Jeho maličká

10. Zlobivá chůva

Další den byl ve znamení pohody. Pán pracoval dole v obýváku a já jsem byla v ložnici zabalená do peřin a prozkoumávala svůj nový notebook. Zjistila jsem, že mám nějaké funkce zablokované. Nemůžu nic postovat na sociálních sítích a nesmím si s nikým psát. V průběhu dne jsem si našla nějaké filmy a seriály, na které bych se chtěla podívat a sepsala jsem si je do poznámek. Byla jsem za pánův dárek moc ráda.

Přemýšlela jsem, že začnu sledovat jeden film, když v tom do ložnice vešel pán. Podívala jsem se na něj. "Chtěl jsem ti říct, že za pár minutek přijde doktor. Chce se na tebe podívat," řekl a mířil si to k naší posteli. "Jak se cítíš, broučku?" zeptal se mě. "Dobře, pane. Už mě nic nebolí a myslím si, že už jsem všechno dospala," odpověděla jsem popravdě. Po včerejším polibku se všechno tak trošku změnilo. Byl na mě milejší, říkal mi, co se bude dít a hlavně jsem od něj neslyšela od minule žádný z jeho obvyklých rozkazů. "Tak pojď dolů, za chvíli tady bude," popostrčil mě ke dveřím.

*****

Robert přišel na minutu přesně. "Zlatíčko, budu potřebovat, aby ses svlékla do spodního prádla," řekl. Moje holčička se podívala na mě a já mírně přikývnul. Až když si sundala tričko, jsem si uvědomil, že na sobě nemá žádné spodní prádlo. Uf, to bude pěkných pár minut. Budu se dívat na to, jak mi můj přítel osahává subinku. Pocítil jsem mírné zacukání v kalhotách. Dobře, musím se uklidnit.

Robert to vzal profesionálně. Jak jinak, vlepil jsem si v duchu pohlavek. Zvedl jí ruce a pořádně se podíval na její, již zahojené, rány. "Podpaží máš v pořádku," promluvil na ni," nevím, jestli ty jizvičky někdy úplně zmizí, ale důležité je, že už tam nemáš žádné otevřené rány." Holoubek jen kývl hlavou. Doktor si klekl před sedačku, aby se mohl podívat na její nohu. Kdyby sem teď někdo vešel, myslel by si, že se jí chystá vylízat tu její nádhernou mušličku. Už zase mi myšlenky ujížděly nebezpečně daleko. Místo toho jsem se začal soustředit na to, co Robert říkal.

"Stehno je taky v pořádku. Mám ale ještě jednu věc. Nevěděl jsem, jestli máš dokončená všechna očkování, a tak jsem se podíval do tvých lékařských záznamů a jedno ti chybí. Můžeme to udělat teď?" zeptal se a otočil se směrem ke mně. "Jo, uděláme to teďka," odpověděl jsem mu. Nemá cenu to odkládat. "Dobře, dobře. Tak tě teda poprosím zlatíčko, lehni si na břicho, píchneme to do zadečku," nečekal na to, až splní jeho požadavek. Vytáhl si injekci a z lahvičky si nabral potřebnou látku. Subinka ho poslechla. Měl jsem teď nádherný výhled na její zadeček. Musel jsem se posadit ke stolu. Moje péro začalo zlobit.

Robert k ní přešel a rukama jí maličko roztáhl nožky. Tím mně krásně odhalil její kundičku. To mi dělal schválně? Kurva. Cítil jsem, jak se mi dělá těsno v kalhotách. "Neboj se, nožky jsem ti roztáhl, abys neměla zatnutý zadeček a méně tě to bolelo. Teď ti na něj sáhnu a dáme injekci, ano?" Kdyby si na ni jen sáhl. On jí vyloženě zmáčkl půlku zadku a píchl jí injekci. Jehla do ní vjela tak lehce, jak by mohl můj pták vjet do její vagíny. Zase ty moje myšlenky... a to má jenom lékařskou prohlídku. "Výborně, zlatíčko. Můžeš se obléknout," řekl jí Robert a vstal.

Hned co se dooblékala, poslal jsem ji nahoru do ložnice. Chystal jsem si to s Robertem vyřídit. "Co to kurva bylo?" zeptal jsem se ho, jakmile jsem uslyšel zabouchnutí dveří. "Co přesně máš na mysli? To, že jsem si k ní klekl, abych rozvířil tvoje myšlenky? Nebo to, že jsem ji roztáhl nožičky, protože jsem chtěl viděl tvoji reakci? Nebo to, že jsem ji zmáčkl tu její prdelku, abych posílil tvoji erekci, kterou teďka neúspěšně schováváš?" zasmál se. Hovado. "Už to příště nedělej," obořil jsem se na něho. "To nebylo vtipný." Zasmál se. "Ale bylo, měl ses vidět."