Láska nezná hranice

5. Kapitola

Pohled Katherine

Prohlížela jsem si pokoj, do kterého mě vzala. Přijde mi, že to tu znám. "Nat. Přijde mi, že jsem tu už někdy byla." Dívám se na ni. Zas ten její úsměv. "Tenhle pokoj patří tobě. Ještě abys neznala." Řekla zatím co šla do koupelny. Vyšla s lékárničkou. Posadila se na postel. "Pojď ke mně." Natáhla ke mně ruku. Chytla jsem ji za ni nechala se stáhnout do klína. Pohladila mě po tváři. "Tak tě ošetříme." Vytahovala různé věci. Já si mohla zatím pohlédnout její rysi. Byla nádherná. "Co si mě tak prohlížíš?" Ptala se s úsměvem. Ten úsměv. Mohla bych ho sledovat do konce života. "Protože jsi nádherná." Myslela jsem, že jsem to řekla potichu. "Nepřeháněj." Zašeptala blízko mých rtů. "Ehm, já to řekla nahlas?" Zašeptala jsem taky. Lehce kývla. Její oči hypnotizovali moje rty. Na nic jsem nečekala. Zavřela jsem oči a spojila naše rty. Mezi jemnými polibky řekla. "Chtěla jsem tě ošetřit." To může počkat problesklo mi hlavou. Odtáhla se. Podívala jsem se na ní jakoby, dítěti vzali hračku. "Nekoukej se tak na mě. Jen tě ošetřím." Zasmála se mému výrazu. "Myslela jsem, že jsi Agentka. Ale ty jsi i doktorka, jak vidím."

Ošetřili jsme jedna druhou. "Omlouvám se." Zašeptala jsem. Dívala se na mě nechápavě. "Mohu za to, že jsi zraněná." Sklonila jsem hlavu. "Ty jsi taky zraněná. Měla bych se taky omlouvat." Zakroutila jsem hlavou. "No teď proč tu jsme. Už je to víc než rok. Víc než rok, co jsi odešla. Hledali jsme tě. Ale marně. Pak přišel jeden den Peter. Viděl tě." Skočila jsem ji do řeči. "Ten pavouk." Kývla. "Když nám to řekl. Nevěřila jsem mu. Říkal, že jsi jiná. Když tě popsal. Hned jsem věděla, kým jsi. Já a Yelena Snažili jsme se. Ale nemohli jsme tě najít." Měla slzy v očích. " Včera když jsem tě viděla. A ty jsi pak odešla. Bála jsem se, že jsem o tebe přišla." Pohladila jsem její tvář. "Proč jsem odešla?" Nechápala jsem to. Přece jsem neodešla jen protože jsem ji odhodila, při svém výcviku. "To nikdo neví Katherine." Musím si vzpomenou na to, co se stalo před více než rokem. Přestala jsem ji vnímat. Hypnotizovala jsem její rty. "Posloucháš mě?" Její ruka mi mávala před obličejem. "Ehm, co jsi říkala?" Její smích se ozval pokojem. "Pojď půjdeme za ostatními." Kývla jsem. Vstala, ale já ji pohotově chytla za ruku. Stáhla jsem ji zpátky a znovu ochutnala její rty. Jako už několikrát během dne. "Teď můžeme."   

Ruku v ruce jsme šli do společenské místnosti. Tedy alespoň tak tomu říkala Natty. "Zlatíčko moje. Konečně jsi zpátky. Chyběla jsi mi. Už mi to nikdy nedělej prosím." Objímala mě čarodějka. Plakala. Kdo jsi? "Mohla byste mě prosím pustit?" Zeptala jsem se. Drtila mě v objetí. Ale po mé prosbě mě pustila. Podívala se na Nat. V očích měla bolest. A slzy ji stále tekli. "Nat? Proč mě nepoznává?" Zeptala se jí. "Neboj Wando vzpomene si. Chce to jen čas." Wanda. Tak se jmenuje.

Později toho dne jsme všichni seděli u stolu. Wanda uvařila skvělou večeři. "Je to výborné." Usmála jsem se na Wandu. "Děkuji." Zašeptala, ale svůj pohled neodvrátila od talíře. Tak ráda bych si vzpomněla. Pak mi to trklo. Je to přeci čarodějka. Mohli bychom spolu trénovat. Třeba mi to pomůže si vzpomenout. "Wando. Je možnost že bychom spolu někdy trénovali magii?" Konečně se na mě podívala. Usmála se. "Samozřejmě. Ráda si s tebou dám opět nějaký trénink." Takže jsme spolu trénovali. "Trénovali jsme spolu často?" Byla další moje otázka. "Vždy když to bylo možné." Zašeptala s lehkým úsměvem zas. Mrzí mě, že jsi smutná. Doufám, že si brzy vzpomenu, kdo jsi.

Už jsem byla ve své posteli. Měla jsem zapnutý film. Vlastně ani nevím o čem byl. Měla jsem plnou hlavu Nat. Ťuk ťuk. "Dále?" Zeptala jsem se. Nechápala jsem do v tuto hodinu může co chtít. Otevřeli se dveře. "Nat copak se děje?" Sledovala jsem, jak stojí mezi dveřmi. "Mohu k tobě? Nemůžu usnout." Pousmála jsem se. "Jasně. Pojď dál." Nadzvedla jsem svoji deku, aby mohla ke mně. Hlavu jsem si položila na její rameno. Lehce mě hladila. "Opravdu jsem ti ublížila?" Zeptala jsem se potichu. "Byla to nehoda. A nekažme si večer." Takže to je pravda. Stekla mi slza. Nechtěla jsem, aby si toho všimla. Jenže Natty byla až moc všímavá. "Katherine. Neplakej, vše je v pořádku. Jsem tu a celá." Otřela mi další slzu, co tekla po mé tváři. Dívala se mi do očí. Moje oči se přesunuli na její rty. Naklonila se a své rty lehce spojila s mými. "Dobrou noc krásko."