Láska nezná hranice

7. Kapitola

Pohled Katherine

Nat byla doma sotva dva dny.  Dva dny a Fury už svolal schůzi. Schůze kvůli misi. Seděli jsme v zasedací místnosti. "Natasha a Steve jdou na misi. Krýt záda jim bude Katherine a Peter." Řekl Fury. "Ani omylem! Katherine nikam nejde!"  Pane bože Mami! Chtěla jsem se plácnout do čela. "Wando klid. Bude tam Natasha, Steve a Peter." Vložil se do toho Tony. "Já mám jen strach." Zašeptala. Vstala jsem a došla k ní. "Všechno bude v pořádku ano." Dala jsem ji pusu na tvář.

Měli jsme týden na přípravu. Proto já se zašla jen převléknout. Vydala jsem se do tělocvičny. Byl tu Steve a boxoval. Já si nasadila taky rukavice a postavila se na místo vedle něj. "Měla bys ji nechat být?" Nechápavě jsem se na něj podívala. "Co? O kom mluvíš?" Po tom, co vyslovil další větu. Jsem vše pochopila. "Natasha. Jsi na ní moc mladá. Nech ji na pokoji. Myslíš, že se kvůli tobě změní? Nepatříte k sobě." O co tady jde? "Proč mi to říkáš Steve. Vidím, jak na ní koukáš. Steve je mi jedno co si myslíš. Nezajímá mě to." Neměla jsem na něj náladu. Proto jsem se dala k odchodu. "Je moje Katherine!" Zakřičel na mě. Procházela jsem se po AT. Možná má pravdu. Možná pro ni nejsem dobrá. Třeba ji bude se Stevem lépe.

Každý večer jsem chodila trénovat. Proč večer? Protože jsem se tak všem mohla vyhnout. Tedy hlavně Nat. Čas stejně trávila po boku Steva. Takže to nebylo tak těžké. Přes den jsem byla ve škole. Odpoledne byla s Peterem a večer ve fitness. Podle plánu jsme se snažili najít kde budeme. Hledali jsme místo abychom mohli kdykoliv v čas zasáhnout. "Katherine, posloucháš mě?" Zeptal se Peter. "Co? Jo. Promiň." Byla jsem zamyšlená. Přemýšlela jsem, že bych poprosila Yelenu aby jela za mě. "Je všechno v pořádku?" Ptal se. Jen jsem kývla.

Dnes byl den kdy se odjíždí. "Dávej na sebe pozor zlatíčko." Objala mě mamka. "Neboj se." Políbila jsem ji na tvář. Jeli jsme dvěma auty. Peter jel semnou. A Nat se Stevem. "Uvidíme se na místě." Řekl Peter. Steve přikývl. S Peterem jsme v autě dělali blbosti. Zpívali jsme a tancovali. Dojeli jsme na místo. Samozřejmě na nás Steve a Natasha už čekali. "Kde jste? Měli jste tu být před půl hodinou!" Zvýšil hlas Steve. "Klídek staříku praskne ti cévka." Protočila jsem oči. Zrudnul. "Já ti dám klídek. Víš, co by nám Wanda provedla, kdyby ses ztratila?" Mykla jsem rameny. "Steve klid." Dala mu ruku na rameno. Hned se uklidnil. "Katherine, proč vám to trvalo o půl hodiny déle?" Položila tentokrát otázku ona. Podívala jsem se na ní. Zvedla jsem obočí. A nakonec jsem si usrkla ze svého jahodové smoothie. Nat se na mě zamračila. Bylo ji jasné že ji neodpovím. Než však něco řekla vložil se do toho Peter. "Měli jsme hlad. Tak jsme se stavili pro jídlo." Mykl rameny tentokrát Peter

"Jsou tu tři pokoje. Katherine má jeden. Peter druhý. Já a Nat třetí." Začal rozdělovat pokoje Steve. Fajn. Chtěla jsem se vydat ke svému pokoji. "Nesouhlasím. Budu s Katherine." Vložila se do toho Natasha. Proč? Za co mě trestáš? Za tu zastávku na jídlo? "Fajn!" Řekl Steve vztekle a zabouchl za sebou dveře od pokoje. Co to mělo znamenat? Podívala jsem se nechápavě na Petera. Pokrčil rameny a vydal se taky do pokoje. Natasha za námi zavřela dveře. "Katherine co se děje?" Stála jsem k ní zády. Zavřela jsem oči. "Nic. Co by se mělo dít." Odpověděla jsem. A nechala spadnout první slzu. Otočila mě čelem k sobě. "Proto se mi vyhýbáš? Nemluvíš semnou. A teď pláčeš." Mluvila potichu. Setřela mi další slzy. "Nat. Promluvíme si doma. Pojďme řešit misi." Snažila jsem se vyhnout dalším otázkám. "Dobře, ale slib že doma si o tom promluvíme." Její ruce se přesunuli na můj pas. "Slibuji." Zašeptala jsem. Jen co jsem to dořekla tak mě políbila. "Nat potřeboval..." Do pokoje vtrhnul Steve. Odtáhla jsem se od Nat. Podívala jsem na něj. Díval se na mě vražedným pohledem. "Co se děje?" Zeptala se Nat pohotově. Její ruce, ale stále byli na mém pase. "Potřebuji ti něco ukázat. Ohledně mise." Pohled vrátila ke mně. "Hned jsem tu krásko." Vtiskla mi ještě rychlí polibek, než odešla.

Večer jsme leželi s Nat v posteli. Měla jsem hlavu na jejím rameni. Hladila mě po zádech. Bylo tu příjemné ticho, které jsem přerušila. "Co ti vlastně chtěl?" podívala jsem se na ní. "Jen jak to provedeme. Vše by mělo jít hladce. Ty a Peter víte kde budete?" Zeptala se. "Ano neboj víme. Budu tě mít celou dobu pod dohledem." Uculím se. Začne se smát. "Dobře. Půjdeme spát krásko." Přiložila své rty na ty mé. "Mmm." Zamumlala jsem do polibku.