Jeho maličká

1. Probuzení v kleci

Před očima mám mžitky. Všechno je zamlžené a nic neslyším. Cítím, jak moje těžká hlava dopadá na studený kov.

*****

Znovu se probouzím, ale jsem stejně zmatená a dezorientovaná jako před chvílí. Na sobě mám špinavé tepláky a až příliž velké tričko, které zakrývá moji hubenou postavu. Cítím, jak se mi stehna zarývají do nepříjemných studených tyčí. A pak si všechno uvědomím. Chytili mě jako králíka na lovu. Jsem zmrzlá a klepu se strachy, když uslyším dva mužské hlasy. "Tady je ta poslední. Vezl jsem ji přes hranice, takže ji nikdo nebude hledat. Myslím, že nám krásně završí naše večerní představení." Ten druhý muž se jen podivně zasměje a cosi zadrmolí. Uslyším cvaknutí zámku a dopadne na mě měsíční svit z venku společně s příšernou zimou. Než si stinhu všimnout, jak dva muži vypadají, přehodí přes moje vězení velkou černou plachtu.

"Teď budeš potichu holčičko, jestli se chceš dožít zítřejšího dne." I přes to, že moc dobře vím, že mě nečeká nic dobrého, nevydám ani hlásku. Po chvíli pocítím změnu teploty, takže i přes to, že nic nevidím, poznám, že jsme v nějaké budově. Podiví mě, že je tady dost ruchu. Převážně slyším mužské hlasy, ale sem tam se mi zdá, že slyším i jemné dívčí hlásky. Strašně se leknu když pustí moji klec na zem. Jediné štěstí je, že mám ruce schované pod pažemi, jinak bych o ně nejspíš přišla.

Jeden z mužů odhodí plachtu stranou a otevře dveře od klece. Choulím se u zadní stěny, ale klec je tak maličká, že na mě bez větších problémů dosáhne, vytáhne mě na nohy a hodí mě tomu druhému muži na hruď. "Užij si ji," řekne a otočí se směrem ke vratům, kterými jsme nejspíš přišli. Můj zajatce mě silně chytne za paži a bez jediného slova mě vede dál do budovy. Nejsem ani zdaleka tak silná jako on, a tak mi nezbývá nic jiného, než ho poslušně následovat.

Kolem nás se začnou objevovat lidé a já si začínám dělat realistický obrázek toho, co se tady děje. Četla jsem o tom v knížkách mého nechutného otce. Prodej lidí. Znásilňování. Drogy. Sex. To všechno a ještě víc se nachází přímo před mýma očima. "Pojď kočičko, musíme tě pořádně připravit na dnešní večer," slizce se na mě usměje. Netrvá dlouho a my dojdeme do obří haly. Vidím tu nespočet mladých dívek, které nemůžou být starší než já. A těch nechutných pohledů, které na ně házejí ostatní muži. "Neboj se, jsi z nich sice nejstarší, ale určitě pro tebe taky někoho najdeme. Za chvíli se postavíš mezi ně, jen tě musím ještě připravit."

Začíná mi docházet co se děje a začínám se bát. Rozklepou se mi nohy, ale to už nic nezmění na faktu, že jsme došli dozadu a zamířili do zákoutí haly, která je od zbytku oddělena tlustou černou oponou. "Svlíkni se," poručí mi. "A jestli ti to bude trvat dýl jak pět vteřin, tak to udělám sám." Vytřeštím oči, a i když je mi nesmírně nepříjemné před ním stát bez jediného kusu oblečení, není to nic, na co bych už nebyla zvyklá. Koneckonců kolegové mého otce byli vždy rádi, když mě mohli vidět bez kalhotek. Možná se mi to jen zdá, ale přijde mi jakobych ho trošku vyvedla z míry tím, jak rychle a na tyto poměry téměř v klidu jsem tento požadavek zvládla. "Vlez si tamhle do sprchy, musíme tě umít," řekne a neočekává žádné protesty. Jenže ve mě hrkne. Jsem zvyklá, že se na mě muži dívají, ale nikdy se mě nikdo nijak nedotkl.

Co nejpomaleji to jde si vlezu do sprchy. Ucítím, jak na mě padají teplé kapky vody a na vteřinku si dovolím si to teplo užít. Jenže nemám moc prostoru. Muž mě strhne na kolena a začne mi velmi hrubě umývat moje dlouhé vlasy. Mám je šíleně zacuchané, a tak to docela bolí. Po chvilce to naštěstí přestane a spláchne mi šampon vodou. "Tak a teď moje oblíbená část," pousměje se. Donutí mě se postavit a podá mi jakousi pilulku. "Pro tvé dobro bych si ji vzal. Ne, že by mi na tobě záleželo, ale bude to rychlejší a pohodlnější pro nás oba." Neptám se. Nechci vědět co to se mnou udělá, a tak to rychle spolknu. Během toho co prášek začíná působit doumývá celé moje tělo, kromě intimních partií, kterých se velmi důsledně vyhýbá. Už si začínám myslet, že nedojde na nejhorší, ale to bych nemohla být tady.

"Prášek máš už deset minut, už to musí působit." A taky že ano. Zděšeně se podívám na moje ztvrdlé bradavky a ucítím příval tepla v mé kundičce. A sakra. Muž si dá do svých dlaní velmi aromatický gel a začne velmi silně promazávat má prsa. Chci se bránit, ale mám co dělat abych se udržela na nohách. Nejen, že je mi to příšerně nepříjemné, jenže to z nějakého důvodu šíleně pálí. "Trošku to bude štipkat panenko, ale neboj, na to si zvykneš. Nenatvrdlý bradavky a nenaddrženou pipinku nikdo nechce vidět. Musím se postarat, aby ti to vydrželo minimánlně celou noc." Do očí se mi derou slzy bolesti, ale to ještě nevím, že to nebude to nejhorší. "Jsi panna, že ano?" zeptá se, ale oba víme, že je to jen řečnická otázka. Přesto jemně přikývnu. "Nebude to sice fungovat tak dobře jako kdybych do tebe mohl zasunou svýho pomazanýho ptáka, ale aspoň trošku toho do tebe dáme."

Z kapsy vytáhne malý anální kolík. Není větší než tampon, ale nahrazuje to jeho šířka. Muž na něj nanese spoustu toho štiplavého gelu a namíří to na můj vstup. "Prosím ne," přistihnu svůj hlas, ale to už je mi k ničemu. Zachvátí mě neuvěřitelná štiplavá bolest. Přijde mi, jak kdyby mě to prokousávalo zevnitř. Když to samé zopakuje i ze zadu a poté mi tím hnusem potře i celý klitorist, je mi na umření. "Teď už to z tebe jenom smyju a je to." Když to udělá, je to snad ještě horší. Z venku vypadám, jako totálně naddržená kunda, ale zevnitř trpým šílenou bolestí. Přehodí přeze mě velkou černou osušku a popostrčí mě skrz oponu znovu do té haly.

Kousek od nás jsou dveře, a když jimi projdeme, objeví se přede mnou velký dřevěný stůl s mužem za ním. "Mám na tebe pár otázek, pusinko. Vyplníš mi tento dotazník a jestli někdy zjistím, že si mi v něm lhala, tvůj život nebude trvat o moc dýl. Jasné?" Pokývu hlavou a přelétnu očima otázky. Abych byla upřímná, moc mě nepřekvapily. Pustím se do vypňování:

Povolání otce: prodává lidi a drogy
Povolání matky: mrtvá
Sourozenci: žádní
Věk: 18
Výška: 170 cm
Váha: 65 kg

Zkušenosti v sexu: panna
Zkušenosti v masturbaci: žádné
...

A takhle to pokračovalo přes tři A4. Díky mým nevelkým zkušenostem jsem tam stejně jen pořád psala "žádné", takže když jsem pak vracela popsané papíry, byla jsem uklidněná tím, že se o mě vlasně nic nedozvěděli. Myslela jsem si, že bude muž s mým dotazníkem nespokojen, ale opak byl pravdou. Rychle přelétl moje odpovědi očima, které se mu okamžitě rozzářili. Nad jeho poznámkou "to bude peněz" jsem se nijak nepozastavila. Ten muž, kvůli kterému jsem stále měla potřebu si dodřít kůži, jak moc mě celé tělo svědilo, mi podal malinkou hromádku oblečení.

No, oblečení. Když jsem se dokázala do té látky dostat, nevěřila jsem svým očím. Měla jsem na sobě jen bílá tanga a bílou průhlednou podprsenku, která nezakrývala vůbec nic. Jediné co mě drželo při životě byla bílá oversize košile, která, ač jsem si ji nemohla zapnout, alespoň trošku zakrývala moje tělo. Když byli pánové s mojím vzhledem spokojeni, přišel muž, kterého jsem viděla poprvé a zavedl mě zpátky do haly. Na jednu ruku mi zamkl pouta, která mě držela u zdi a na druhou mi dal zlatý náramek s číslem 26. Když odešel, v hale jsem zůstala sama společně s dalšími 25 dívkami.

Neutichající klid přerušil až muž, který vstoupil do haly. "Vidím, že jste nachystané, za 10 minut začneme." Kdybych nebyla stržená jeho ohromnou krásou, možná bych začala křičet stejně jako malá dívka vedle mě.