Láska nezná hranice

10.Kapitola

Pohled Katherine

Vydala jsem se do pokoje. "Princezno jsi zpátky." Usmála se na mě. "Jsem." Kývla jsem. Posadila jsem se ji do klína a dala jí letmou pusu. "Mluvila jsi s mamkou?" Zeptala se. "Mluvila. A prý je tu něco, co bys mi měla říct." Začala jsem mluvit. "Ehm. Kath. Nebyla jsi tady. Odešla jsi. A já, já nevěděla jsem co dělat." Koktala. "Natty absolutně nevím o čem mluvíš." Absolutně netuším, o čem mluví. "J-já spala jsem se Stevem." Zamumlala tak že ji nebylo rozumět. "Natty cos říkala? Nerozuměla jsem ti." Zavřela oči a nadechla se. "Když jsi tu nebyla. Vyspala jsem se Stevem." Řekla už srozumitelně. Zvedla jsem obočí. Aha. Proto ta konverzace před misí. Už to chápu. "Dobře." Kývla jsem. Vstala jsem a vydala hledat Steva. Zamnou se ještě ozvala Nat. "Katherine kam jdeš?"  

Netrvalo dlouho a našla jsem ho. Byl v kuchyni a povídal si s mamkou. "Hey Steve." Podíval se na mě. Na nic jsem nečekala a rovnou mu vystřelila. "Katherine?!" Ozval se dvojí hlas. Steve se držel za nos. "Au za co?" Hned se zeptal. "Za co? Ty se ptáš za co?" Mluvila jsem tiše. Podívala jsem se kolem sebe. Mamka a Nat na mě koukali vyděšeně. "Poslouchej mě!" Pokračovala jsem. "Katherine co se tu děje?" Ptala se mamka. "Ještě někdy se ji dotkneš." "Katherine stop." Řekla Natasha. Podívala jsem se na ní. "Ne Natasho. On neměl právo přijít a říkat ať tě nechám být!" Mluvila jsem klidně. "Cože udělal? Steve co to má znamenat?" "Natasho, přece bys tomu nevěřila. Nebo ano. Znáš mě. Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo." Mluvil k ní. Promnula jsem si kořen nosu. Dívala se na mě a na něj a nic neřekla. Jak jinak. Nadechla jsem se zakývala hlavou a rozhodla se odejít. "Katherine počkej přece." Zavolala zamnou Natasha. "Na co? Na to až si rozmyslíš, komu budeš věřit. Ne." Otočila jsem se k odchodu.

Vyhýbala se mi. Čas trávila po boku Steva. Viděla jsem, jak se smějí. Kdykoliv byla možnost dotknul se ji. Nic mu neřekla. I přesto že viděla že to vidím. Šla jsem za ní myslela jsem, že by semnou mohla zajít do kina. Dnes vyšel nový film Wonka. Našla jsem je v obývacím pokoji. "Nat: Nechtěla bys semnou zajít do kina?" Zeptala jsem se s jasnou nervozitou. Podívala se na mě. A já hned znala odpověď. "Promiň zlato, ale potřebuji tady se Stevem." Nenechala jsem ji domluvit. "Dobře." Zašeptala jsem. "Kath." Slyšela jsem, než jsem odešla. Předpokládám, že sis vybrala. 

 Čas jsem trávila po boku Petera. Dnes bylo úžasné počasí. A tak jsme šli hrát na zahradu basketbal. "Za tři body. Opět." Začala jsem se radovat. "Hey ty podvádíš!" Rozčiloval se se smíchem Peter. "Já? Vůbec! Jsem prostě lepší!" Zazubila jsem se na něj. A poskakovala jak malá. Prudce jsem se otočila a ukázala na něj. "Opovaž se!" Zastavil se v pohybu. "Co, jak? Oh Katherine! Přestaň! Víš, jak to nenávidím!" Zasmála jsem se jeho výrazu. "Omlouvám se." Zazubila jsem se. Najednou zas změnil výraz. "Kath. Jde sem Natasha." Zašeptal. Skvělý. Mykla jsem rameny v úplným nezájmu. "Pokračujeme ve hře?" Zeptala jsem. "Ahoj Nat." Pozdravil. "Ahoj Peter, Katherine." Pozdravila. Otočila jsem se čelem k ní. "Co potřebuješ?" Zeptala jsem se a zvedla obočí. "Přišla jsem se zeptat. Katherine nechtěla bys." Aniž bych ji to nechala dopověděla. "Nechtěla. Mám plány." "Katherine prosím." Snažila se dál. "Na co Natasho? Až si všimneš že tu jsem? Ne." "Omlouvám se. My jsme." Zas jsem ji do toho skočila. "Vy jste co? Neudělala sis na mě ani na chvilku během týdne čas. A teď čekáš co? Co čekáš?" To už mi tekli slzy. Nechtěla jsem před ní brečet. Peter to jen se zájmem sledoval. Věděl, co se dělo. Brečela jsem mu totiž několikrát na rameni. Snažila se mě obejmout. "Nesahej na mě." Zašeptala jsem, takže ani nevím, jestli mě slyšela. "Katherine prosím." Zkusila to znovu. "Ne, nech mě být. Nechci si hrát na milostný trojúhelník. Běž si zas za Stevem." "Dobře. Promiň." Řekla tiše.

Peter mě vzal do pokoje. "Jsi v pořádku?" Promluvil. "J-já. Miluju jí Petere, ale nemůžu." Objal mě. "Já vím. Já vím Katherine." Otřela jsem si oči. "Už jsem se rozhodla." "Cože?" Zeptal se. "Slib mi nejdřív že to nikomu neřekneš." Zasmál se. "Na malíček." Nastavil malíček, který jsem přijala. "Přijmu ten výměnný pobyt." "Myslíš ten, co ti nabídla ředitelka? Opravdu chceš na rok do Evropy?" přikývla jsem. "Dobře, tak pojedeme do Evropy." Zazubil se na mě. "Moment, jak pojedeme?" Nechápala jsem to. "Jedou dva studenti. Nabídli to tobě a mě." Vypískla jsem. "Výborně. Jdu to poslat ředitelce. Ale nikomu ani muk." Zazubil se a kývl. Pojedeme na rok do Evropy.

Další den jsme byli opět na zahradě. "Kdo je ta žena?" Zeptala jsem se Petera. "Co, která?" Zeptal se. A hned na to se otočil stejným směrem. "Ta, co mluví se Stevem? To je Agentka Hill. Je to něco jako druhý Fury." Začala jsem se smát. "Tak, ale tím pádem tohle je sexy Fury." "Katherine ty ses uhodila do hlavy? Fury a sexy se vylučuje." Ozval se zamnou hlas Nat. Ani jsem se na ní nepodívala. Nechtěla jsem. Už jen protože jsem ráno viděla, jak od ní odchází Steve. A pak že sním nic nemá. "Peter půjdu udělat ten projekt." Podíval se na mě pohledem, že chápe. "Katherine? Mohu s tebou mluvit?" Zeptala se mě. Podívala jsem na Petera. "Počkám na tebe u dveří." Kývla jsem. "Co chceš? Nechci s tebou mluvit." "Katherine co se děje? Chybíš mi. Miluju." "Ne neříkej to! Neříkej, že mě miluješ! Doufám, že jsi s ním šťastná." Řekla jsem potichu a vydala se do AT. "Co? O čem to mluvíš? Katherine!" Křičela zamnou, ale já se neotočila. Došla jsem k Peterovi. "Pojď promluvíme si v pokoji." On je vážně skvělí kámoš. Kývla jsem a nechala se chytit kolem ramen.