Láska nezná hranice

2. Kapitola

Pohled Katherine

Věděla jsem, že by všichni měli spát. A tak jsem si zabalila pár věcí. Které jsem naskládala do batohu. Vzala si nějaké peníze. A to bylo vše. Mobil jsem nechala doma. Mohli by mě najít podle GPS. A to jsem nechtěla. Naposledy jsem se podívala na svůj pokoj. A odešla. 

Kráčela jsem po ulici. A myšlenkami byla u Nat. Doufám, že jsi v pořádku. Ale takto to bude lepší. Byla jsem zabraná tak moc. Že jsem si nevšimla že mě někdo sleduje. BUM.

AU! Bolest hlavy. To byla první věc, co jsem cítila. Otevřela jsem oči. AU! Kurva, jaký kterém sem dal to ostré světlo! Rozhlédla jsem se kolem sebe. KDE TO KURVA JSEM? "Vítej Katherine. Jsem tak rád že jsi konečně mezi námi." Co? "CO?" Zeptala jsem se. A sledovala obtloustlého muže. Mohlo mu být něco málo okolo šedesáti. "Mé jméno je Dreykov. Říkají mi Generál. Pomůžu ti. Díky mně zapomeneš na všechnu bolest. Naučíš se ovládat magii. Na oplátku chci od tebe jen jedno. Abys pomohla ty mně." Než jsem se stihla zeptat. Nebo něco říct. Kývl. Nevím, na koho. Ale ten někdo mi něco píchl do krku. Kurva to bolí! Chtěla jsem křičet. Ale ne takovou radost jim neudělám. "Výborně. Tu samou dávku dávejte, co dvě hodiny. Chci, aby za dva dny byla připravena. Začne trénovat." Odešel a nechal mě tu v bolestech. Ten idiot neumí hodiny? Přísahám, že to do mě chodí píchat každou hodinu. Nevím kolik bylo hodin. Ale přišel opět. Čekala jsem až do mě bodne to svinstvo. Byla jsem unavená. Jen mě rozvázal dal mi jídlo a řekl mi ať se prospím. Dva dny. Jak to vím? Dnes jsem začala trénovat. Přestávám cítit bolest. A dokonce si přestávám pamatovat minulost.

Byla jsem tu už něco málo přes tři týdny. Minulost jsem si díky každodenní dávce. Defacto nepamatovala. Zapojila jsem se do tréninků. Boj z blízka. Zbraně. Já k tomu měla ještě magii. Byli jsme skupina, které říkali Black Widow. Jako bych to už někdy slyšela. Ale nemohu si vzpomenout kdy a kde. Některé dívky chodily na mise. Já ovšem měla jiný úkol. Stát se nejlepší. Byla jsem tajná zbraň Generála. Po měsíc a kousek. Jsem se vyrovnala dívkám, co tu byli roky. Mnoho lidí to překvapilo. Dokonce už do mě ani nepíchali to svinstvo tak často. Denně jsem trénovala. S dívkami i sama. Byla jsem robot. Robot určen k zabíjení.

Dva měsíce. Už vím, proč tu jsem. Jsem tu proto abych zabila ženu, co zradila Generála. A nejen to. Taky mu málem zabila dceru. Zatím jsem neměla ponětí, kdo to je. Jen jsem věděla že nesmím zklamat Generála. Že až přijde čas najdu ji a zabiju. Jenže to ještě chvilku potrvá. Je legendou. Je prý nejlepší. Ale ne nadlouho. Až skončí můj výcvik nebude. Lehce jsem pohnula rty. Zrovna jsem se vyhnula Joshuové ráně. Joshua byl fajn týpek. Namakaný kde, jaká slečna by ho chtěla. Já byla výjimka. Věděl, že jsem na slečny. Díky tomuto faktu. Jsem nemusela podstupovat tu věc. Jak pak nemůžete mít děti. Joshua tu semnou často byl o dvě až tři hodiny dříve. A taky zůstával déle. Generál obdivoval to, jak trénuji víc jak ostatní. "Ona je ta pravá." Slyšela jsem Generála po jednom tréninku. Vždy tu hrála hudba. Já sladila svůj boj sní. Slýchala jsem, že můj boj je jako tanec.

Čtvrtý měsíc zde. Generál byl pyšný. Tak krátká doba a já byla synchronizovaná. Dokonce jsem zdokonalila magii. Jen by mě zajímalo, kdo je Scarlett Witch? Nedávno se tu někdo zmínil že ji viděl bojovat. Ale prý na můj věk jsem rozhodně lepší. Je tu někdo jako já? Jestli ano ráda bych j poznala. Je pravda že za tu dobu tady, jsem s nikým až na Joshuu nepromluvila.  A i to je vzácnost.

Půl roku. Jsem robot. Jinak mi neřeknou. Neukazuji city. Jsem nemilosrdná. Dokonce mě poslali na misi. Prý abych nabrala zkušenosti z venčí. Měla jsem uniformu. Jen rozdíl byl v tom moje byla červená s černými doplňky. Měli jsme zabít lidi co překazili obchod. Vždy se do všeho sere někdo, kdo nemá. Vše by šlo klidně kdyby se tam neukázal nějaký pavouk. Lítal a skákal jak pošuk.  "Katherine?" Řekl, když byl blízko mě. Přimhouřila jsem oči. Odkud zná moje jméno? Zamračila jsem se a zasáhla ho kouzlem. Neměl jsem za úkol zabít jeho.

Došli jsme zpátky na základnu a podali hlášení. Generál byl značně vyveden z míry. "Dalo se čekat, že se někdo z nich objeví." Řekl. Ale kdo? Na to jsem se ovšem neptala radši.

Jsme tu rok. Přestala jsem zas chodit a mise. Prý abych byla připravena. Připravena na hlavní úkol. Každý den jsem trénovala s nejlepšími. Tedy já byla nejlepší. Pro ně to bylo za trest. Během roku jsem se stihla stát neporazitelnou zbraní. Tím mě přesně Generál chtěl mít. Za pár měsíců mě čeká mise. Znám jméno svého cíle. Mým úkolem je zabít agentku co tu kdysi byla. Agentku jménem Natasha Romanoff.