to proklela. ,,Tak za chvíli, pane Pottere." Pronesl a nadechl se. ,,Avada Kedavra." Z konce hůlky vyletělo modré světlo a Harry padl k zemi. Kámen nefungoval.

Harry se ocitl na louce. Byla krásná a všude na ní byly květiny. ,,Harry!" Ozvalo se za ním a on se otočil. Stála tam jeho matka. ,,Mami!" Skočil jí do náruče a objal jí. ,,Co tu děláš, zlatíčko?" Pustila ho a ustaraně se na něj podívala. ,,Já nevím. Kde to jsem?" Rozhlédl se a místo nepoznával. ,,Tohle je posmrtný život, Harry..." Harry to náhle pochopil. ,,Kámen... on nefungoval." Lily ho pohladila po tváři. ,,Neboj Harry, brzy budeš zpátky, jen jsou věci, které ti musím říct." Harry přikývl a pozorně poslouchal. ,,Severusovi na tobě záleží, i když dělá že ne. On takový prostě je, ale věř mi, brzy si to uvědomí a bude se k tobě chovat jinak. Harry, měl to v životě opravdu těžké, buď s ním trpělivý." Harry se usmál a poté se zamyslel. ,,Co tím myslíš, mami?" Lily se usmála. ,,To brzy pochopíš, drahoušku, se Severusem tě pojí víc než si myslíš, máte velmi podobnou minulost... je to ten pravý, Harry, věř mi... už bys ale měl jít, má opravdu strach." Harry se zamračil, ale Lily ještě objal. ,,Pozdravuj ode mě tátu." Lily se odtáhla, usmála se, přikývla a vypařila se jako mraky.

,,Harry! Harry, notak... prosím... Harry, prober se..." Harry se nadechl a otevřel oči. Nad ním klečel Snape, který byl strachy bez sebe. ,,Profesore... jsem v pořádku." Snape ho z ničeho nic objal. ,,Díky Merlinovi." Harry váhavě zvedl ruce a objetí mu opětoval. ,,Ležel jsi na zemi zhruba půl hodiny, zkoušel jsem i kámen vzkříšení, ale nefungovalo to, nechápu, že jsi naživu." Snape se odtáhl a těkal z jednoho Harryho oka do druhého. ,,Mluvil jsem s mámou..." Snape se zarazil. ,,Opravdu? To je... zvláštní." Harry přikývl a usmál se. ,,Vlastně vás pozdravuje." Vstal ze země, jakoby právě nezemřel a upravil si tričko. ,,To je od ní milé... každopádně, Pottere, zvu vás na čaj, odmítnutí neberu jako odpověď." Harry se zasmál. ,,Super, celkem mi vyprahlo. Snape protočil očima, ale jakmile stál Harry zády, také se usmál. Díky Merlinovi že přežil, chyběl by mi.

Přišli k němu do komnat a Harry si opět sundal neviditelný plášť. ,,Jak ověříme, že už není mou součástí?" Zeptal se Harry. V ten samý moment se Snape chytil za levé předloktí. ,,Co se děje?" Snape se na něj podíval. ,,Volá mě... vydržte tady... v laboratoři" ukázal na dveře ,,je polička s nápisem po schůzi, doneste do obýváku od každého lektvaru jeden... snad budu brzy zpátky..." Harry rychle zmizel do laboratoře. Začaly se mu klepat ruce, tak bral lektvary jen po dvou. Když vešel do obýváku, už viděl Snapea v krbu mizet ve smrtijedském oblečení.

,,Můj pane." Severus se ocitl přímo před Pánem Zla. ,,Severusi, nepověděl ti Brumbál něco o utčitých předmětech obsahující černou magii?" Snape vše schoval za Nitrobranu. ,,Ne pane, netuším o čem mluvíte." Voldemort si stoupl. ,,Jeden ten předmět byl zničen a nedaří se mi navázat spojení s Potterem, myslíš si, že by to mohlo... souviset?" Snape se mu s naprosto kamenným obličejem podíval do očí. ,,Nevím, pane. Poslední dobou mi Brumbál neříká vůbec nic." To Voldemorta rozčílilo. ,,V tom případě jsi jako špeh absolutně k ničemu!" Severus tušil, že se schyluje k něčemu zlému. ,,Cruciatus!" Padl na kolena a snažil se nekřičet tou příšernou bolestí. ,,No tak, Severusi, podvol se tomu." Mluvil na něj Voldemort klidně. Konečně si dovolil zakřičet.

Uběhly dvě hodiny a Snape stále nikde. Harry začínal přemýšlet, že půjde za Brumbálem, když najednou vypadl z krbu. ,,Profesore!" Harry se na něj zdešeně podíval. Všude měl modřiny a tekla mu krev z obočí a rtu. ,,Pottere..." Harry k němu přiběhl, podepřel ho a zamířil směrem k místnosti, u které vytušil, že je ložnice. Vstoupili a Harry ho opatrně dovedl k posteli. ,,Lehněte si. Hned jsem zpět s lektvary." Snape neprotestoval a lehl si. Harry téměř hned přišel. Klekl si na zem a díval se tak Snapeovi přímo do očí. ,,Pomůžu vám s tím... jen mi dovolte dát vám ruku pod hlavu." Snape nepatrně přikývl a nadzvedl hlavu. ,,Dobře... tak, teď zakloňte hlavu." Snape ho poslouchal a Harry cítil jeho vlasy. Byly jemné a... krásné. Pomohl mu stejným způsobem vypít další čtyři lektvary, pak se zvedl a rozhodl se, že ho nechá odpočinout a půjde. Už stál ve dveřích, když ho vyrušil Snapeův hlas. ,,Pottere... zůstaňte... prosím." Harry se otočil a vrátil se zpátky. ,,Dobře." Přitáhl si od krbu křeslo a posadil se na něj vedle Snapea.

Ráno se probudil příšerně polámaný. Cítil vůni bylinek a když otevřel oči, zjistil, že leží v nějaké cizí ložnici na křesle. ,,Dobré ráno, Pottere." Ve dveřích stál Snape a v ruce držel hrneček. ,,Dobré ráno?" Protáhl se a stoupl si. Až teď si všiml, že má Snape mokré vlasy. ,,Jestli chcete využít koupelnu, klidně můžete, do snídaně zbývá ještě hodina." Harry přikývl a odešel do koupelny. Vlezl si do sprchy a když vylezl, cítil se opravdu dobře. Přišel za Snapem, který seděl v obýváku. ,,Už jste v pořádku?" Snape přikývl. ,,Už ano. Zjistil, že už nejste viteál..." Harry na prázdno polkl a poté se pousmál. ,,Takže to vyšlo?" Snape přikývl. ,,Ano. Vyšlo."

12.9.1996

Umíráš mi pod dlaní
a nelze tomu zabránit.
A sebevětší mučení
je teď vysvobozením.

S.T.S.