Láska nezná hranice

1. Kapitola

Pohled Katherine

Seděla jsem na zahradě. Přemýšlela jsem o tom, proč zapomněla. Zapomněla snad kvůli misi? Nebo by zapomněla i kdyby na ní nešla. Kdyby to byl kdokoliv z té její Avengers party nezapomene. A proč protože oni jsou víc rodina než její dcera. Chápu musela se zachránit Kate a Yelena, které o sobě nedali vědět a měli dorazit už včera. Hrála jsem si se svými schopnostmi a snažila se je stále zdokonalovat. 

„Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví" Zpívala jsem si potichu. Když se začalo stmívat šla jsem zpátky do AT nesnášela jsem to tu. Došla jsem do místnosti, kde je obývák a kuchyň a zašla jsem si jen pro jogurt. „Už odjeli?" Zeptala jsem se Bruce. Jen mi kývl v souhlas a pokračoval ve své práci. Ani se nerozloučila! Už ji ani nestojím za to se rozloučit?  Chtělo se mi brečet. Jogurt jsem položila na pult. A vydala se do místnosti, kde mohu cvičit.

Kontrola byla důležitá. Nesměla jsem podcenit svou sebekontrolu.  Jak říká moje matka. "Můžeš být hrdina, ale taky padouch. Můžeš být záchrana ale také způsobit smrt." Smrt budu pro každého, kdo ublíží jí. Té, kterou mám ráda víc, než bych měla. Modrooká rusovláska, Natasha Romanoff. Už je to rok, co jsem k ní začala chovat jisté city. Jenže co by na to řekla moje matka? Co by řekla na to, že jsem zamilovaná do Black Widow. Byla jsem tak zabraná do myšlenek že jsem ani nepostřehla že brečím. Najednou jsem se naštvala a přestala se kontrolovat. Začala jsem metat kolem sebe. Bylo mi jedno jestli něco rozbiju byla jsem naštvaná na matku na sebe a vlastně na všechny a všechno.

Byla jsem vyčerpaná. Přesto jsem se převlékla. Došla jsem do posilovny, kde byl Steve. Neměla jsem na něj náladu. Proto jsem si nasadila sluchátka. Jako první jsem se rozhodla jít na pás. Běhala jsem hodinu, dvě nejsem si jistá. Nakonec jsem se přesunula k boxovacímu pytli. Tam jsem taky trávila nějaký čas. Až někdy kolem čtvrté ráno jsem se rozhodla jít do sprchy a spát. Ještě předtím jsem si nastavila budíka. Abych ráno vůbec vstala.

Ráno jsem vstala udělala hygienu a šla do kuchyně. Kde byl Peter, který semnou chodí do školy. „Tak co těšíš se?" Zvedla jsem obočí a prskla po něm co je to za stupidní otázku. Začal se smát a já měla chuť mu jednu vrazit. To je ten pavouk otravný furt nebo jen dnes? Vzala jsem batoh a po boku pavoučka vyrazila do školy.

Ve škole to bylo dnes výjimečně klidné. Až na hodinu tělocviku. „Jsi jako tvá máma, taky umíš ty kouzla?" Ptala se mě nějaká asi spolužačka nevím. Zvedla jsem obočí jako to dělám často.  Podívala se na ní stylem, co ti je do toho sakra. Peter se opět začal smát a rovnou mezi smíchem řekl „Neptej se jí na osobní otázky. Teda pokud chceš zůstat celá. Věř mi." Pousmála jsem se nad tím. A lehce kývla hlavou. Zbytek hodiny jsem jen s Peterem dělala kliky a přitahovala se na laně dokonce jsme soutěžili kdo to zvládne jen rukama. Tak jo otravný byl je ráno.

Už je to týden. My s Petrem zas trpíme ve škole. Odpoledne jsme dorazili domu, kde bylo hlučno. Co se tu sakra děje? Došli jsme do společenské místnosti. Bylo tu plno. Takže se vrátili. Peter se hned přidal do konverzace. Nad tím jsem jen protočila oči. A následně se vydala k sobě do pokoje.

Začala jsem se učit. Někdo mi zaklepal na dveře. Co kdo chce. "Nikdo tady není!" Zakřičela jsem. Dveře se i přesto otevřeli. "Já ale." Když jsem viděla mamku. Tak jsem to ani nedořekla. „Ty si s námi nejdeš povídat zlatíčko?" Zvedla jsem učebnici. Snad pochopí že se učím. „Děje se něco?" Snažila se dál. Položila jsem učebnici otočila se na ní. A tím ji věnovala plnou pozornost. Zvedla jsem obočí, jak je asi mojí součástí. Hlavu lehce naklonila na levou stranu. Čekala jsem, co z ní ještě vypadne. Nic, jak jsem mohla čekala. Tak jsem promluvila já. „Ne, teď když mě omluvíš chci se učit. A pak jdu trénovat." Rovnou jsem odpověděla na otázku. Která by pak přišla. Jen kývla hlavou, že rozumí. Ovšem, než odešla jsem slyšela, jak řekla „Mám tě ráda princezno." Máš, ale přesto jsi zapomněla. Řeklo moje podvědomí.

Byl čas jít cvičit musela jsem si zajít pro pití. Takže do kuchyně. „Katherine?" Otočila jsem se za tím hlasem. Stála tam Yelena a Kate a měli ruce za zády. „Ano?" Všichni na nás koukali. Čekala jsem, co z nich vypadne. „Mrzí nás, že jsme tu nebyli před týdnem." Začala Kate. Zvedla jsem obočí. Co máte vy dvě za lubem.? „Všechno nejlepší k narozeninám." Zakřičeli obě dvě. Vytáhli z pod zad malé krabičky. Musela jsem se pousmát a podívala se na zbytek který koukal lehce vyděšeně. „Děkuji" Zašeptala jsem. Po tom, co jsem je postupně objala. Otevřela jsem dárek od Kate našla tam krásný náramek. Ten od Yeleny skrýval řetízek se znakem Black Widow. „Pověz nám cos dostala?" Pousmála jsem se a řekla. "Náramek a řetízek." Obě se začali smát. "To víme to jsi dostala od nás, ale od ostatních?" Jen jsem sklopila hlavu. Lehce zavrtila ze strany na stranu a šeptla. „Zapomněli." Obě na mě koukali, jak na blázna. "Děláš s legraci?" Zeptali se. Následně se otočili začali mluvit s ostatními. Nic už mě nedrželo od toho vzít si vodu a vydat se cvičit magii.

Opět jsem byla myšlenkami jinde. Byla jsem tak zabraná. Že jsem si nevšimla mamky a Nat. Probralo mě až to, když Nat letěla přes místnost. „NAT." Zařvala jsem a rozeběhla se za ní. „Nat jsi v pořádku?" Brečela jsem. Ublížila jsem jí. Ublížila jsem osobě, kterou miluju. Mamka ji vzala a šla sní za doktorem. Já se sebrala a odešla do pokoje. Nechci s nikým mluvit ani nikoho vidět. Pro bezpečí všech. Jsem NEBEZPEČNÁ!